Holčičky v sukýnkách, chlapečci ve svátečních kalhotách, pugéty pro paní učitelky a vše prostupující vzrušení. Každý si asi dokážeme vybavit chvíle spojené s prvním vysvědčením. Dokument, který toužebně očekávali rodiče, babičky i celé široké příbuzenstvo. Otázka, "...jaké asi bude?" visela ve vzduchu několik týdnů. S přibývajícími lety školní docházky se toto příjemné vzrušení měnilo v napjaté očekávání, u mnohých z nás i v boj o poslední záchranu relativně čistého štítu školního prospěchu. Ať tak či onak, vysvědčení je významným mezníkem v životě každého školáka i středoškoláka a občas dokáže pořádně zčeřit hladinu poklidné rodinné pohody.

Chcete-li bez větší újmy na duševním zdraví svém i svých dětí přežít poslední den školy, mějte na paměti několik zásad:

1) Průběžně sledujte prospěch svého dítěte.

Vysvědčení by pro vás nemělo být šokujícím překvapením. Bezmyšlenkovité podepisování žákovské knížky je formalitou, která vám o prospěchu vašeho dítěte mnoho neřekne. Podobně nefunkční jsou i hromadná rodičovská sdružení, na nichž se dozvíte, že některé děti mluví sprostě a na školní výlet se jede jako tradičně do Lednice. I v případě, že vaše dítě nemá významnější prospěchové potíže, se snažte být v obraze. Ptejte se dětí, co ve škole probírají, co je baví, v čem si naopak připadají nejisté. Nezaměřujte své otázky jen na známky, diktáty a písemky. Dítě pak nabývá pocitu, že cílem školní docházky je sbírka jedniček a pochval

2) Nedělejte vědu ze špatných známek.

Jste-li vy nebo i vaše dítě nespokojené se známkami, pokuste se zjistit, co za tím vším vězí. Každé dítě je jedinečné. Inteligence, nadání, motivace či zájmy, to vše ovlivňuje školní prospěch. Máte dojem, že vaše dítě dělá co může a na jeho známkách se to nijak významně neprojevuje? Na vině mohou být nižší nadání dítěte, porucha pozornosti, specifické poruchy učení, úzkostnost, nedostatek sebevědomí, neschopnost se prosadit, "prodat" své znalosti. Příčina školního neprospěchu ale může ležet zcela mimo osobnost dítěte. Zátěžová situace v rodině (rozvod rodičů, narození sourozence, úmrtí blízkého příbuzného...) či problémová situace ve škole (osobnostně nestandartní paní učitelka, nevhodné pracovní klima ve třídě, šikana...) mohou mít na zhoršeném prospěchu dítěte rovněž nemalý podíl. Objevíte-li v čem je zakopaný pes, můžete společně s dítětem problém řešit.

3) Neberte "špatné" vysvědčení jako své osobní selhání.

Nepředhazujte dítěti, že vy byste v podmínkách, jaké má ono, studovali daleko lépe. Nelomte rukama a nesvolávejte všechny svaté. Známka na vysvědčení není ohodnocením vašeho rodičovského nasazení a mnohdy nesumarizuje ani schopnosti vašeho dítěte. Dobré známky v žádném případě nejsou zárukou šťastného života. Ani každodenní dril nemůže dítěti pomoci překonat vlastní limity či nedostatek nadání v určitém oboru. Zvažte sami, zda chcete mít doma zneurotizovaného maturanta, či spokojeně vyučeného kuchaře.

4) Nesrovnávejte vysvědčení dítěte s vysvědčením jeho sourozenců či kamarádů

Opět opakuji. Každé dítě je jedinečné a jakékoli srovnávání, zvláště mezi sourozenci, přinese pouze nevraživost a rozbroje. Paradoxně pak může dojít k situaci, kdy se školsky úspěšnější dítě v prospěchu zhorší jen proto, aby tomu méně úspěšnému nebylo trnem v oku. Dítě méně úspěšné pak veškeré své úsilí napře do činností, v nichž svého sourozence zaručeně trumfne - rozbíjí okna, sbírá poznámky nebo dokonce začne utíkat do nemoci. Pro zájem a upoutání pozornosti rodičů jsou děti ochotné udělat cokoliv. Vžijte se do situace svých dětí. Představte si nakolik je vám osobně nepříjemné, je-li vám stále dokola předhazován úspěšnější kolega.

5) Odměňujte s mírou.

Rodiče se často ptají, zda je vhodné dávat dětem za vysvědčení dárky. Každá rodina má své rituály, své tradice. Pokud jste vy sami byli za vysvědčení odměňováni, pravděpodobně budete odměňovat i své dítě. Dárek za vysvědčení zcela jistě není výchovnou chybou. Neměl by však být jediným motivem dítěte pro školní práci. To, jak se dítě staví ke školním povinnostem se v dospělosti bude opakovat v jeho vztahu k povinnostem pracovním. Učit se a sbírat jedničky jen kvůli vidině nového kola je podobně omezující jako pracovní nasazení motivované pouhou výší výdělku.

Dítě by mělo aspoň zčásti nacházet uspokojení ve (školní) práci samotné. A právě správná motivace dítěte je nelehkým a dlouhodobým úkolem pedagogů i rodičů. Nelpěte nepřiměřeně na procvičování toho, co dítě neumí. Věnujte dostatek času i předmětům, které dítě baví.

Problém může nastat v situaci, kdy dítě velmi záhy, byť v dobré víře rodičů a prarodičů dopřát mu to nejlepší, začne dostávat nepřiměřeně hodnotné dárky. Brzy pak zjistíme, že dítě vlastně všechno má a tím pádem ani nedostane možnost, po něčem toužit. Každý další dárek je jen nadpočetným kouskem do nepřehledné sbírky zbytečností. Nepatřičné je obdarovávat dítě věcmi předbíhajícími jeho vývojovou úroveň ("...on je tak šikovný, že si s tím jistě poradí...") nebo mu vnucovat dárky podle vlastního přesvědčení, co je právě teď pro ně vhodné. Nejlepším dárkem je to, po čem dítě skutečně touží. I kdyby to měla být obyčejná pouťová cetka.

6) Uspořádejte malou oslavu.

Konec školního roku je podobně jako jeho začátek důležitým mezníkem, který si alespoň malinkou oslavu zaslouží. Vezměte si dovolenou, připravte dětem sváteční oběd nebo je pozvěte do restaurace. Naplánujte si společné odpoledne, které odstartuje dva sladké prázdninové měsíce. Běžte s dětmi do ZOO, zaplavejte si v akvaparku nebo zahrajte fotbal. Dovoleno je vše, co vašim dětem udělá radost. To, že poslední den školy a vysvědčení spojíte se slavnostním rituálem přinese dítěti pocit důležitosti a určitého zhodnocení jeho celoroční práce.