Jak lépe komunikovat se svými teenagery

Odborníci radí dospělým obrnit se trpělivostí a shovívavostí – ale zkuste to v okamžiku, když o něco dospívajícího požádáte a ten vás buď rovnou odpálkuje či pošle do patřičných míst, případně vás přímo osočí z teroru a domácího vykořisťování. Zůstat v takových okamžicích v klidu a nad věcí zvládnou jen skutečně silní jedinci.

Podle odbornice na rodičovství Helainy Altabefové lze ale mnohým neshodám předejít, a to uvědoměním si několika zásadních věcí, jež stojí za nerespektujícím chováním dospívajících.

Je nezbytné pochopit, že chování dítěte ovlivňuje velmi významně vývoj mozku. V souvislosti s dospíváním se jedná především o tzv. prefrontální kůru, jejíž jedna část ovlivňuje sociální a emocionální funkce, druhá část poznávání a vnímání.

A právě této části mozku jsou přičítány mnohé poruchy chování jako neklid, impulzivní chování, snížená pozornost, ale také změny osobnosti a poškození rozumové a emocionální kontroly.

Zároveň může způsobovat i ztrátu schopnosti dělat realistické plány a také je uskutečňovat. Proto se dospívající nejen špatně chovají, ale také nejsou často schopni dodržet nic z toho, co slíbili apod.

Problémy v komunikaci s dopívajícím způsobuje také to, že zatímco dospělí mají i po dvou týdnech naprosto živě v paměti, jak dospívající reagoval na konkrétní věci, samotní dospívající jsou už někde úplně jinde a danou věc si nejen nepamatují, ale mohou na ni zareagovat i zcela odlišně.

I z tohoto důvodu jsou veškeré otázky dospělých ve stylu „Jak se chceš s takovými známkami dostat na vysněnou školu,” liché. Dospívající totiž žijí jen přítomností, minulost i budoucnost nevnímají, proto ani nefungují žádné motivační věci zaměřené na jejich budoucnost.

„Pokud tedy chcete lépe komunikovat s dospívajícím, pak se smiřte s tím, že vaše dítě nežije na stejné časové ose jako vy. Bonusové body získáte jedině tím, že budete obdivovat jejich živost a když se připojíte na jejich časovou osu,” radí na svém blogu Helainy Altabefová.

V průběhu dospívání řídí jedince emoční struktury mozku, které se nacházejí v limbickém systému. Tento systém přitom řídí část mozku zvaná amygdala, jež je používána k interpretaci nebezpečí. A nebezpečí v podání dospívajícího může vyvolat i příliš dlouhý pohled dospělého na jeho tvář.

Navíc vzhledem k tomu, že v dospívání ještě není zcela rozvinutá racionální prefrontální kůra, která udržuje amygdalu pod kontrolou, emoce začnou nabírat na síle.

„Pokud se v tomto okamžiku budete chtít s dospívajícím na čemkoliv domluvit, vzdejte to. Sami pro sebe si řekněte, že teď vašemu dítku velí amygdala a nejlepší bude počkat, až emoce samy od sebe ustoupí,” doporučuje Altabefová.

Zajímavé je, že dospívající si všimnou i nepatrné řeči vašeho těla či změny tónu řeči, ale dost často si špatně interpretují význam těchto změn. Můžete se tedy své dospívající dcery jen zeptat, kdo bude na večírku a místo očekávané odpovědi dostanete jen další otázku, proč jí nevěříte. Vydedukovala si to jednoduše z vašeho tónu řeči...

„Mějte vždy na paměti, dospívající jsou vždy příliš horliví ve svém úsudku. Za vším okamžitě vidí jen to nejhorší.”

Když jsou děti malé, na své rodiče pohlížejí jako na autority, které je chrání a učí je orientovat se ve světě. V dospívání ale dochází ve vztahu ke změně. Potomci začínají toužit po nezávislosti a rovnosti. Při komunikaci s nimi tak toto všechno mějte na mysli. Přestaňte tak s nimi mluvit jako s malými dětmi.

„Chcete-li se vyhnout této komunikační pasti, popřemýšlejte nejprve o tom, jak s dotyčnými mluvíte, zda respektujete fakt, že už nejsou malé děti a změnili jste svůj přístup. Nepřikazujte, ale žádejte, nabízejte svou pomoc, ale nevnucujte se za každou cenu. Dejte jim víc volnosti, ale zároveň i odpovědnosti,” doporučuje odbornice.

Častou chybou rodičů je, že ačkoliv se na jednu stranu k dospívajícím chovají jako k malým dětem, zároveň od nich požadují věci jako od dospělých, aby byli zodpovědní a organizovaní...

Je to dáno tím, že rodiče mají ochranitelské pudy a chtějí své děti za každé okolnosti chránit, jenže děti toto jejich chování nevnímají jako pomoc a ochranu, ale jako nedostatek důvěry a víry v ně.

„Pokud vaše dítě nedělá věci vyloženě špatně, jen jeho postupy nejsou úplně ideální, nechte ho být. Plusové body vždy získáte za to, že uznáte jeho přístup k věcem, na kterých momentálně pracuje,” radí odbornice.

Dospívající jsou po všech stránkách ve vývoji a je zapotřebí je respektovat a umožnit jim být sami sebou.

Využijte jejich schopnost žít přítomností a myslete na to, že pokud jste doposud v komunikaci chybovali, stále je čas to změnit! Za dva týdny si stejně vaši potomci nebudou pamatovat vaše staré způsoby.