Hlavní obsah

Jak posílit sebedůvěru u dítěte

Novinky, das

Sebedůvěra je vlastnost, která je charakterizována důvěrou v sebe samého. Z velké části přitom závisí na úspěšných zkušenostech a podpoře okolí. V životě jedince je sebedůvěra ohromně důležitá, velmi souvisí se silnými stránkami, talenty a autentičností člověka. Podívejte se s námi, jak můžete podle kouče Jana Muhlfeita a Kateřiny Novotné, spoluautorů knihy Odemykání dětského potenciálu, posílit jako rodiče sebedůvěru svého dítěte.

Foto: Profimedia.cz

V životě jedince je sebedůvěra ohromně důležitá

Článek

1. Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi

Přestože si mnohdy rodiče myslí, že to svému dítěti dávají dostatečně najevo, děti to někdy vnímají jinak. Aby si dítě bylo jisté, potřebuje cítit, že ho máte rádi i v okamžiku, když udělá chybu.

2. Nevynášejte finální soudy

Pokud dítě dělá domácí úkol a začne se rozčilovat a třeba i ze sešitu vytrhne stránku, tak sice můžeme cítit, že na to naše nervy nestačí, ale neměli bychom se uchylovat k finálním soudům jako: ”Jsi strašně netrpělivá!... S takovou nikdy nic nezvládneš!” apod.

Z pozice rodiče sice musíte dát nějakou korektivní zpětnou vazbu, že takhle by se dítě chovat nemělo, ale zpětná vazba je něco jiného, než se rozčílit a v emočním vypětí označit dítě za hlupáka. Dítě by nemělo mít pocit, že je vše špatné a zůstane to tak už navždy, ale že je špatné pouze jeho jednání, ne ono samo.

Vynášení finálních soudů značně podrývá sebevědomí. Proto je důležité s dítětem rozebírat víc konkrétní činnost než výsledek - co se povedlo, co šlo dobře, co se nedaří a mělo by se zlepšit.

3. Přestaňte dítě srovnávat se sourozencem nebo s jinými dětmi

Srovnávání dětí s jinými je nejčastější chybou českých rodičů, které je dáno i společností, ve které žijeme.

Zapomeňte tedy na věty typu: „Jak to, že Mařenka měla jedničku a ty ne?... Jak to, že půlka třídy měla lepší známku než ty?... Jak je možné, že se to brácha naučil, a ty toho nejsi schopná?” apod.

Nesrovnávejte dítě, partnera ani sebe. Přestanete-li se srovnávat s ostatními, pak se vám všem výrazně ulehčí život.

Raději dítě povzbuzujte, a pokud už vidíte, že něco flinká, pak ho jen postrčte slovy: „Teď by ses měl učit. Máš na víc, než s čím ses spokojil.”

4. Přestaňte dávat dítěti za každou cenu pochvalu

Někteří rodiče reagují větou „ty jsi ale šikulka” prakticky na vše, co jejich dítě udělá. Usnadňují si tak komunikaci. Chválí totiž dítě ve zcela běžných situacích, jako například když se dítě samo vysmrká, zaváže si tkaničky, sní svačinu nebo se samo oblékne. Dítě, které si na „šikulkování” zvykne, se vůči tomu stává imunní, ale zároveň zůstává vnitřně závislé na pochvale zvenčí. Když pak nedostane pochvalu, je zmatené, zklamané a dospělého otravuje tak dlouho, dokud pochvalu nedostane.

Pochvala je skvělý způsob ocenění v situacích, kdy dítě něco zvládlo nebo překonalo, ale nesmí jí být příliš. Místo slůvka „šikulka” tak raději popište konkrétní činnost, kterou dítě zvládlo. Je také důležité se dítěte ptát, zda je s prací samo spokojeno, učí se tak do budoucna nečekat na pochvalu někoho jiného, ale samo se zamyslet nad svojí prací a zhodnotit ji.

5. Berte dítě tak vážně, jak chcete, aby lidé brali vážně vás

Přestože má dítě spoustu bláznivých nápadů, výmyslů a teorií, až z toho jde dospělákům hlava kolem, snažte se ho brát vážně i se všemi jeho otravnými otázkami: „Proč se děje to a tamto?”

Jakmile dítě nastoupí do školy, tak se pro všechny tyto otázky a nápady výrazně zmenší prostor, a pokud jste ho v dítěti potlačovali i doma, s největší pravděpodobností se u něj projeví strach říkat své myšlenky, nápady a odpovědi nahlas. Dítě totiž nabyde dojmu, že jeho odpovědi nebo názory nejsou „správné” nebo jsou všem jen pro smích, a přestane se navenek projevovat.

Foto: Albatros Media

Kniha Odemykání dětského potenciálu může pomoci rodičům v dětech objevovat jejich talenty, aby mohly žít lepší životy a byly se sebou spokojeni, úspěšní a šťastní.

6. Naslouchejte dítěti a chtějte porozumět jeho úhlu pohledu

Pokud dítěti nastavujete nějaké hranice, pak sledujte, jak na ně reaguje. Snažte se dítěti naslouchat, zkuste pochopit jeho důvody, proč se mu konkrétní věci nelíbí, a snažte se hranice upravit tak, abyste byli spokojeni vy i dítě. To znamená, abyste dítěti stanovili pevné mantinely, nicméně mezi kterými bude moci dítě spokojeně existovat.

Dětský mozek pracuje z hlediska vlnových délek jinak než mozek dospěláka. Občas dítě prostě nechce poslouchat a schválně dělá všechno proto, aby nemuselo pravidla respektovat, nicméně často jen nerozumí, co po něm dospělý rodič chce, anebo „neslyší”, protože je zrovna ve stavu flow (když nás věci baví, přestaneme vnímat čas a plně se ponoříme do činnosti a nevnímáme svět kolem) a má hodně práce.

7. Respektujte názor dítěte, i když si myslíte něco jiného

Když má dítě jiný názor než vy, tak nebuďte vztahovační a nevykládejte si to hned tak, že se staví proti vám. Děti jednoduše nemusí vždy sdílet stejné názory jako vy a vidět věci shodně. Můžete mu říct: „V tomhle s tebou nesouhlasím. Nelíbí se mi ty věci, co nosíš, ale respektuji, že máš jiný vkus.” Pak ale klidně můžete dodat, je-li to potřeba: „Ale do divadla si tyhle věci vzít opravdu nemůžeš.”

8. Nezahrnujte dítě množstvím povelů

Pokud dítěti dáte najednou hned několik povelů, pak vězte, že za to, že je všechny nesplní nestojí jeho neschopnost či lenost, ale nedostatečně vyvinutý dětský mozek. Dítě se většinou snaží pokyny rodiče plnit, ale při provádění prvního obvykle zapomene na druhý, což je naprosto přirozené a neznačí to žádné jeho nedostatky. Pokud tedy chcete, aby dítě splnilo vše, co si přejete, pak mu dávejte pokyny jednotlivě a sdělujte mu je tak, aby s ohledem na jeho věk mu skutečně rozumělo.

Reklama

Výběr článků

Načítám