Dobrý den, existuje nějaká možnost, jak donutit otce, aby dodržoval stanovené termíny návštěv dětí a v případě nutnosti návštěvu zrušit, ji nějak kompenzoval? Od doby, kdy nabyl rozsudek právní moci, už otec třikrát zrušil návštěvu dětí s tím, že se mu to nehodí, nebo je nemocný a odmítá náhradní termín. Odmítá se také se mnou dohodnout na tom, kdy u něj děti budou např. o Vánocích, jarních či letních prázdninách s tím, že „mi dá vědět, jak může”. Já si ale s dětmi chci také naplánovat nějaký program.

Má normální práci, od pondělí do pátku, od 7.00 do zhruba 13.00, jedná se o manuální práci, nejezdí na služební cesty. Jsem ochotná vyjít vstříc, pokud návštěvu musí zrušit, ale vadí mi, že dětem neposkytne náhradní termín. Pokud by to bylo jen na něm, dětem by občas zavolal a jednou za měsíc si k sobě vzal mladší dceru. Dětem je 11 a 9 let, syn už přestává mít zájem k otci chodit a prosí mě, zda by mohl být doma a k tátovi už nechodit. Vím, že má tátu rád, ale manžel se dětem prakticky nevěnuje, dříve je nechával doma i přes noc samotné, když je měl u sebe, není ochotný je vzít ani na procházku, zmrzlinu či na výlet. To je koneckonců jeho věc, dětem se tohle snažím vykompenzovat já. Pokud by to ale bylo jen na něm a děti jsem „nenutila”, prakticky ho neuvidí.

Jsem špatná, že bych měla ráda alespoň jednou za čtrnáct dní nějaký čas pro sebe? Bohužel moje matka bydlí daleko a manželova matka má sice děti ráda, ale neexistuje, aby si je vzala k sobě nebo je pohlídala.

Děkuji, že jste se s námi podělila o své trápení, určitě se do podobné situace dostává více rodičů. Cítím z vás únavu z celé situace a současně jakousi bezmoc. Položila jste hned několik otázek, postupně se na ně pokusím odpovědět.

1. Otázka, zda lze donutit otce, aby dodržoval stanovené termíny, je více otázkou na právníka. Avšak pokud vím, nelze zajistit, aby otec styk využíval a děti si ve stanovených termínech přebíral. A navíc, když se zamyslíte, že by děti měly jezdit za někým, kdo s nimi nechce trávit čas a bylo to vynucené právně, nevím, zda je to to pravé, co byste pro své děti skutečně chtěla.

Z toho, co píšete, to působí, že otec dětí o kontakt s nimi příliš nestojí. Možná je to spíš nutnost, což se na setkáních projeví.

Zkrátka ne každý člověk rád naplňuje rodičovskou roli a dokáže být zodpovědným a milujícím rodičem. Ve vašem případě je možná lepší nespoléhat se na otce a nevytvářet v dětech naději. Pro děti je hodně těžký zážitek, když čekají na rodiče, ke kterému mají jít na víkend, on si je nevyzvedne a děti takto několikrát za sebou naplno pocítí odmítnutí rodičem.

Malé děti si vysvětlují taková odmítnutí, že ony jsou ty špatné. Proto raději převezměte iniciativu a když víte, že na otce dětí není spoleh, raději jim řekněte dopředu, že možná zůstanou doma a věnujte se jim vy.

2. Potřebujete čas pro sebe a tím, že dodržování dohod nefunguje, čas pro sebe nemáte. Chápu, že to je pro vás složité, protože si nemůžete plánovat víkendy ani dovolenou. Nemáte žádný čas bez dětí. Pokud si však řeknete, že to je investice do budoucího vztahu s nimi a jejich duševní pohody, možná se vám trochu uleví a naberete naději, že to má význam.

Ohledně Vánoc, dovolených, prázdnin můžete požádat soud o změnu úpravy styku, aby bylo rozhodnutí trávení času s otcem soudně stanoveno. Avšak, zda otec dětí toto dodrží, není jisté.

Píšete, že babičky nefungují. Přesto zkuste vždy na střídačku jednu z babiček na konkrétní víkend požádat o hlídání. Zkusila jste to, nebo možnost zamítáte dopředu? Když budou požádány a vědět konkrétní datum, tak je vyšší pravděpodobnost, že vám vyjdou vstříc.

Třeba si vaše matka, i když bydlí daleko, pro děti přijede, nebo se podělíte a cesty nakombinujete. Další možností jsou kamarádi dětí. Děti už rostou do období, kdy budou vyhledávat vrstevníky a chtít u nich přespat, tak se vám může také odlehčit.

3. Zmiňujete, že syn už ani za tátou jezdit nechce a raději je doma. Pokud budou děti cítit čas strávený se svým tátou jako jeho vynucenou povinnost a ne zájem o ně samé, nebudou s ním chtít čas trávit. Nemá smysl je nutit. Raději pár let vydržte závislost dětí na vás.

Může se to změnit později, až budou v období dospívání. To je časté vyústění vztahu otce a syna/dcery, že k sobě v dospívání najdou cestu. Někteří otcové dokážou být dobrým parťákem až v období dopívání. Mnohým mužům to s menšími dětmi nejde, nerozumí jejich potřebám.

Moc ráda bych vám napsala ještě něco povzbuzujícího, ale mám pocit, že ze všeho nejvíce potřebujete podpořit k tomu, abyste vydržela, naučila se spoléhat jen na sebe a začala věřit, že to, co dáte dětem teď, je pro ně dobrý vklad do života. Vše dobré přeji i v takto složité situaci.