Vědci se shodují, že odpovědi na všechny předchozí otázky jsou kladné. Jen míra vlivu je předmětem sporů. Zatímco jedni tvrdí, že povaha je z velké části daná geneticky a ovlivnit se příliš nedá, druzí jsou naopak zastánci teorie, že formovat a měnit se dá téměř cokoli, tedy i vlastnosti člověka.

A tak zatímco budou vědci bádat, my se můžeme s trochou nadsázky podívat na zoubky nejrůznějším sourozeneckým konstelacím a porovnat, zda teorie a tvrzení platí i pro nás a naše děti.

Jedináček - chudáček

Dříve trochu pejorativní označení jediného dítěte v rodině už dnes dávno neplatí. Jedináček býval neprávem považován za rozmazleného, opečovávaného a hýčkaného jedince, který si pláčem a bušením pěstiček vymůže všechno, na co si jen vzpomene.

Dnes se situace obrátila a dítě vyrůstající bez sourozence je spíš litováno pro nároky, které musí svým rodičům plnit, aniž by mohlo část jejich ambiciózních přání hodit na mladšího sourozence. Jedináčci bývají často přetěžováni nejen nejrůznějšími kroužky a jazykovými kurzy, ale i nadměrnou pozorností a péčí rodičů.

Dle dostupných statistik jsou mezi léčenými neurotiky, ale také pacienty se žaludečními vředy zastoupeni v nejvyšším procentu právě chudáci jedináčci. A u statistik ještě můžeme chvíli zůstat. Nejlépe jsou na tom ti jedináčci, kteří se narodili starším rodičům, kteří už dokážou nelpět na maličkostech a berou výchovu s nadhledem.

Naopak úplně nejhůř na tom bývají jedináčci svobodných matek, které si ze synů mohou někdy (ne vždy, samozřejmě!) učinit středobod svého vesmíru, nedotknutelnou modlu, prostě rozmazleného fracíka. Čímž je zodpovězena i otázka na pohlaví jedináčka - ano, kluk je na tom vždycky hůř než děvče.

Můj brácha má prima bráchu

Titulek by měl správně vypadat: Můj brácha má prima bráchu aneb Nesnesu se se sestrou. Ano, konstelaci staršího a mladšího sourozence výrazně ovlivňuje pohlaví toho staršího. Zatímco starší bratr mladší sestře přirozeně velí a je jí i jakýmsi ochráncem, opačná situace bývá třaskavější. Starší sestra mladšímu bratrovi sice může být jakousi druhou maminkou, ale také pěkně drsnou vychovatelkou.

Tyto zajeté vzorce chování potom přenáší ráda i do manželství, kde považuje vládnutí a rozhodování za samozřejmé. Pokud má partnera, který vyrůstal jako mladší sourozenec, nic se neděje, je na podřizování zvyklý a považuje ho za samozřejmé.

Opačná situace nastane, když si vybere manžela, který je nejstarším bratrem svých sourozenců, a co hůře, starším bratrem sestry nebo několika sester. Ten se, kujón, nebude chtít přizpůsobovat ani podřizovat! Jeho postoje formované celé dětství jsou pevně zakořeněné, a pokud nebyl cepován k bezbřehé toleranci, bude boj o moc na denním pořádku.

Výzkum z belgického Gentu nám v tomto drsném tvrzení dává za pravdu. Velký vzorek dvojic, které se rozešly po více než pětiletém soužití, byl zkoumán právě ve vztahu k sourozeneckým konstelacím. Neřešil důvody rozchodu ani sociální postavení nebo vzdělání. Nejvíc rozchodů bylo právě mezi partnery, kteří byli oba nejstaršími sourozenci. Nejméně naopak mezi dvojicemi, kdy jeden byl starší sourozenec a druhý mladší, bez ohledu na pohlaví.

Silná trojka dětí spojka

Spojenectví tří je už něco jako malá koalice. Partičku ovlivňuje pohlaví dětí i jejich věkový rozestup. Pokud bude nejstaršímu o deset let víc než jeho dvěma mladším sourozencům, nebude tahle partička stejná, jako když se narodí všichni s dvouletým rozestupem.

Všeobecně se dá říct, že i zde bude nejstarší přirozeným vůdcem, zodpovědným, vážným a rodiči nejvíc sledovaným. Prostřední ze sourozenců si chvíli užívá pozice druhorozeného, ale později je pozornost upřena k nejmladšímu benjamínkovi.

Dle vědců se prostřednímu dítěti dostává nejméně pozornosti a péče, což často vede k altruismu a absenci sobectví. Prostředníček je zvyklý nemyslet na sebe, neprotěžuje svoji osobu a stará se o druhé. Jeho povaha bývá vážnějšího ladění a v horším případě má sklon k depresím. To benjamínek, výlupek neboli třetí dítě v rodině bývá nejčastěji dvorní šašek. Je veselý, bezstarostný a extrovertní. Většinou mu všechno projde a z toho dokáže těžit i v dospělosti.

A tak, až budou rodiče slavit šedesátiny, bude nejstarší vyprávět o náročném projektu, který v práci řeší, prostřední informovat o globálním oteplování a nelegálních útulcích a ten nejmladší o chystané cestě po Evropě, nové přítelkyni a taky exekuci na majetku. Řečeno samozřejmě jen ilustrativně!

Čtvrté a každé další, setkají se s malou falší

Asi by nebylo spravedlivé nezmínit i další děti narozené v rodině. Čtvrtý potomek bývá vykreslován jako problematický sourozenec prvních tří, většinou ne dost pozitivně přijímaný. Často ho čekají ústrky i drobná šikana, aniž se dočká zastání stran rodičů.

Ani ve škole nemá většinou na růžích ustláno. Proto jeho povaha bývá bojovná, ale také velmi pracovitá, protože neustále musí těm ostatním dokazovat svoje kvality.

Dennis Quaid, Rene Russo a jejich 18 dětí v komedii Tvoje, moje a naše (2005).

Dennis Quaid, Rene Russo a jejich 18 dětí v komedii Tvoje, moje a naše (2005).

FOTO: Profimedia.cz

Pokud se zúčastní již zmíněných pomyslných šedesátin svých rodičů, bude nejmlčenlivějším gratulantem, ale přinese největší a nejdražší dárek. V dětství pro něho bude výhrou narození dalšího sourozence, které z něho sejme cejch nadbytečného a pomůže mu zapojit se do kolektivu starších.

Samozřejmě i zde záleží na pohlaví a časovém rozestupu. Dle výzkumů není čtvrté a další dítě v rodině již tak výrazně formováno sourozeneckými konstelacemi jako první tři potomci, protože čím více je vzájemných interakcí mezi členy rodiny, tím jsou zákonitě slabší a méně významné.

Zajímavé by bylo zjistit konstelace u Johanna Sebastiana Bacha, který měl postupně s dvěma manželkami celkem dvacet dětí.

Dvojčata, stále častější dáreček přírody

Dříve spíš výjimka, dnes téměř normální věc. Dle lékařů může za vzrůstající počet vícečetných těhotenství užívání hormonální antikoncepce i umělé oplodnění. Každý ví, že dvojčata mohou být jednovaječná, nebo dvouvaječná, přičemž ta druhá si nemusí být ani podobná, natož mít stejné pohlaví. Při troše štěstí se tak vyčerpané mamince narodí jedno dítko skřivánek a jedno sova, aby se pár let nemusela obtěžovat spánkem.

A jak sourozenecké konstelace ovlivní dvě nevinná miminka, která přišla na svět s pětiminutovým odstupem? Téměř stejně jako staršího a mladšího sourozence, protože i jedno z dvojčat je vždy starší. Takzvané „dvojče A" bývá větší, starostlivější a zodpovědnější než jeho sourozenec B, který mívá více zdravotních neduhů, a tím si zajistí i větší pozornost rodičů.

Trochu komplikovanější bývá situace u identických, jednovaječných dvojčat, která, ač jsou prokazatelně dvěma samostatnými jedinci, často i s různými povahami, bývají svým okolím považována za celek - stejně oblékaný, česaný i vychovávaný. Což jim může do života přinést řadu traumat.

Ještě složitější je situace, když se dvojčata narodí ke staršímu sourozenci v rodině, nebo jim naopak časem přibude mladší. Prostředníčkem se tedy může stát dvojče A i B a podle toho je potom formována i jeho povaha.

A co když se sejdou v nové rodině?

Všechny možné varianty sourozeneckých konstelací se asi nedají popsat, ale za zmínku jistě stojí i vtahy a kooperace dětí pocházejících z prvního a dalšího manželství svých rodičů.

Starším dětem se k jejich nelibosti nezřídka narodí mladší sourozenec, o jehož roztomilosti pochybují. Zvlášť když je v jejich lehké nechuti například opuštěná matka vehementně podporuje.

Ani nucení do přátelských vztahů s donedávna cizími dětmi nového partnera není tím pravým ořechovým. Situace lidově nazývaná jako: Moje děti a tvoje děti mlátí naše děti, bohužel dost často vystihuje tíživou rodinnou atmosféru. Zde se už neřeší povaha a strategie, ale spíš způsob přežití.

Možná místo starostí o nový pokojíček a oblečení by měly pečující osoby (záměrně je neoznačujeme za rodiče, macechy, strýčky atd.) spíš řešit nově vzniklé konstelace mezi dětmi a situace, které zákonitě z těchto pro všechny nových vztahů vzniknou. Hrozí totiž nebezpečí, že ze všech doposud vzorných a roztomilých dětiček vznikne směs ne nepodobná dynamitu!

Bez ohledu na všechny formující faktory je zřejmé, že odpovědnost za hezké a spokojené dětství našich dětí neseme jen my samotní. Pokud do naší pečlivé výchovy přidáme trochu humoru a lehkosti, půjde všechno jistě snáz!