Odborníci z univerzity v belgickém Lutychu v rámci svého výzkumu, jehož výsledky byly publikovány v prestižním časopise Child Development, zpovídali celkem 1151 dětí ve věku 7 až 16 let. Hlavními otázkami bylo, co si děti myslí o starých lidech a stáří obecně. Zároveň odborníky zajímalo zdraví jejich prarodičů a kolik času s nimi děti tráví.

Pro nikoho nebylo překvapením, že děti, které trávily s babičkou a dědečkem nejvíce času, měly také nejpříznivější a nejoptimističtější názory ohledně stáří a stárnutí.

V celkovém pohledu měly děti ve věku 10 až 12 let, které byly ve společnosti prarodičů alespoň jednou týdně, nejpozitivnější pohled na stárnutí. Děti, které popisovaly svůj vztah s babičkou či dědou jako ,dobrý‘ nebo ,velmi dobrý‘, měly na starší lidi opět pozitivnější pohled než jejich vrstevníci, kteří podobně vztah s prarodiči nehodnotili, uvádí server Woman´s Day.

Kvalita vztahu je důležitá

„Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím zažité stereotypy ohledně stárnutí byl právě vztah s prarodiči,” potvrdila v tiskové zprávě členka výzkumného týmu Allison Flamionová.

„Chtěli jsme, aby děti popsaly pocity, jaké mají ohledně svého vztahu s prarodiči. Ty, které se cítily nespokojeně, uváděly i nejhorší kvalitu vzájemného vztahu. Kvalita vztahu s prarodiči je přitom pro pozitivnější vnímání stárnutí mnohem důležitější než četnost kontaktu dětí s prarodiči,” dodala odbornice.

„Pro mnohé děti jsou prarodiče prvními a rovněž nejčastějšími zástupci starší generace,” dodal spoluautor studie Stephane Adam, profesor psychologie na univerzitě v Lutychu. „Naše zjištění poukazují na velký potenciál prarodičů. Jejich zapojení do mezigeneračních programů může být bráno jako prevence, jak změnit pohled na stárnutí obecně,” uzavřel.