První školní potíže

Problém, který může pořádně zamotat hlavu především prvňáčkům a jejich rodičům. Dítě nastupovalo do školy s radostným očekáváním, těšilo se na paní učitelku a nové kamarády, realita jej však zaskočila. Nové povinnosti, první neúspěch nebo pedagožka nezapadající do představy "hodné paní učitelky". Důvodů, proč dítě na školu hned zpočátku zanevře, může být řada.

Nezralost pro zahájení školní docházky. Dítě obtížně zvládá přípravu do školy, ráno se nemůže rozloučit se svými hračkami, vyhledává spíše mladší kamarády, reaguje pláčem i na drobný neúspěch... Zralost dítěte pro školu řeší rodiče většinou ještě před tím, než dítě školní docházku zahájí. Má-li dítě na začátku školní docházky výrazné potíže s adaptací, je vhodné situaci konzultovat s psychologem v pedagogicko-psychologické poradně. Ten buď doporučí dodatečný odklad (je o něj možno žádat až do konce prvního pololetí prvního ročníku) nebo navrhne opatření, která dítěti i rodičům pomohou situaci přiměřeně zvládnout.

Osobnost dítěte. Některé děti se vrhají vstříc všemu novému s radostným očekáváním, jiné se spíše drží zpátky a jakoukoli změnu ve svém životě zvládají s obtížemi. Jedná se většinou o děti uzavřené, plaché a nejisté. Osobnostní ladění dítěte mnohdy kopíruje osobnost některého z rodičů. Nejistotu a strach ve svých dětech někdy dokonce sami mimovolně podporujeme.

Vzpomeňte si na své školní začátky nebo na svůj nástup do zaměstnání. Co jste prožívali, jak jste se s novou situací dokázali srovnat? Promluvte si na toto téma se svým dítětem. Přiznejte se, pokud jste sami prožívali podobné obavy, jaké dnes cítí vaše dítě. Nesnažte se situaci zlehčovat. Úzkost dítěte rozhodně nerozptýlíte chvalozpěvem na radosti spojené se školní docházkou. Snažte se být dítěti oporou, respektujte jeho pocity a obavy, nabídněte mu pomoc. Strach ze školy si můžete namalovat jako strašidlo, proti kterému budete společně bojovat.

Osobnost učitele, celkové klima třídy a školy. Rodiče mnohdy v dobré víře v sílu pozitivního myšlení vykreslí budoucímu prvňáčkovi školu v těch nejrůžovějších barvách. Fakt, že paní učitelka prezentovaná jako pohádkové stvoření s andělskými vlastnostmi, hned druhý den klidně zabaví oblíbeného angličáka, je pro šestiletého caparta pěknou ránou pod pás. Navíc spolužáci vůbec nejsou přátelští a ve školní jídelně se musí dojídat i špenát.

Nejlepší prevencí jsou informace. Zjistěte si předem, jaká je atmosféra ve škole, kam vaše dítě nastoupí. Co vedení školy preferuje, kde jsou naopak slabá místa. Rizikem některých "dobrých škol" může být přílišné zaměření na tempo a výkon, v němž se jakkoli "problémové" dítě (často děti hyperaktivní či naopak příliš pomalé, děti méně nadané, bojácné...) obtížně orientuje a později nedokáže naplno využít své schopnosti.

Velkou roli v adaptaci dítěte na školu hraje pedagog. V jeho popisu práce je nejen učit, ale také naslouchat a vnímat potřeby svých malých svěřenců. Některý učitel to dokáže lépe jiný hůř. Pokud máte pocit, že mezi učitelem a vaším dítětem panuje napětí a časté neshody, pokuste se nejdříve zjistit, z čeho pramení. Ať chceme nebo ne, na své děti mnohdy koukáme přes pořádně růžové brýle. Stížnost na "nehodného" pedagoga z úst naší ratolesti nám pak dokáže pořádně pocuchat nervy. Zkuste být alespoň dle možností objektivní a zhodnotit, zda část viny na neshodách s učitelem nenese i váš potomek. S učitelem pak situaci prohovořte. Vyhněte se však jakémukoli napadání či shazování jeho pedagogického umu. Diplomacie a vstřícnost jsou tou nejlepší devizou pro konstruktivní řešení.

Již v první třídě (resp. už v mateřské škole) se mohou objevovat první náznaky obtíží, které psychologové souhrnně označují jako specifické poruchy učení. Potíže se soustředěním, hyperaktivita, špatná paměť, výrazně špatná kresba, vady řeči, neschopnost vnímat rytmus slova... Pravé poruchy učení bývají s jistotou diagnostikovány obvykle až ve druhé třídě, teprve poté, co dítě alespoň zčásti vstřebá a zautomatizuje si tvary všech písmen. Pomalé trhané čtení, neúhledné písmo, nedopsaná slova, přeházená písmenka, absence háčků a čárek... noční můra nejednoho dítěte a jeho rodičů.

Máte-li dojem, že vaše dítě nestačí tempu ostatních  a psaní nebo čtení zvládá jen s velkými obtížemi, kontaktujte pedagogicko-psychologickou poradnu. Psycholog ve spolupráci se speciálním pedagogem odhalí příčinu potíží a doporučí nejvhodnější metody pro jejich řešení. S vaším souhlasem pak poradna může o výsledcích vyšetření informovat i školu, pro niž rovněž vypracuje soubor doporučení ušitý na míru právě vašemu dítěti.

Vaše dítě nemá žádné výraznější potíže se zvládáním učiva, přesto je posmutnělé a do školy nechodí příliš rádo. Na vině může být jeho neschopnost zorientovat se v novém prostředí, najít si kamarády.

Ani velmi uzavřený člověk není schopen fungovat zcela mimo společnost ostatních lidí. Každý z nás potřebuje mít oporu v někom, komu může důvěřovat. Doma to bývají rodiče, mimo domov pak dobří kamarádi. Nebo alespoň jeden kamarád.

Je-li vaše dítě uzavřené, nesnažte se jej za každou cenu obklopovat partou vrstevníků, nenuťte je k účasti na velkých společenských akcích. Pro navázání kvalitního přátelství jsou dobrým zázemím zájmové kroužky. Práce na společné věci, společně sdílené nadšení z úspěchu, prostředí, které je méně strohé a stresující než školní třída, to vše může výrazně usnadnit cestu na jejímž konci bude stát kamarád na život a na smrt.

Dovolte dítěti, zvát si své kamarády domů. Ve svém prostředí se bude cítit jistější a v kontaktu s druhými sebevědomější.