Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak vše zvládat a mluvit s nevlastními syny. Před půl rokem jsme si vzali do péče dva syny mého přítele (9 a 13 let). Jejich matka se odstěhovala za novým přítelem na Slovensko. Po přistěhování dětí k nám vše probíhalo v klidu. Jejich matka je kontaktovala sporadicky, o letních prázdninách si je vzala jen jednou na půl dne. V září proběhl soud, který kluky svěřil do péče otce a matce stanovil výživné ve stejné výši, jako měl předtím otec. A tím začaly problémy. Matka jako nepracující věřila, že bude platit jen minimální výživné. Rozsudek soudu ji tedy zaskočil a okamžitě se odvolala. Od té doby zcela změnila svůj přístup. Začala dětem volat, posílat jim dárky jako důkaz své lásky, ale také vyzvídat, jak to u nás chodí. Telefony s nimi si začala nahrávat, a pokud se jí kluci svěří, že jsou s něčím u nás nespokojeni, nahrávky předává svému právnímu zástupci. My tak od kluků stále častěji slýcháme jejich odmítání: „Mamka říkala, že tohle dělat nesmíte anebo že na to nemáte právo…”

Přestože děti máme v péči my, staráme se o ně a snažíme se, aby se měly opravdu dobře, jejich výchovu řídí matka po telefonu, jako by děti měla v péči ona. Snažíme se s dětmi mluvit a vysvětlovat jim, že když jsou s námi (kluci chtěli s námi být), musí dodržovat naše pravidla, a ne to, co jim máma říká do telefonu. Bohužel poslední týdny s nimi není řeč, po dobrém absolutně odmítají fungovat i v základních věcech. Přemluvit kluky, aby se umyli nebo si udělali úkoly, vyžaduje všechnu naši energii. Jako by se děti vypnuly.

Byli jsme se informovat na sociálce, zda nejde její vliv nějakým způsobem omezit, ale prý jsme v právnickém vakuu. Tím, že se jejich matka u soudu odvolala, nenabyl rozsudek právní moci a v podstatě platí poslední právoplatný rozsudek. Takže jako by měla děti v péči ona, jen se o ně nemusí starat.

Jsme z celé situace zoufalí a nevíme, jak s dětmi mluvit a vycházet. Nejhorší je, že matka nechce děti zpět do péče, ale nehodlá se ani vzdát vlivu na ně.

Tato náročná rodinná situace bývá zatěžující jak pro pečující rodiče, tak pro děti samotné. I když to s chlapci myslíte dobře, mohou se cítit v napětí. Možná nevědí, komu vyhovět, na kterou stranu se přidat. Táty, se kterým žijí a požaduje dodržování nějakých pravidel, nebo mámy, která tyto nároky nemá, protože s nimi nežije.

Zkuste využít své role „nevlastní” matky

Tím, že se jedná o děti partnera, zkuste si utvořit vy samotná nadhled a přestaňte si brát věci osobně.

Bylo by velmi užitečné, kdybyste si s partnerem probrala několik otázek: „Jakou roli máte zastávat v rodině? Jakou k chlapcům? Co od vás otec chlapců potřebuje? Jak to vy chcete a zvládnete? Jste schopni akceptovat, že matka soud vyhraje a chlapci se k ní vrátí? Poctivě si odpovězte i s partnerem. Odpovědi vám zjednoduší pohled na celou situaci a budete se mnohem lépe v rodině cítit i komunikovat.

Poté se zaměřte na chlapce. Žije s vámi třináctiletý puberťák, který již z principu bude všechno negovat, dělat schválnosti a odporovat vám, a devítiletý kluk, který by se ještě i pomazlil, ale možná by přivítal, abyste ho vnímali jako staršího. Protože svého bráchu bere jako svůj velký vzor.

Pokud s nimi chcete mluvit tak, aby vás respektovali, je fajn si právě toto uvědomit. Otevřeně říkejte, co po nich chcete. Já potřebuji… Nepoučujte, nehodnoťte, nesnažte se je vychovat, ale nabízejte svůj příklad chování a jednání. O jejich mámě nemluvte negativně, to raději vůbec.

Důležitá role otce

Oba chlapci potřebují mužský vzor, to znamená s pravidly, naučit se prohrávat, dodržovat domluvené, nedostávat věci zadarmo, hru, dobrodružství, vzrušení, risk, posílit rozhodování a odvahu. To všechno může otec chlapcům nabídnout, což je skvělé. Vy utvářejte bezpečné zázemí tím, že budete starostlivá, jemná, pečující.

Jak si o všem, co se děje, s dětmi promluvit?

Domluvte se například s partnerem na sobotní večer, kdy jste všichni doma, že si všichni společně sednete. Děti požádejte, aby si udělaly čas. Staňte se poté moderátorkou toho setkání.

1. Řekněte, že jste ráda, že si můžete všichni povídat. Že chcete, aby se vám společně dobře žilo. Chlapcům sdělte jasně vaši roli, o které jste přesvědčená, že chcete v rodině mít. Např.: „Nejsem vaše máma, tu máte jenom jednu. Jelikož mám ráda vašeho tátu a chci s ním žít a on se o vás stará, ráda se budu podílet na budování hezké rodiny s vámi. Aby se nám tady dobře žilo, je důležité, abychom dodržovali nastavená pravidla. Chápu, že máte svoji mámu, máte ji rádi, ale žijete teď tady s námi. Nebudu vás vychovávat, to mi nepřísluší, ale potřebuji, abychom si domluvili, jak tady budeme společně žít.” (Záměrně jsem zvolila slovník pro teenagera, ten rozhodně nechce být vychováván. Tím byste ho odradila hned na začátku.)

2. Otevřeně mluvte o tom, že si všímáte, že chlapci nereagují na vaše pokyny, nedodržují domluvené. Zeptejte se, že byste tomu chtěla/li rozumět, ať vám pomohou. Zeptejte se jich, co by vám oni poradili, co byste měli dělat, když se neumyjí, neudělají úkol. Nejprve si berte návody od nich, na to zřejmě nejsou zvyklí, vyjádříte tím svůj zájem o ně.

3. Řekněte, že máte nápad, jak se můžete všichni doma zapojit. Na jeden papír napište všechno, co je potřeba dělat pro domácnost (vařit, nakupovat, myčka, uklidit boty, prát, žehlit, vydělávat peníze…). Vy, chlapci i jejich táta na papír napíšete, jaké povinnosti máte ještě kromě toho všeho. Chlapci škola, vy práce atd.

Ze společných věcí zahrnujících domácnost dáte vybrat nejdříve 9letému nejméně dva úkoly, potom 13letému nejméně 3–4 úkoly, které budou dělat. Vy si s partnerem rozeberete ostatní. Nahlas si to přečtete a pak sepíšete, kdo co dělá. Zkuste u toho nějakou legraci. Řekněte, že časem vše můžete vyměnit. A že se těšíte, jak vám to bude fungovat. A co bude, když někdo své povinnosti dělat nebude. To si také společně řekněte.

Aby to nebylo jen o úkolech, zahrajte si nějakou společnou hru, ať už deskovou, nebo na počítači.

Tato společná setkání mohou být skvělým prvním krokem k tomu se o sebe více zajímat, zjistit, co koho trápí, co chlapci prožívají, co potřebují, a taky se na věcech domlouvat.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.