Dobrý den, mám čtyřletou dceru. Od 1,5 roku věku měla dlouhodobý problém s ječným zrnem. Neustále navštěvovala lékaře, dokonce podstoupila dvě operace. Od roku chodila hezky na nočník, ale po první operaci s tím začala mít lehčí problém, po druhé operaci obrovský. Když ji chci posadit na záchod nebo nočník, tak se začne třást, nebo úplně protestuje a nesedne si vůbec. Už jsem zkoušela všechno možné - přes sladkosti, hračku, formou hry, změnu nočníku za jiný, i neteře chodily k nám na nočník, má svůj vlastní schůdek k záchodu a také čurající panenku. Ale nemůžeme ji nijak přesvědčit, ať si zajde na nočník místo do pleny, o kterou si řekne, když se jí chce čurat.

Ve školce má navíc problém s komunikací, přestože doma takový problém nemá. Hodně se bojí lidí, když na ni někdo cizí promluví, tak mlčí a schovává se. Nevím, jak na ni. Děkuji

Chápu vaše obavy o zdárný vývoj dítěte. Vaše dcerka jako batole prožila něco nepříjemného, ať už vlivem odloučení od vás při vyšetřeních a operacích, nebo vaším strachem o ni, a to se zřejmě nyní odráží v jejím prožívání a v bojácném přístupu k lidem.

Jak dceři pomoci?

Poslední věta z vašeho dotazu zní: ”Nevím, jak na ni.” Nabízím vám tuto úvahu změnit na “Pojďme přijít na to, jak spolu vycházet.” Hodně indicií vede k tomu, že vaše dcerka potřebuje naplnit “nádobu” blízkosti, bezpečí a důvěry. Potřebuje se v tomto světě cítit bezpečně a přijímána. Z vašeho pohledu určitě pro to všechno děláte, ale podstatné je, aby to tak cítila i dcera.

To, že nechce chodit na záchod nebo nočník, je pravděpodobně způsob, jak dát své nepohodlí okolí najevo. Nevidím tedy smysl v hledání příčiny jako změně, jak dělat něco jinak.

Píšete, že už jste zkoušela všechno možné. Za což vás obdivuji. Nicméně někdy může být dobré nedělat nic. Naučit se respektovat svou dceru a umožnit jí dělat věci, které jsou nestandardní. Pravděpodobně se tím vším vyrovnává se svými dosavadními zážitky.

Ano, ve 4 letech se neočekává, že jde dítě vykonat svou potřebu do pleny, očekává se toaleta. Je ale zapotřebí na to pohlížet tak, že dcera má k tomuto postupu zřejmě nějaký důvod, jen jej nedokáže pojmenovat. V podstatě s vámi hraje hru a vy se jí snažíte vysvětlit, že je pro vás tato hra společensky neúnosná. Jenže čím víc na ni tlačíte, přesvědčujete ji o své pravdě, o to víc si ona sama vytváří protitlak. Na úzkost nelze jít silou, ale přijetím. Dát dítěti možnost zažít pocit, že je to v pořádku.

Přemýšlela jste nad tím, proč dceři nevadí říct si o plenu? Co si tím zajišťuje? Je to tak i ve školce, na veřejnosti, na procházce? A co by se stalo, kdybyste řekla, že plenu nemáte, zapomněla jste ji? Počurala by se a chodila mokrá? Umožníte jí to a zvládnete nechat ji prožít zážitek mokra bez hodnocení? Přijmout, že dcera je v pořádku? Nekomentovat, nehodnotit, nechat dítě danou situaci prožít?

Ze zkušenosti vím, jak je to těžké. Tlak společnosti, jak by to mělo být, je příliš silný. Znám spoustu příkladů, kdy děti, které kolem jednoho roku chodily na nočník, vlivem např. narození sourozence nebo jiné vypjaté situace se začaly opět počurávat. Z vývojového hlediska se doporučuje seznamování s nočníkem až kolem 16. měsíce věku.

Důležitá podpora sebeúcty a sebevědomí

Podle vašich slov ve školce dcera nechce s nikým komunikovat a lidí se bojí a schovává se. Vnímám, že dcerka potřebuje hodně podpořit sebeúctu a sebevědomí. Každý den hledejte důvody, za co holčičku několikrát oceníte. Například: „Všimla jsem si, jak sis poskládala věci ve školce do poličky, líbí se mi, jak ses sama oblékla, pomohla jsi mi tím. Ty jsi dnes rychleji nachystaná než já.”

Zapojte dcerku do práce okolo domácnosti, ať si připadá důležitá jako maminka. Holčičky v tomto věku si chtějí hrát s reálnými věcmi. Nechejte ji vyndávat prádlo z pračky, třídit ponožky podle barev, umývat nádobí, společně míchat něco při vaření, rozbíjet vajíčko, mazat měkký sýr, vytírat mopem. Neočekávejte, že to zvládne jako vy, pomozte jí, aby to zvládla po svém.

Smyslem je, aby si věřila, že to zvládne. Nikdy po dcerce nic neopravujte. Její samostatnost podpořte tím, že oblečení si bude chystat, vybírat a oblékat sama. Oceňte, že se vám to líbí, že to vidíte. S nadšením dělejte věci spolu, nedokonale, ale spolu!

Hodně se hlaďte, mazlete a objímejte. Dcera potřebuje co nejvíce fyzického kontaktu. Můžete se lechtat, hrát hru s kreslením a psaním na zádech (Babička psala dopis), může vám běhat do náruče a vy se s ní točit, můžete provádět masáže hlazením celého těla na dece.

Společně dělejte cviky na propojování obou hemisfér: pleskejte vzájemně rukama nějakou říkanku, nechejte ji kreslit oběma rukama najednou na větší papír, dělejte trakař (chůze po rukou, rodič drží za nohy), skákejte spolu po jedné noze.

Všechny moje náměty směřují k vytváření láskyplného a důvěrného vztahu s vaší dcerkou. Nebude vyžadovat plenu navždy a vy plenu nemáte vždy u sebe. Nikam nespěchejte, není kam. Nechejte rozhodnutí na dceři a věřte jí, že to zvládne! Přeji vám klidné a láskyplné prožití společného adventního času.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.