Hlavní obsah

Jak přežít s puberťákem

Novinky, Andrea Zunová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Období puberty zastihne každého dospívajícího. I my rodiče jsme si jím samozřejmě prošli. Každý člověk prožívá své pubertální období jinak. Někdo je protivný, hádavý, ignorující, u druhého zase vůbec nepoznáte, že pubertou prochází.

Foto: Profimedia.cz

Období puberty dá psychicky zabrat rodičům i dětem

Článek

Puberta, jinak řečeno dospívání, je obdobím, ve kterém dochází k tělesným změnám, v jejichž důsledku se z dítěte stává dospělý. Ačkoli na první pohled už naše děti vypadají téměř dospěle, protože se jejich těla fyzicky mění a vyvíjejí, jejich psychika je ještě nevyzrálá.

Pro pubertální období je příznačná nevyzrálost postojů dospívajícího. Typické je, že mladí svůj volný čas raději tráví se svými vrstevníky než s rodinou a pociťují snahu osamostatnit se. Což nám dávají také velmi jasně najevo. Dalším průvodním jevem puberty je fakt, že "děti" okázale neuznávají autority.

Jak se vyrovnat s mnohdy prudkými změnami nálad, s netolerancí, s odmítáním plnění povinností a vůbec se změnou chování našich potomků?

Jeden možný návod dávají ve své knize "Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali" autorky Adele Faber a Elaine Mazlish. Podle nich se jedná o pedagogicko-psychologického rádce rodiče. Po přečtení návrhů na řešení sporných situací v soužití s pubertálním potomkem si obrázek udělejte sami.

Nedávat tresty

Autorky knihy rodičům doporučují, že by rozhodně neměli používat tresty a zákazy, ale naopak vysvětlovat a sdělovat své pocity. My rodiče bychom se měli snažit vžít do pocitů svých ratolestí a místo rozkazů se snažit popsat nastalý problém. Místo obviňování pak dítěti podat přímé a konkrétní informace a snažit se místo výhrůžek a příkazů nabídnout alternativní možnost. A místo vypočítávání toho, co je všechno špatně, máme stanovit své hodnoty a svá očekávání.

Jako příklad uvádějí situaci, kdy si pubertální potomek pouští velmi hlasitě hudbu. Místo rozkazování: Ztiš tu hudbu! A myslím tím hned teď! můžete:

1) Problém popsat: "Nemůžu přemýšlet a ani se s nikým bavit, když je ta hudba tak nahlas".

2) Řekněte co cítíte: "Rve mi to uši".

3) Informujte ho: "Časté vystavování se hlasité hudbě může vážně poškodit sluch."

4) Zeptejte se: "Co bys dělal raději - ztišil tu hudbu nebo ji ztišil jen trošku a zavřel dveře?"

5) Řekněte to jedním slovem:  "Hlasitost!"

6) Uveďte své hodnoty nebo očekávání: "Je potřeba, aby ta hlasitost vyhovovala všem."

7) Udělejte nečekané: Položte si ruce přes uši, udělejte pohyb jako při ztišení hudby, spojte pak ruce a udělejte gesto vděčnosti.

8) Napište to (nebo-li řekněte to básní): Hudba takhle hlasitě, dobrá pro dav, to jistě, ale když je pro nás dva, je to přímo PAKÁRNA!!!

Zvládněte to společně

Autorky, které v knize čerpaly ze svých výchovných zkušeností, ve své knize názorně předvádějí, jak lze jednu situaci zvládnou dvěma odlišnými způsoby.

Rodič: "To je podruhé, co jsi přišel domů pozdě. Můžeš zapomenut na to, že bys někde šel příští sobotu večer. Máš na týden zaracha."

Místo toho by naopak měl podle knihy zaznít tento dialog:

Rodič: "Zdá se, jako by tě něco pořád táhlo ven."

Teenager: "Jsem jediný, kdo musí být doma do deseti večer. Vždycky musím odejít v nejlepším."

Rodič: "Když tě čekám do určité hodiny, a ty nepřijdeš, tak mám o tebe strach. Pak se mi honí hlavou jen to nejhorší. Zkusme popřemýšlet, jestli existuje nějaké řešení, které by ti umožnilo strávit více času s tvými kamarády, a které by mi dalo více klidu."

Po této rozmluvě bychom měli napsat na papír všechny své návrhy. Ale nejlépe spontánně.

"Dovol mi zůstat venku tak dlouho, jak chci a nečekej na mě" (teenager).

"Nikdy už tě nepustím  ven, dokud se neoženíš/nevdáš" (rodič).

"Dovol mi zůstat venku do 23,00" (teenager).

"Prodloužím tvou vycházku do 22,30, dočasně" (rodič).

Po dokončení sepisování svých požadavků si máme seznam požadavků prohlédnout a s potomkem se dohodnout, které ze sepsaných bodů chceme uplatnit v praxi.

A pak už podle autorek knihy dojde k tomuto dialogu: Teenager: "Půl jedenáctá je fajn, ale proč jen dočasně?". Rodič: "Můžeme to udělat nastálo. Jediné, co musíš udělat je, že předvedeš svou dochvilnost a už nebudeš chodit pozdě." Teenager: "To beru."

Upřímně nevím, jestli by tento model šel uplatnit paušálně na výchovu pubertálního potomka. Jak totiž třeba k dialogu přesvědčit dospívající dítě, které mluvit nechce? Každopádně je to určitě dílko k zamyšlení. Někomu nabídne možnost řešení a někomu zas vykouzlí velký úsměv na tváři.

Reklama

Související témata:

Související články

Obezita opožďuje nástup puberty u chlapců

Obézních dětí stále přibývá a podle amerických zdravotníků se díky tomu opožďuje puberta. Chlapci s nadváhou před pubertou začínají pohlavně dozrávat později...

Výběr článků

Načítám