Dcera je žákyní deváté třídy a připravuje se na přijímačky na gymnázium, na kterém je i její starší bratr. Je velmi svědomitá, ale i citlivá a trpí nedostatkem sebedůvěry. Toto období nese velmi těžce, je ze školy vystresovaná, a to tak, že jí je pravidelně ráno zle od žaludku či na omdlení. Občas ji tak necháme raději doma.

Doma přitom ze známek neděláme vědu a vše se snažíme brát v klidu. Snažila jsem se s dcerou promluvit a s pláčem se mi svěřila, že si sama se sebou neví rady, že je neustále v takovém stresu, že už se i odmítá ve škole bavit s kamarády. Ráda by prý začala na sobě pracovat, aby si ze všeho nedělala těžkou hlavu.

Přitom nikdy taková nebyla. Doma ani ve škole se nic zásadního nestalo, a tak nevím, zda mám změnu přisuzovat pubertě. Jsou prosím takové stavy v pubertě normální? Mám vyhledat psychologa?

Nechci problémy vaší dcery přisuzovat jenom pubertě, ale z našich zkušeností vím, že se jedná o častý jev, který rodiče velmi trápí. Když se na našem kurzu Spokojeným rodičem ale dozví, že je to přirozená součást vývoje puberťáka a “může za to” centrum v mozku, které je zodpovědné za emoce, tak se uklidní.

Žaludeční nevolnost, pocity na zvracení jsou nejčastější projevy, kterými organismus reaguje na pocity nepohody. Nesuďte za to svou dceru. Chápavě to přijměte. Řekněte jí, že to jsou situace, které se mohou v životě opakovat a je zapotřebí se s tím naučit vyrovnat. Pokud dceři opravdu nebude doslova zle, zkuste jí do školy nějak dostat. Je to zejména pro jedničkáře velmi důležité.

Známky jsou fenomén hodnocení a když si na nich studenti postaví svoje sebevědomí, tak jakýkoli neúspěch násobí strach. Strach a následný stres zařídí zhoršení známek, zhoršení sebevědomí a dítě se dostává do bludného kruhu, ze kterého se nemůže samo dostat, což mu ještě víc sníží sebevědomí, jelikož se tak samo přesvědčí, že je neschopné.

Problém ale může být i ve starším sourozenci. Je možné, že se dcera jako druhorozená srovnává s bratrem a chce být stejně úspěšná jako on. Druhorozené děti velmi často mají za vzor toho staršího a neustále se ho snaží dohánět. My rodiče to někdy nešťastně živíme tím, když je srovnáváme nebo chválíme.

Až budete mít s dcerou opět společnou chvilku, zkuste se jí zeptat: Zda si někdy prosadila svůj názor před vaším? Zda vám někdy umí říct NE? Jaké má domácí povinnosti, které jsou její a nikdo jí do výsledku nemluví? A pak se na to samé zeptejte sama sebe.

Jak posílit sebedůvěru dcery?

Je velmi důležité, že chce sama dcera na sobě začít pracovat. Je to známka určité zralosti a odpovědnosti k sobě. Odměňte ji za to, tak jako za každou další snahu hledat řešení. Jen se jí zeptejte, jak jí v tom můžete pomoci. Bude-li to ve vašich silách a schopnostech, tak její přání respektujte.

Pokud řekne, že neví, tak to vytvořte spolu. Možná některá z následujících rad zafunguje.

Udělejte si každý den “stížnostní dvacetiminutovku”, kdy ze sebe dcera vypustí napětí všech negací, které zažila. Vy jí přitom buďte vzorem.
Dcera by si měla začít dělat denní i týdenní plány do školy. Aby viděla, co za den udělala. U přípravy na přijímačky se jí to bude velmi hodit. Bude si odškrtávat, co všechno zvládla a na konci dá sama sobě smajlíka.
Pokud je dcera kreativní a ráda něco tvoří, může si vytvořit na velký papír svoji představu o sobě - z obrázkových časopisů si vystříhá obrázky, nápisy, věty, slova nebo poskládá písmena, se kterými souzní. Je to fajn dělat i s kamarádkou, o samotě, nebo s vámi.
Měla by s tátou a bratrem zajít někam, kde může zažít pocit, že něco překonala, dokázala. Zároveň uvidí, jak překonávání překážek řeší muži (lezecká stěna, lanové centrum, úniková místnost).
Měla by začít více času trávit nějakým zájmem - pokud dělá dcera aktivně nějaký sport, kroužek, pak ji v tom podpořte.
Hrajte spolu deskové hry a další aktivity, které vymyslíte. Dcera potřebuje posílit i v tom, že když nevyhraje, tak není špatná ani hloupá.
Naučte ji pracovat s chybou. Aby si uvědomila, že chyba vede k tomu, že se něco nového naučí a najde nová řešení.
Stolujte alespoň jednou za týden všichni společně. Nechte dceru, aby si vzala přípravu jídla kompletně na starost a bratr jí v tom byl nápomocen. Měli by si nejen vymyslet, co budou vařit, ale i nakoupit suroviny a při přípravě se s bratrem střídat. Je to další prostor k tomu říct ostatním, co ji baví, nebo co by chtěla, aby si připadala v rodině důležitá.
Někdy opravdu není od věci popovídat si s odborníkem, aby dceři pomohl pochopit, co se s ní v období dospívání děje a dodal jí na sebedůvěře.

Někdy může pomoci i dítěti otevřeně říct, že jste hledala i vy pomoc u odborníka a přečíst si mé rady společně. Tím dceři nabídnete vzorec, že máma také někdy neví, ale zajímá se.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.