Článek
Podle rozsáhlého výzkumu Play Well Report realizovaného společností Lego existuje přímá úměra mezi pocitem štěstí a dobou, kterou rodina stráví společným hraním. Devadesát procent všech rodin, které tráví společnou hrou více než 5 hodin týdně, se cítí spokojeně.
V rodinách pak panuje mnohem lepší energie, ale i nálada a celková atmosféra. Společné hraní totiž rodiče s dětmi sbližuje, rozvíjí komunikaci mezi nimi a učí je spolupracovat, takže i zarytí rodinní rivalové najednou mohou mít společný cíl.
Jak zabavit děti o prázdninách? Vyzkoušejte naše tipy na letní aktivity
Jak by ke hře měli přistupovat rodiče?
Za nejefektivnější hru mnozí odborníci považují, když si dítě hraje pod vedením rodiče, kdy rodič dítě podporuje, ale dává mu možnost svobodně udávat tempo, směr, a především dostatek prostoru učit se z vlastních chyb. Dítě tak pracuje s fantazií, je motivováno vlastní zvědavostí, prozkoumává přesně to, co ho právě zaujme, a svobodně pozoruje, jak věci fungují.
„Rodiče pak mohou během hraní podpořit i dětskou fantazii a invenci otevřenými otázkami,” doporučuje doktorka Michaela Slussareffová, odbornice na vzdělávání dětí a zakladatelka platformy Hrajeme si chytře.
Pexeso - oblíbená hra s kořeny v Česku, ale také sběratelský artikl
Tipy na otevřené otázky:
- „Co si myslíš, že by se stalo, kdyby...“,
- „K čemu všemu by se to dalo použít?“
- „Šlo by to vyřešit jinak?“
Děti pak mnohem hlouběji o tom, co dělají, přemýšlejí, a pokud s nimi pak rodiče ještě diskutují o možných variantách řešení nebo jiných úhlech pohledu, poskytují jim tak více příležitostí k učení.
Ze společného hraní nicméně není zapotřebí dělat velkou vědu. Podstatné je oprostit se od běžných starostí a skutečně vnímat, co s dítětem podnikáte.
Jaké hračky volit?
Dnes existuje již celá řada vědeckých studií, jak různé druhy hraček ovlivňují podobu samotného hraní, jak velký prostor pro dětskou představivost a kreativitu poskytují či jak ovlivňují budoucí chování v reálných situacích. Kromě deskových her zde jednoznačně hrají prim i stavebnice.
„Děti jsou v procesu učení aktivními konstruktéry vlastních znalostí, mentálních modelů. A pro jejich tvorbu je velice vhodné pracovat s materiálními objekty. Když něco stavíme rukama, zapojuje se v mozku mnohem více center než u pouhého přemýšlení. Samotný model nám navíc dokáže skvěle přiblížit detaily, o kterých jsme původně ani nepřemýšleli,“ dodává Slussareffová.
