Hlavní obsah

Jak zakročit, když vaše dítě šikanují

Právo, Marek Přibil

Podle oficiálních statistik se každý pátý žák na našich školách setkal s nějakou formou šikanování. Tento jev již zdaleka není doménou středoškolských učilišť. Věk agresorů se snižuje, jejich činy jsou stále brutálnější. Je možné nějak uchránit své dítě? Co dělat, když zjistíte, že ho šikanují?

Foto: Profimedia.cz

Se šikanou má zkušenost každé páté dítě.

Článek

Vše začíná „legráckami“

Obětí šikany se velmi často stávají děti, které se nějakým způsobem liší od ostatních. Ať už jde o barvu pleti, tělesné postižení, či třeba jen o jiný styl oblékání. Skutečně stoprocentní ochranný štít však neexistuje.

„I ten nejprůměrnější člověk se od ostatních nějakým způsobem odlišuje a i ta nejnepatrnější známka nejistoty v jeho chování může spustit soukolí nazývané šikana,“ vysvětluje psycholožka Eva Kneblová s tím, že termínem šikana je označována úmyslná samoúčelná agrese jedince či skupiny vůči žákovi. Podstatným rysem je manipulativní charakter takového jednání.

„Oběť je vůči agresorovi vždy bezbranná, slabší. K útokům dochází opakovaně. Na počátku bývají nenápadné legrácky, posměšky nebo třeba jen ostentativní ignorování dítěte spolužáky. Později přichází fyzická agrese a přitvrzování manipulace,“ upozorňuje Kneblová.

Hierarchie „pánů a otroků“

Se stupňováním agresivního chování se začíná postupně měnit postoj školní třídy vůči agresorovi i oběti.

O dokonané šikaně pak odborníci hovoří v momentě, kdy celá skupina přijme normy agresorů: na šikaně se nějakým způsobem podílejí všichni, ve třídě vzniká hierarchie „pánů a otroků“.

.: Věk agresorů se neustále snižuje.

foto: Profimedia

Právě počáteční zdánlivá „nenápadnost“ v projevech šikanování může vést k jeho přehlížení. Navíc k němu pokaždé dochází mimo zorné pole pedagogů.

„Varovným signálem pro kantora ale může být, je-li některé dítě nápadně často terčem posměchu ostatních spolužáků – jde třeba o narážky a smích na účet dotyčného během zkoušení –, jeli často osamocené, smutné a o přestávkách vyhledává společnost učitele,“ doplňuje Kneblová.

Důležitá role rodiče

Nejcitlivěji ale dokážou své dítě vnímat rodiče. Právě oni v odhalení šikany mohou sehrát významnou roli.

„Odhalení šikany nemá význam pouze pro záchranu oběti, ale i pro celou třídu. Účast na šikanování i pouhé přihlížení takovéhoto chování může mít výrazně negativní vliv na utváření postojů a osobnostní vývoj všech zúčastněných,“ poukazuje Kneblová.

Jak tedy poznat, zda mé dítě není obětí šikanování? Autor knihy Bolest šikanování, etoped a psychoterapeut Michal Kolář – problematikou šikany se zabývá již déle než dvacet let –, uvádí tyto varovné signály (viz sloupek).

Vyplatí se vsadit na odborníka

Zmanipulované a zmatené dítě často nabývá dojmu, že své spolužáky nějak vyprovokovalo a že si „zaslouží“, aby se k němu chovali tak, jak se chovají.

To, že se stalo terčem šikany, bere jako osobní selhání, stydí se. Nebývá výjimkou, že chrání agresory nejrůznějšími výmluvami o příčinách svých zranění či potrhaného oblečení.

Získejte důvěru

Na počátku je nezbytné získat důvěru dítěte, dát mu najevo, že je milujeme, ať se děje cokoliv, a že se mu snažíme pomoci. Podle možností je vhodné zjistit alespoň základní fakta o situaci ve třídě: kdy a jak k šikanování dochází, kdo se na něm podílí.

foto: profimedia.cz

Máme-li podezření, že je nějak ohroženo zdraví dítěte nebo je významně vystrašené či depresivní, je vhodné nechat je přechodnou dobu doma. Zmapujte ochotu školy

Akce „doběhnu si do školy a všechny tam srovnám“ v žádném případě není vhodným řešením. Přestože jsme logicky vyděšeni a rozhořčeni tím, co se stalo, je třeba zachovat chladnou hlavu a jednat tak, abychom svému dítěti ještě více neublížili.

Vhodné je o celé věci promluvit s třídním učitelem, podrobně ho informovat o tom, co jsme se od dítěte dozvěděli. Pokud možno se zaměřit na fakta, vyhnout se vypjatým emocím a jakémukoli osočování.

Během rozhovoru s pedagogem je vhodné orientačně zmapovat možnosti a ochotu školy zabývat se tímto problémem.

Bohužel přetrvává snaha některých škol smést problém šikany pod koberec a nekazit si tak „dobrou pověst“. Tendence učitele ke zlehčování celé věci je varovným signálem, že něco není v pořádku.

Nabude-li rodič dojmu, že jednání s učitelem k ničemu nevede, může se obrátit na vedení školy. Dalšími instancemi jsou pak Česká školní inspekce, ministerstvo školství či soud. Pomoc může hledat v pedagogicko-psychologické poradně či na linkách důvěry. Při závažnějším šikanování lze podat trestní oznámení na agresora.

Šikanování je problém, na jehož řešení nestačí pouze dobrá vůle. Pokud na škole neexistuje v tomto směru informovaný a kvalitně proškolený pedagog, je třeba vyhledat odborníka, který situaci dokáže kvalifikovaně posoudit, a na základě toho pak pracovat nejen s obětí a agresorem, ale i s celou skupinou. Jak již bylo řečeno, neodborný zásah může celou situaci jen zhoršit. Zajistěte pomoc

Zajistit odbornou pomoc samotnému dítěti není proto zcela jistě od věci. Vlivem šikany je významně sníženo jeho sebehodnocení, často trpí poruchami spánku, je úzkostné, přetrvává u něj strach a nejistota.

Následky u obětí nejtěžších forem šikany se podle psychoterapeuta Michala Koláře nápadně podobají „syndromu vyhlazovacích táborů“: chronické depresivní stavy, sebedestruktivita, poruchy přizpůsobivosti a narušený vývoj osobnosti.

Oběti trvale zažívají strach o svůj život, trpí depresemi, které vedou až k myšlenkám na sebevraždu, objevují se u nich četné psychosomatické obtíže.

Autor: Eva Kneblová. Autorka je psycholožka

Varovné signály

  • Za dítětem domů nedochází žádný spolužák, nemá žádné kamarády.
  • Je zaražené, posmutnělé, nemluví o tom, co se děje ve škole.
  • Špatně usíná, v noci se budí, zdají se mu hrůzostrašné sny.
  • Dochází k významnému zhoršení prospěchu, dítě je nesoustředěné, bez zájmu. * Často ho před odchodem nebo po příchodu ze školy pobolívá hlava, břicho.
  • Dítě častěji navštěvuje lékaře, objevují se neomluvené absence.
  • Chodí do školy nebo ze školy oklikami.
  • Přichází domů s potrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich.
  • Často mu nevychází kapesné, požaduje další peníze.
  • Přichází domů vyhladovělé, i když dostává svačiny a obědy má zajištěny.
  • Nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění.
  • Vyhrožuje sebevraždou, nebo se o ni dokonce pokusí.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám