"Zvlášť markantní to bývá u hadovek. Když jsou tzv. podtržené, tedy trhané dřív, než dozrály, rychle gumovatí, zmatní a vadnou," doplňuje ještě Marie Nedělníková, spolumajitelka vyhlášeného Zahradnictví v Otaslavicích, kde se pěstují všechny druhy této křehké zelené dobroty - včetně proslulých moravských nakládaček.

Okurka nesmí být ani přezrálá nebo stará. Tuhle vadu obvykle signalizuje nažloutlá barva. Plod sice nemusí být zrovna hořký, ale je už mnohem hůř stravitelný.

"Zralá čerstvá okurka je hladká, tuhá, s pevně napjatou slupkou. Barva záleží na druhu, pohybuje se od světle zelené až po temně mechovou. Bílé žíhání či skvrny nebývají na závadu. V prvním případě jde o charakteristický znak některých odrůd, v druhém obvykle o místo, kde se plody dotýkaly půdy. Okurky musí být také suché, vlhkost způsobuje kažení. Opatrně proto s hadovkami v orosené fólii," upozorňuje Marie Nedělníková.

Přirozený insekticid

A jak je to s hořkostí okurek? Tuhle nepříjemnou vlastnost má na svědomí cucurbitacein. Látka obsažená v kořenech, stoncích, listech i plodech rostlin čeledi tykvovitých, tedy i okurek, je chrání před napadením škůdci. Působí tedy vlastně jako přirozený insekticid.

V 60. letech minulého století se ale podařilo vyšlechtit odrůdy tzv. nehořkých okurek. O cucurbitaceiny sice nepřišly, zůstaly ale jen v listech, už ne v plodech. Pokud okurka přesto zhořkne, pak to zpravidla způsobila reakce na vlivy prostředí.

Zdravé osvěžení

Chladivé okurky, které se pěstovaly už v dávné Mezopotámii tři tisíce let před naším letopočtem, patří stále k oblíbenému letnímu občerstvení. Nejsou sice nijak zvlášť nutričně hodnotné, zato mají ve 100 gramech jen kolem 14 kalorií (asi 64 kJ). Hodí se nejen do jídelníčku lidí hlídající si hmotnost, ale i pro diabetiky.

Osvěžující vlastnosti křehké zeleniny zajišťuje množství vody, obsažené v plodech. Dosahuje mnohdy až 98 procent. Takže se čerstvé salátové okurky staly přímo ideálním druhem pokrmu do horkých dnů. Ani tyto šťavnaté plody se však nehodí na každý talíř.

Okurky mají nadýmavé účinky, zejména když se důkladně nerozkoušou. Jejich konzumaci musí omezit pacienti s onemocněním žlučníku, se střevními či žaludečními problémy. Vyhnout by se jim měli lidé trpící průjmy, protože působí i mírně projímavě.

U nakládaček nahořklost nevadí

V létě se sklízí domácí produkce, jejíž ceny bývají nižší. Nejvíc se pěstují salátové okurky, ve sklenících oblíbené hadovky, venku tzv. polní salátovky, pro průmyslové zpracování nakládačky.

Pouze u těch posledních není na závadu jejich nahořklá chuť. Naložením do octového nálevu se hořkost ztrácí. Plody by však neměly být duté.

Okurky bývají velmi rychle napadány houbovými chorobami. Pěstitelé tomu brání častými postřiky. Proto je nutné nakládačky co nejpečlivěji omýt - nechat odmočit a kartáčkem zbavit zbytků květů, zeminy i chemických ochranných látek. Vyplatí se nechat je před konzervací v chladu den dva tzv. zavadnout. Lépe se plní do zavařovací sklenice.

Při nákupu by měl zákazník posoudit pevnost plodu, hlavně stav špiček. Na těch se nejdříve projevují vady, např. hniloby. Okurky lze uchovávat zhruba týden v chladničce, ve vyšší teplotě plod dál vyzrává, barví se do žluta a semena tvrdnou.

Zelené zajímavosti:
Asi nejslavnější okurky pocházejí z ruského Něžinu. O jejich proslulost se postarala carevna Kateřina Veliká. Když se náhodou objevily na jedné z dvorských hostin, zachutnaly jí natolik, že v budoucnosti jiné už na stůl nesměly. Dokonce je zakázala prodávat jinam. Příčinou této výjimečné kvality je i způsob, jímž se ukládají na zimu. Ponoří se totiž pod led na dno řeky. Přírodní chladničce se prý žádná jiná nevyrovná.
Také okurky z našich zemí mívaly v Evropě dobrý zvuk - především znojemské. Ale ani plody vypěstované na Bzenecku nebo ve Všetatech nebyly k zahození. Nakládaly se ale trochu jinak. Kromě kopru a cibule se k nim přidával i vinný nebo višňový list. Lahodné máčenky (láčenky) od Bzence byly rychlokvašené pouze ve vodě a sloužily jako osvěžující občerstvení při polních pracích.
Salát z okurek nechybí na stolech snad v žádné zemi, kde se pěstují. Rozdíly jsou ale v typu zálivek. V Rusku se podávají s tuhou osolenou šlehačkou, ve Skandinávii s kyselou smetanou, v Řecku jako lahodné tzatziky s jogurtem a utřeným česnekem.
O kosmetických účincích křehké zeleniny věděly už antické krasavice, které se pro zjemnění pleti koupaly v lázni z lisované okurkové šťávy. Mix z vejce, olivového oleje a čtvrtky salátové okurky prý po čtvrthodinové aplikaci a důkladném opláchnutí změní vysušené vlasy na lesklé a hedvábné.
Okurkám fandí také kulinářská magie. Jejich konzumace prý přináší rychlou úlevu při stresu.