Článek
Nová metoda využívá online kalkulátor, který vypracuje statistiku šancí dítěte na přežití i pravděpodobnosti zdravotního postižení. Statistiky nejsou osobní předpovědí, jen odhadují riziko založené na údajích shromážděných u obdobných dětí v rámci velké studie, kterou minulý týden zveřejnil časopis The New England Journal of Medicine.
Některé faktory dávají dětem výhodu. V kterékoli fázi těhotenství mají větší šanci přežít a uniknout vážným postižením, pokud váží víc než jiné srovnatelné děti, pokud se jedná o jednočetné těhotenství, a ne dvojčata nebo trojčata nebo pokud jejich matka dostávala před porodem steroidy, které pomáhají plícím novorozeněte dovyvinout se.
Dívky si vedou lépe než stejně "staří" chlapečkové, což je faktor, který je lékařům známý už dlouhou dobu, aniž by byli schopní ho vysvětlit. Kterýkoli z těchto faktorů je zhruba stejně dobrý jako jeden týden věku, uvádějí vědci. Z jejich zjištění tak vyplývá, že holčička narozená ve 23. týdnu těhotenství může být stejně silná jako 24 týdnů starý chlapeček.
"Kdybychom dokázali vzít to, co mají holčičky, a dát to klukům, pak bychom v téhle hře byli o krok dál," říká doktorka Rosemary Higginsová, autorka studie a výzkumná pracovnice amerického Střediska neonatologie Národního ústavu dětského zdraví a lidského vývoje (NICHD).
Lékaři i rodiče dělají každý den těžká rozhodnutí
I když některé krajně předčasně narozené děti si vedou dobře, mnohé umírají, obvykle po týdnech bolestivých invazivních procedur na jednotce intenzivní péče. Ty, které přežijí, často trpí poškozením mozku, problémy chování, poruchami zraku či sluchu a dalšími poškozeními. To, jak si děcko povede, je při porodu prakticky nemožné předpovědět.
Lékaři i rodiče bojují s rozhodnutím, kdy se agresivní léčba zdá být rozumná - a kdy se smrt nebo vážné poškození zdají být natolik pravděpodobné, že je vůči dítěti laskavější vyhnout se bolestivým procedurám, poskytnout mu jen "podpůrnou" péči a nechat přírodu udělat to, co je v jejím přirozeném běhu.
Tato rozhodnutí, která se dělají každý den v nemocnicích, jsou "srdceryvná a vášnivá", říká Higginsová. "Nikdo nikdy předem nepomyslí na to, že by se v podobné situaci mohl ocitnout a je to stejně těžké pro rodiny i pro lékaře."
Studie a kalkulátor byly součástí snahy poskytnout lékařům i rodičům spolehlivější podklady, o které se budou moci opřít, až se budou muset rozhodnout, vysvětluje Higginsová.
Šance na přežití i postižení se u každého různí
V současnosti se rozhodnutí o tom, zda nasadit respirátory, nitrožilní výživu a další formy intenzivní péče, většinou opírá o věk novorozence - tedy o to, jak dlouho se těhotenství podařilo udržet. Intenzivní péče je obvykle nasazena dětem narozeným ve 25. týdnu - ale ne ve 22. týdnu. Nejtěžší rozhodování je u dětí narozených ve 23. a 24. týdnu.
Zadáním čísel do kalkulátoru člověk zjistí, že dvě děti donošené do stejného týdne, tedy shodné co do hlavního kritéria pro zahájení léčby, mohou mít hodně rozdílné šance na přežití i možná postižení.
Například chlapeček narozený ve 24. týdnu jako dvojče vážící méně než kilogram, jehož matka nedostávala steroidy, má šanci na přežití 69 procent a padesátiprocentní riziko vážného postižení. Holčička-dvojče, donošená do stejného týdne a stejné váhy má šanci přežít 86 procent a riziko vážného postižení 23 procent.
Studie zahrnula 4 446 dětí, které se narodily ve 22. až 25. týdnu těhotenství. Celkem 744 dětí - ta nejméně donošená a nejméně vyvinutá miminka - nedostalo intenzivní péči a zemřelo. Děti zahrnuté do studie byly vyšetřeny po porodu a ty, které přežily, znovu ve věku dvou let. Z celkového počtu zemřela polovina nedonošených dětí. Polovina z těch, které přežily, má neurologické postižení - a polovina z nich velmi vážné.