Občas hlídám synovce (5) a neteř (7). Ať vymyslím jakýkoli program, po chvíli je to především pro neteř nuda a chce pustit v televizi pohádku, a to bez ohledu na počasí. Je na to zvyklá z domova. Když je bez televize, je nesoustředěná a u ničeho nevydrží. V okamžiku, kdy jsou děti spolu samy (bez televize a bez programu), byť jen deset minut, začnou se hádat a prát, dokud z toho nevznikne oboustranný pláč. Samy si hrát vůbec neumí, stále čekají, že je někdo bude bavit. Jediné, co je baví kromě televize, je, že mi pomáhají v kuchyni. Jakmile připravujeme svačiny, vaříme, pečeme jsou na sebe pyšní, co všechno už umí. Bohužel v kuchyni být stále nemůžeme. Je možné, abych jako teta nějak ovlivnila jejich závislost na televizi a přiměla děti, aby si samy chtěly a uměly hrát i jinak a víc zapojovaly vlastní fantazii, když se s nimi vídám jen občas, tedy maximálně jedenkrát týdně?

Myslím, že je nereálné chtít dítě, které je na televizi z rodinného prostředí zvyklé, od ní odnaučit. O to hůře zákazem, to znamená mocí. Dítě nejspíš nakonec poslechne, ale vybere si zákaz jiným způsobem, například nebude chtít spolupracovat, bude se vymezovat svým “ne” a bude nejspíš bojkotovat vaše aktivity. Je užitečné nabízet dětem jinou náplň času, která je zaujme. Co můžete udělat pro spokojenost všech?

Televize trochu jinak a pravidla

Tím, že děti přicházejí ze svého prostředí k vám, lze nastavit pravidla platná pro vaši domácnost. Bude to pro děti lépe pochopitelné a do života potřebné. Naučí se respektovat, že každý to má jinak. V každé rodině jsou jinak vytvořená pravidla. Např. televize se pouští na jednu pohádku nebo na omezený čas, ne kdykoli.

Pokud holčička vyžaduje televizi, pusťte si pohádku, dívejte se na ni společně. Ptejte se jí: Co ji zaujalo? Který hrdina se jí líbí? Co se jí na něm líbí? Co by chtěla umět taky? Sdílejte příběh, nehodnoťte. Ze společného dívání budete mít všichni úplně jiný prožitek.

Rituál společného plánování

Vždy, když k vám děti přijdou, udělejte si rituál společného plánování času bez televize. Tady je důležité, aby dostaly prostor děti a mohly zapojit svoji kreativitu a vy jim to neřídila slovy: „To nejde, to se mi nelíbí, na tom se nic nenaučíte...apod.” Smyslem je zjistit, co děti dělají rády, co by chtěly dělat. Připravte se i na odpověď, “že nic”. Pokud jsou totiž z domu zvyklé, že je pořád někdo aktivně řídí k činnostem, tak si jen velmi složitě vytvoří něco samy.

Na to už jste přišla a zmiňujete takovou situaci. Pokud budou program aktivně vytvářet děti, bude je to bavit, protože si ho vymyslí. Pokud se vám aktivity podaří uskutečnit, posílíte i vzájemný vztah důvěry mezi vámi.

Zmiňujete, že pokud je neřídíte, začnou se válet po zemi. Umožněte jim to. Jsou jako koťata. Hrají si. A přitom jim to často zakazujeme, že se škádlením nic nenaučí, a ještě křičí a může se něco stát. Proč to mají děti tak rády? Učí se sociálním vztahům a zároveň prohlubují svůj sourozenecký. Také se učí kontrolovat svou sílu, kdy už to druhého bolí. Startuje se empatie - nedělej druhému to, co se mu nelíbí a když ano, neseš si důsledky.

A když se k nim přidáte i vy a vytvoříte “lechtačku” plnou smíchu, vybijí si energii a s mnohem větším klidem si budou hrát s nějakou hračkou. A věřte, že na “lechtačku” s tetou budou vzpomínat ještě dlouho.

Dělejte, co vám s dětmi funguje a co je baví

Z vašeho dotazu je čitelné, že toho spoustu funguje a moc hezky píšete, co děti baví. Využívejte těchto aktivit a děti do nich zapojujte. Do běžného chodu domácnosti, na co rodiče ve spěchu nemají čas. Ten vy s dětmi máte.

Můžete společně vařit, péct, přišívat knoflíky, vyrábět z krabic bunkry. Udělat si procházku s lampiónem nebo baterkou, dělat polštářové bitvy - dětské fantazii a té vaší se meze nekladou. I pro vás to může být krásný výlet zpět do dětství.

Doba je dnes jiná a málokteré dítě po příchodu ze školy hodí tašku do kouta a běží ven s kamarády. Mnohdy jim to neumožňují ani rodiče, kteří je chtějí mít neustále pod dohledem. To je potřeba akceptovat a doplňovat něčím jiným. To nám dospělákům se po našem dětství stýská, dětem ne, protože ho nezažily.

Pro děti je hra nejpřirozenějším prostředkem vyjádření se a učení. Dejte jim možnost, aby si hrály a ony si hrát budou. Zjistí, co je baví. Děti se učí modelem, takže se od vás mohou naučit spoustu věcí z praktického života, i to, jaký máte na situace názor. A jak jsem psala na začátku, můžete si hrát, předávat své zkušenosti, podporovat a vzájemně se inspirovat. Výchovu nechte na rodičích.

Přeji spoustu krásných a radostných chvil s dětmi.

Řešíte doma podobný problém, nebo vás trápí jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.