Odměny i motivace za vysvědčení mají svůj význam

Pokud se rodiče o své dítě zajímají v průběhu roku, moc dobře vědí, kde má jejich dítko slabiny a kolik úsilí musí k jakékoli známce vynaložit. Ne každé dítě zvládá školu hravě či je rozený jedničkář. Víc než na známky tak rodiče musí pohlížet na snahu dítěte.

Bohužel ne každý rodič se nechá vést zdravým úsudkem a dost často se pak stává, že od svého dítěte očekává mnohem víc, než na co ve skutečnosti potomek má. Takové děti pak prožívají doslova peklo, protože uspokojit potřeby rodičů je nad jejich síly, a to i když se snaží sebevíc. Rodiče by si tak měli sami uvědomit, že trest zde nepomůže, maximálně zde zafunguje jako forma psychického či fyzického týrání.

„Jste-li vy nebo i vaše dítě nespokojení se známkami, pokuste se zjistit, co za tím vším vězí. Každé dítě je jedinečné. Inteligence, nadání, motivace či zájmy, to vše ovlivňuje školní prospěch. Máte dojem, že vaše dítě dělá, co může, a na jeho známkách se to nijak významně neprojevuje? Na vině může být nižší nadání dítěte, porucha pozornosti, specifické poruchy učení, úzkostnost, nedostatek sebevědomí, neschopnost se prosadit, prodat své znalosti,” radí psycholožka Eva Kneblová.

„Příčina školního neprospěchu ale může ležet zcela mimo osobnost dítěte. Zátěžová situace v rodině (rozvod rodičů, narození sourozence, úmrtí blízkého příbuzného...) či problémová situace ve škole (osobnostně nestandardní paní učitelka, nevhodné pracovní klima ve třídě, šikana...) mohou mít na zhoršeném prospěchu dítěte rovněž nemalý podíl. Objeví-li rodiče, v čem je zakopaný pes, mohou společně s dítětem problém řešit,” dodává psycholožka.

Kvalita rodiče se pozná i dle toho, zda dokáže ocenit vše, co zasluhuje u dítěte pochvalu, a také uzná snahu, zvlášť když potomek do poslední chvíle bojoval o zlepšení známky. I když mu to posléze nevyšlo, je dobré pochválit a zároveň navrhnout řešení, jak učivo dohnat a známky si příště vylepšit. „Vždy je důležité na vysvědčení něco ocenit, i když třeba jen jedničku z chování, protože ani tu nemá každý,” radí psycholožka PhDr. Václava Masáková z Šancedětem.cz.

Známka na vysvědčení není ohodnocením rodičovského nasazení a mnohdy nesumarizuje ani schopnosti dítěte. Navíc dobré známky nejsou zárukou šťastného života.

Ani každodenní dril tak nemůže dítěti pomoci překonat vlastní limity či nedostatek nadání v určitém oboru. Rodiče by tedy vždy měli zvážit, zda chtějí mít doma zneurotizovaného maturanta, či spokojeně vyučeného kuchaře.

Každé dítě je jednoduše jiné, a proto jej nelze ani srovnávat s ostatními. Je důležité se vždy vžít do situace dítěte. Protože ani rodičům by nebylo zrovna příjemné, kdyby je v zaměstnání neustále s někým srovnávali a předhazovali jim úspěšnějšího kolegu.

Na druhou stranu rovněž není dobré neprospěch bagatelizovat, případně svádět vinu na pedagoga. „Jakákoli přehnaná kritika kantora povede v očích dítěte nejspíše jen ke znehodnocení školy a vzdělání vůbec,“ upozorňuje Eva Kneblová.

Rodiče se často ptají, zda je vhodné dávat dětem za vysvědčení dárky. „Každá rodina má své rituály, své tradice. Pokud jste vy sami byli za vysvědčení odměňováni, pravděpodobně budete odměňovat i své dítě. Dárek za vysvědčení zcela jistě není výchovnou chybou. Neměl by však být jediným motivem dítěte pro školní práci. To, jak se dítě staví ke školním povinnostem, se v dospělosti bude opakovat v jeho vztahu k povinnostem pracovním. Učit se a sbírat jedničky jen kvůli vidině nového kola je podobně omezující jako pracovní nasazení motivované pouhou výší výdělku,” radí Eva Kneblová.

Dítě by mělo aspoň zčásti nacházet uspokojení ve školní práci samotné. A právě správná motivace dítěte je nelehkým a dlouhodobým úkolem pedagogů i rodičů. „Nelpěte nepřiměřeně na procvičování toho, co dítě neumí. Věnujte dostatek času i předmětům, které dítě baví,” radí psycholožka.

Problém může nastat v situaci, kdy dítě velmi záhy, byť v dobré víře rodičů a prarodičů dopřát mu to nejlepší, začne dostávat nepřiměřeně hodnotné dárky. „Brzy pak zjistíme, že dítě vlastně všechno má, a tím pádem ani nedostane možnost po něčem toužit. Každý další dárek je jen nadpočetným kouskem do nepřehledné sbírky zbytečností,” varuje psycholožka.

Nepatřičné je obdarovávat dítě věcmi předbíhajícími jeho vývojovou úroveň („...on je tak šikovný, že si s tím jistě poradí...") nebo mu vnucovat dárky podle vlastního přesvědčení, co je právě teď pro ně vhodné. Nejlepším dárkem je to, po čem dítě skutečně touží. I kdyby to měla být obyčejná pouťová cetka.

Ve skutečnosti tou nejlepší odměnou je pro děti kladná motivace, a tedy pochvala. Dost často je jedno slovo víc než celá hromada hraček či nejrůznějších sladkostí.