To vás předvádění krásných šatů už vůbec nebaví?

Modeling dělám od čtrnácti let a ve svých osmadvaceti mám pocit, že jsem pro přehlídková mola trochu přestárlá. A tak módu spíš moderuji, než předvádím, protože si myslím, že tomu mohu dát se svými zkušenostmi i něco navíc. Jinak ale fotím pořád ráda, ovšem jen snímky, které mají myšlenku, nejen že se tam ženská svlíkne.

A co až přehlídková mola opustíte definitivně?

Už dávno mě živí víc moderování než modeling a moc se tím bavím. Protože jsem velký improvizátor, nemám problém uvádět akce, které nemají s módou nic společného. Taky bych si ještě strašně moc chtěla zahrát v nějaké české pohádce. A vůbec by to nemusela být princezna. Já bych se na ni snad ani nehodila a nevím, kde by mi při mých 176 centimetrech sháněli prince. Ale nějakou tu čarodějnici nebo jinou jedovku bych si vystřihla ráda.

Proč právě v pohádce?

Protože pohádky jsou můj osobní relax. Když se ráno špatně probudím a začnu se litovat, pustím si nějakou krásnou pohádku nebo starší komedii, ta mě nastartuje a já můžu jít něco dělat.

Bude vám pomalu třicet, co na to vaše biologické hodiny?

Tak tenhle budík na mě řve už od devatenácti. Zatím jsem jenom tetička, ale užívám si to. V naší rodině jsem benjamínek, takže teď u svých neteří používám výchovné metody, které na mně praktikovali mí starší sourozenci. Chtěla jsem alespoň tři děti, ale nejspíš jich už tolik nestihnu.

Nějak v těch všech kariérních perspektivách neslyším nic o vdavkách...

Základní body na cestě své kariéry jsem si už vybrala a žádné další výkyvy nechci. Až přijde čas, kdy se s partnerem rozhodneme založit rodinu, určitě se jí budu věnovat naplno. A nebude mi to vadit. Vždycky jsem totiž chtěla mít vedle sebe takového chlapa, jak to má v rodině být. Já budu v rodině taky žena, jak má být. Tohle prosté společné štěstí bude pro mě nejdokonalejší.

Vy chcete být vážně ženou v domácnosti?

Myslím, že se nevrátím do showbyznysu na plný úvazek, i když mě hodně baví, protože mě těší pozitivní reakce a odezvy diváků. Ale až mi děti odrostou, chtěla bych si otevřít květinářství. Je to můj sen odmalička, protože kytky musím mít pořád kolem sebe. Navíc u mě stoprocentně platí citát z pohádky Princezna se zlatou hvězdou na čele - Kdo ráno vidí krásnou růži, nemůže za dne smutný být.

Odpovídá váš partner, fotbalista Aleš Chvalovský, vašim představám o rodinném životě?

S Alešem jsem šťastná a je na něj spolehnutí. Je to můj velký ochránce. Schází mi u něj jen jediné - že dává svoje city málo najevo. Je to prostě chlap. Lásku projevuje jinak a člověk musí pochopit, jakým způsobem. Jenže na tu dálku (Aleš Chvalovský působí jako brankář v kyperské fotbalové lize - pozn. red.) je to těžké, telefon vždycky nestačí. Spoustu času proto trávím v letadle mezi Prahou a Larnakou, i když mi létání nedělá dobře.

Kde jste se vy dva vůbec seznámili?

Seděla jsem s kamarádem v McDonald’s a najednou se tam objevil Aleš, něco bliklo a my dva spolu čtyři hodiny klábosili. A dnes už klábosíme čtyři roky.

Neříkejte, že se stravujete ve fast foodu...

Jím úplně všechno, navíc taky ráda a prý i dobře vařím. Miluju jídla, co se dělají tzv. v jednom hrnci. Tedy dobrá a rychle připravená, protože jich pak můžu udělat víc, saláty, polívky i dezerty. Jen si nevím moc rady s červeným masem a vlastně je ani neumím moc nakupovat.

Váš přítel ale jako vrcholový sportovec podává náročné výkony, takže musí jistě jíst i to maso...

Aleš jí rád stejně jako já a samozřejmě na našem stole nechybí ani maso. Jenže se teď spolu učíme stravovat zdravě, takže připravuji hlavně lehké pokrmy. Je to ale hrozně těžké, my dva si prostě na dobrém jídle úplně labužírujeme. Třeba takový tatarák, na který jsme chodili do jednoho malého baru za Národním divadlem, nebo sushi. Po obojím se můžeme utlouct.

Když jsme se dohodli na snídani v příjemné kavárně Dejá Vu, viděla jsem to na sem tam uždíbnutý lístek salátu a spoustu vody bez bublinek. A vy jste naše sezení uzavřela kusem čokoládového dortu. Dokonce si prý neodepřete ani pivo?

Když já miluju sladké a ujíždím na čokoládě. Takový dobrý bonbónek po jídle mi hned zlepší náladu. Pivo mám opravdu ráda, ale piju víc víno, hlavně bílé. Školení mi dává Alešův tatínek, který je v tomto oboru excelentní znalec.

Přesto máte pořád krásně štíhlé nohy, útlý pas. To vás netrápí žádné problémy s váhou?

S tím pasem bych to nepřeháněla, když nabírám, tak právě tam. Navíc nejsem vůbec holčičí typ na nadýchané šatičky. Pokud si takové na sebe vezmu, vypadám jak máňa z chalupy. A to víte, že musím občas v jídle brzdit. Mám na to vyzkoušený recept - držím půst při úplňku. Den nejím a shodím jedno dvě kila. Pak přestanu večeřet a váha jde báječně dolů. Když mě ale po pár dnech večer přepadne vlčí hlad, jdu raději honem spát, abych odolala.

Jitka Kocurová jako půvabná průvodkyně Pamela ve filmu Účastníci zájezduFoto: Falcon a.s.- Jitka Kocurová jako půvabná průvodkyně Pamela ve filmu Účastníci zájezdu

Kapitálem vaší kariéry je nevšední krása, ale tu čas nemilosrdně obrousí...

Krása rychle začne a rychle pomine. Proto by se k ní člověk neměl tak upínat, i když se dnes její doba nechá prodloužit, jak je to vidět na spoustě žen. Jsou pěstěné, dbají na sebe, půvab jim přidá i zkušenost a pořád to jsou šťabajzny. A tak bych chtěla dopadnout i já, být ta přirozená šťabajzna. Ne se nějak zasekávat na vnější kráse, ale aby ze mě vyzařovala ta vnitřní. Aby, až se s někým potkám v sedmdesáti, mohl říct, je i teď půvabná, jak krásná asi byla v mládí.

Život vás evidentně baví, hodně jste toho dosáhla. Máte vůbec ještě nějaký sen?

Jistěže, jen už jich není tolik a jsou jiné, pro mě daleko důležitější než ty ze zeleného mládí. Chci být co nejdéle šťastná se svou úplnou rodinou, rodiči i sourozenci. Abychom byli pohromadě a společně trávili všechny ty klasické svátky a rodinné oslavy. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak moc tohle všechno k životu potřebuju.