Dobrý den, mám šestiletou dceru. Tři roky již nežiji s jejím otcem, dcera jej ale pravidelně navštěvuje. Před čtyřmi měsíci jsem začala žít s novým partnerem. Nejdříve na něj dcera reagovala velmi dobře, ale po čase se to změnilo. Nyní ho nerespektuje, neposlouchá ho, odmlouvá mu a dělá naschvály. Vím, že asi žárlí, protože mne předtím měla jen pro sebe. Ale snažíme se dělat vše tak, aby tento pocit neměla, nicméně nic nepomáhá. Podnikáme společné výlety, hrajeme rodinné hry ... děláme věci společně. Když je partner v práci, tak se jí snažím maximálně věnovat, aby si užila i chvilky jen se mnou. Přesto se vůči partnerovi neustále vymezuje.

Když ji za něco napomenu, hned na nás zaútočí, že ji nemáme rádi. I když ji neustále ujišťujeme, že tomu tak není, chová se stále stejně.

Nejhorší na všem je, že se poté kvůli tomu hádáme i s partnerem.

Během doby, kdy jste s dcerou byla sama, jste si vytvořily intenzivní propojení a je pochopitelné, že se o vás nyní dcera bojí. V očích dcery jste se mohla změnit, minimálně tím, že jí nevěnujete veškerý čas, na což není opravdu zvyklá.

Navíc vás nezná v situacích, když jste šťastná a spokojená s někým jiným. Je to podobné, jako když se narodí nový sourozenec. Poté s nimi starší děti také soupeří. A přesně tak vnímá dcera vašeho partnera.

Chvíli tedy potrvá, než dcera pochopí, že ji váš partner ve vztahu k vám neohrožuje.  Můžete jí v tom maximálně pomoci jen přes otevřenou komunikaci a společné zážitky. Podívejte se s námi na další rady.

1. Dejte vztahu dcera - partner čas

Dcera má nárok si zvykat na vašeho partnera klidně rok i více. On jí musí svým chování ukázat, že mu může důvěřovat a že není ohrožením, protože jí mámu nevezme. Někdy to chce opravdu jen čas a obrovskou trpělivost.

2. Zkuste pochopit, že je to pro ni náročné

Do této doby vás dcera měla výhradně pro sebe. Mluvte s ní otevřeně. Přijměte její emoce.

„Chápu, že bys chtěla být pořád se mnou, mně se také líbí, když můžeme být spolu. Já mám ráda tebe i ´Petra´, Petr je můj partner a ty jsi moje milovaná dcera.”

3. Nereagujte v komunikaci slovy: ...to nesmíš, to není správné, takto se nesmíš chovat

Mluvte k ní otevřeně, co potřebujete, co se vám líbí. Hodně oceňujte. Dcera nedělá naschvály, i když to tak může vypadat. Pouze s vámi komunikuje svůj strach přes svoje chování, které vy označíte za schválnosti či zlobení. Bojí se, že o vás přijde.

Pro nás dospělé to nemá racionální základ, ale děti v tomto věku mohou takto přemýšlet.

4. Nenechte se vydírat

Neomlouvejte se za to, že se o sebe staráte a chcete žít v partnerském vztahu.

5. Dcera si potřebuje s partnerem vytvořit vztah sama

Neměla byste dceři a partnerovi do vztahu mluvit. Pokud váš partner nemá zkušenosti s dětmi, můžete mu nabídnout pomoc. Spolu se domluvte a dejte dohromady, co si myslíte, že by dceři na cestě k němu mohlo pomoci. Pokud pomoc nepřijme, tak je to na něm a vám tím dává signál.

6. Ujasněte si své role

Partner by měl dceři říct, v jaké roli se u vás doma vyskytuje. Pro vás je to partner, a pro dceru? Svého tátu dcera má, toho mu nahrazovat nebude. Takže je v roli kamaráda, parťáka? V čem se bude dobře cítit, to ať dceři řekne, jinak to pozná a důvěra neporoste.

Je dobré dceři říct, že s vámi žije, aby vám bylo dohromady fajn a pro ni osobně je jen parťák, který ji bude inspirovat, hrát si a také dělat lumpárny. To neznamená, že by váš přítel neměl dceři nastavovat hranice, právě naopak. Avšak laskavě a láskyplně, ne s křikem a hněvem.

Úplně jednoduše přes své potřeby: “Já potřebuji, aby… Co k tomu potřebuješ ode mne? Ok, tak to dáme dohromady.“ Ať to podobně váš partner zkusí. Většinou se dějí zázraky.

7. Dcera potřebuje láskyplné hranice i od vás

Pokud něco slíbíte, vždy to splňte. Jedině tak nebudete vytvářet prostor pro pochybnosti dcery, že ji nemáte ráda, že už pro vás není dost dobrá a že její místo ohrožuje váš nový partner.

Hranice jsou od toho, aby se mohlo dítě cítit bezpečně, ne aby se stalo poslušným. Pokud se vám podaří v klidu s nastavením hranic situaci zvládnout, vytvoříte dceři do života velmi cenný model. Bude se mnohem lépe vyrovnávat se žárlivostí, jak sourozeneckou, tak ve svých dospělých vztazích.

Přeji vám velkou dávku trpělivosti a respektu spolu s přítelem. A radostné prožívání při společných zážitcích.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.