Strach je zvláštní citový stav, do kterého se člověk dostane v situaci, kdy ho ohrožuje skutečné, či jen zdánlivé nebezpečí. Malému dítěti je přiměřená míra bázlivosti prospěšná, někdy mu dokonce může zachránit život. Pokud ale vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není, je mu na obtíž. Bojácní bývají někdy i dospělí, bázlivost však provází převážně dětský věk.

Když se ocitne dítě v neznámém prostředí či v nečekané situaci, kterou nechápe, má sklon bát se, přestože z pohledu dospělých nemá žádný důvod. Takovou situaci je třeba řešit včas, protože když se dítě jednou začne bát, vzniká nebezpečí, že se jeho bázlivost bude rychle šířit na další nové situace, osoby a předměty. Proto bychom mu měli pomáhat učit se nežádoucí strach překonávat.

V každém věku je jiný

Malé dítě do tří let se většinou bojí něčeho konkrétního. Cizích lidí, psů a jiných neznámých zvířat, ale i hlučných předmětů, třeba vysavače, sekačky na trávu. Větší děti, zejména mezi třetím a šestým rokem, už ho mívají z různých neskutečných nebo nadpřirozených nebezpečí (bojí se tmy, strašidel). Strach ze tmy a nepříjemné sny však mohou být i odrazem nějakého zážitku během dne.

Pokud se malé dítě ze zlého snu probudí, vzpomene si i ráno, co ho vlastně vystrašilo. Pak je vhodné si s ním promluvit a zjistit, co ho rozrušilo třeba ve školce, na vycházce a pomoci mu. Pocit bezpečí navodí i tlumené světlo stolní lampičky v pokoji. Nevyplatí se však přistoupit na stupňovaná bezpečnostní opatření, např. otevřené dveře. Brzy by se totiž domáhalo i spaní v ložnici rodičů.

Budit spáče ze zlého snu nemusíme, pokud jej ošklivé sny pronásledují jen několikrát do měsíce. To je ještě v běžné normě. Jestliže ho ale ošklivý sen probudí, je třeba ho utišit - pohlazením, laskavými slovy či v náruči.

Nestrašíme ani lékařem, ani injekcí

Jestliže dítě má nepříjemný zážitek z nějakého lékařského zákroku, může se z něj vyvinout strach z bílého pláště. Nedochází k němu většinou při očkování v předškolním věku. Tuto bolest dítě ani nestačí zaregistrovat. Horší to už je s bolestivým zákrokem při středoušním zánětu, který bývá u malých dětí častý. V žádném případě bychom neměli ratolest strašit lékařem či injekcí.

Na lékařské ošetření, hlavně pokud je nepříjemné a bolestivé, je dítě třeba předem připravit. Měli bychom mu vše vysvětlit a uklidnit je, že budeme stále s ním. Samozřejmě bychom neměli šetřit pochvalou, případně pamatovat i na malou odměnu.

Vystrašené až hysterické děti se v ordinacích takto často chovají pod dojmem historek dospělých o jejich nepříjemných prožitcích u lékařů, zvláště u stomatologů. Je proto lepší na návštěvu zubaře dítě dobře připravit. Osvědčilo se chodit pravidelně na preventivní prohlídky, protože pak i první nutné zásahy nebudou příliš bolestivé.

Všeho moc škodí

Rodiče, kteří dítě z obavy, aby se neporanilo, raději nikam nepustí a nic mu nedovolí, podporují u něj nejen nesamostatnost, ale vychovávají z něj bázlivého, ustrašeného člověka a brzdí jej ve vývoji.

Stejně škodlivé je strašení. Poslušnost dítěte založená na strachu nemá žádnou výchovnou hodnotu. Docílíme tím většinou jen vznik chorobné bázlivosti a úzkosti. Nebezpečné je i vysmívat se malému strašpytlovi a nutit jej k nesmyslným zkouškám odvahy. Každé dítě má jinou nervovou dráždivost a je jinak citlivé. Bojácnosti se zbaví jen laskavým a důsledným povzbuzováním, které je doprovázeno porozuměním.

Ze všeho nejhorší je vyhrožovat, že jej prodáme či opustíme, když není hodné. Tím bychom jej skutečně zranili. Dítě potřebuje ze všeho nejvíc bezpečný domov s pevným řádem.

Odbornou pomoc vyhledáváme

Pokud strach způsobil nějaký skutečný nepříjemný zážitek, jako je třeba pokousání psem, těžší úraz, nějaká katastrofa a dítě není schopno se jej delší dobu zbavit, je nutné obrátit se na dětského psychologa nebo psychiatra.

Podobné je to i s chorobnou úzkostí. Při tomto stavu dítě už ani neví, čeho se vlastně bojí. Úzkost se vyskytuje spíše formou záchvatů a bývá provázena různými nepříjemnými pocity, například bušením srdce, pocity dušení, závratěmi, nevolností a pocením. Pokud vyústí velký úzkostný stav v různé neurotické poruchy (nechutenství, zvracení, přejídání, záchvaty vzteku, větší poruchy spánku, noční pomočování), pak situaci sami bez lékařské pomoci nezvládneme.