Dobrý den, budou to tři roky, co má dcera zemřela. Zůstal po ní syn, kterému je dnes sedm let. Vdaná nebyla, syn byl svěřen do její péče, ale jeho otec se s ním vídal. Po smrti dcery, která do té doby s vnukem žila u mne, si ho otec vzal k sobě a chtěl, aby se mnou úplně přerušil kontakt. Musela jsem tedy žádat o předběžné opatření u soudu, abych mohla nadále zůstat ve styku s vnukem, který byl na mne v té době velmi fixován. Soud musel několikrát rozhodovat, protože se otec neustále odvolával a neustále trval na tom, aby se mnou měl vnuk styk zcela minimální, nebo lépe žádný, což se mu nakonec stejně nepovedlo. Jeho přáním také bylo, aby vnuk na svou skutečnou maminku zapomněl a začal žít zcela nový život s jeho novou rodinou (novou partnerkou a sourozencem).

Když je tedy vnuk u nich, musí se chovat tak, že je jeho nová maminka jedinou maminkou a žádná minulost neexistuje. Vnuk si přitom na svou skutečnou maminku pamatuje a když je u mne, chce, abych mu o ní povídala. Vím, že je u mne spokojený, přeci jen u mne do svých 3 let se svou maminkou žil. Dle otce je ale nemožné, aby si na toto období i vlastní matku pamatoval.

Stává se tak, že vnuk nechce někdy ode mne jet vůbec domů a když ho odvážím, tak to vypadá, že ho vezu do vyhnanství. Odvézt ho ale vždy musím, protože jeho otec nechce dovolit, aby byl vnuk se mnou víc času, než nařídil soud.

Ráda bych se tak zeptala, zda je správné, že si s vnukem povídám o jeho matce a jak mu mám vysvětlit chování jeho otce k mé osobě - přehlíží mne, nebaví se se mnou. Vnuk se mne na to totiž neustále ptá a já nevím, co mu mám říct, aby to nebylo použito proti mně. Jeho otec si na mne totiž neustále chodí stěžovat na sociálku.

Dobrý den, naprosto chápu vaše pocity i obavy. Střety s otcem vašeho vnuka jsou pro vás jen další bolestnou ránou, kterou po smrti dcery prožíváte. Převažuje u mě pocit, že by pro vás bylo užitečnější navštívit odborníka, který vám může v této spletité situaci konkrétněji pomoci, neboť se může ptát a vycházet z vašich odpovědí a kontextů. Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit i na naši Akademii rodičovství.

Ve své odpovědi zkusím jen nastínit, jak by se dala situace řešit. Máte můj obdiv, jak jste zvládla období kolem nemoci i odchodu dcery, ale i náročné domáhání se něčeho, co patří k normálním lidským vztahům, jako je možnost vidět se s vnukem. Bohužel ve vašem případě o tom musel rozhodovat soud.

Lidsky je pro mě těžké pochopit, proč se dospělí lidé nedokážou domluvit, obzvlášť tehdy, když jde o dítě, a vytvářejí zbytečné tlaky a stresy na toho, o jehož blaho většinou bojují. Bohužel odborně se s takovým chováním potkávám velmi často. Netuším, co je za jednáním bývalého partnera vaší dcery. Nevím, jaký vztah měl se synem vytvořen před touto událostí. Jeho reakce mohou být na základě strachu, ublížení, nevědomosti, pochopení - že tak to je správně. Možná mu někdo z “odborníků” poradil a on poslouchá autoritu. Na nic z toho se nemůžu zeptat. K těmto informacím přístup nemám.

Jestliže syn žil s mámou do 4 let svého věku, pokud o něj od narození láskyplně pečovala a vytvořila si s ním pevnou citovou vazbu, je zřejmé, že si bude krátké situace s ní vybavovat a máma zůstane v jeho životním příběhu. Obzvlášť, pokud jste jej oživila. Součástí jeho příběhu jste i vy jako babička a jeho táta s novou rodinou.

Jednejte především ve prospěch dítěte

Každý zúčastněný by měl vždy jednat především ve prospěch dítěte a až poté myslet na sebe. Z vašich slov mám trochu pocit, že se chlapec stává spíš rukojmím ve vztahu mezi vámi a bývalým partnerem vaší dcery. V principu je to podobné, jako když se rodiče rozvedou a probíhá mezi nimi souboj o dítě.

Chápu, že se zármutkem je těžké se vyrovnat. Vnouček je přece jen světýlkem v bolesti. Kdybych měla možnost se vás ptát, zjišťovala bych, jaké potřeby vám vnuk naplňuje a zkoumala bych vzájemný vztah. Co vám společně funguje. Nyní vnuk žije s tátou v nové rodině. Velmi užitečná varianta by byla vás propojit, abyste nešli proti sobě, ale v zájmu chlapce. To bohužel nevím, zda je to alespoň jako vize do budoucna možné.

Nabízím držet se několika zásad, které mohou situaci ulehčit

1. Ptáte se, zda je vhodné mluvit s vnukem o mamince. Pokud se ptá, tak určitě. Maminka z raného dětství zůstane součástí jeho příběhu. Je třeba mít na paměti, že vy mu příběh z minulosti pomáháte tvořit a jste jeho součástí. Může být pro vás hodně těžké rozlišit, kdy je to potřeba vašeho vnuka povídat si o mamince a kdy odlehčujete svým nevyřešeným potřebám.

2. Ujasněte si, prosím, zda náhodou není vaším motivem a chováním nezpracovaná bolest, ublíženost nebo boj o vnuka. Jednání pod takovými pohnutkami by mohlo být přítěží vnukovi na cestě k jeho “nové rodině” a naopak. Vnuk by se cítil pod velkým tlakem, což by mohlo ovlivnit jeho osobnostní vývoj. Děti vycítí i nevyřčené.

3. Řešíte, že otec chce, aby syn říkal jeho nové partnerce “mámo”. Věřím, že je to pro vás těžké, ale nechejte to, prosím, na vyřešení trojici - otec, syn a nová partnerka. Z mého pohledu je to na chlapci, jak to bude cítit. Nehledáme, jak je to správně, ale jak v tom bude vnukovi dobře.

4. Snažte se před vnukem vyhnout jakémukoli hodnocení jeho současné rodiny.

5. Dalším z vašich dotazů je, jak vysvětlit vnukovi, že vás jeho otec přehlíží a nebaví se s vámi. Udělejte si chvilku a odpovězte si na otázky: “Jak tomu rozumíte vy, proč se to tak děje? Jak byste popsala vztah mezi vámi, ještě když dcera žila?” Možná vám odpovědi budou užitečné, pokud ne, zahoďte je.

Vnukovi můžete říct, že je vám líto, že se s jeho tátou nebavíte, ale prozatím to neumíte změnit.

6. Podpořte chlapce v tom, že vám na něm záleží a chcete, aby byl spokojený. Aby měl radost ze života s vámi, ale i v současné rodině. Vnuk žije ve své rodině, a když je s ní, dodržuje jejich pravidla a žije jejich hodnoty. Pokud je s vámi, vy mu nabízíte zase vaše pohledy, názory, hodnoty. Má pestrý život. V dospělosti z toho bude čerpat.

Pokud oběma stranám záleží na zdravém psychickém vývoji dítěte, měly by se co nejvíce respektovat, právě ve prospěch křehké dětské duše, která v tomto případě začala svůj životní příběh nebývale smutně.

I když vás zastihla životní rána, může vám to přinést krásný vztah s vnukem. Máte možnost spolu zažívat spoustu radostných chvil. A do života vnukovi dáte velký dar tím, když mu ukážete, že bolest se dá překonat a ukážete respekt k lidem, kteří s vámi právě nejsou na stejné lodi. Srdečně vám přeji zklidnění situace.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.