Zatímco péče o vnoučata na plný úvazek může mít negativní vliv na zdraví, příležitostná výpomoc naopak může mít na život seniorů pozitivní vliv, uvedli vědci v odborném časopise Evolution and Human Behavior.

„Jde o jednoduchý mechanismus, který je evolučně zakořeněný v naší minulosti. Pomoc s péčí o děti byla dříve rozhodující pro přežití lidského druhu,” uvedla v e-mailu pro agenturu Reuters Sonja Hilbrandová, doktorandka na katedře psychologie na univerzitě ve švýcarské Basileji.

„Zcela nulový kontakt s vnoučaty pak může mít na zdraví prarodičů negativní dopad,” dodala.

Příležitostná péče prodlužuje život? 

Průzkumu, ze kterého odborníci závěry vyvodili, se zúčastnilo celkem 500 lidí starších 70 let. Účastníci v rozmezí let 1990 až 2009 každé dva roky absolvovali lékařské testy a pohovory. Průzkumu se neúčastnili senioři trvale pečující o svá vnoučata, pouze ti, kteří byli jen občas požádáni o výpomoc, uvádí server Fox News.

K vzájemnému porovnání posléze vznikla druhá skupina seniorů pečující o nerodinné příslušníky, například přátele či sousedy, třetí skupinu pak tvořili senioři, kteří nikomu ve svém okolí pomoc neposkytovali.

Po vyhodnocení všech výsledků, včetně věku a zdravotního stavu seniorů, dospěli vědci k zajímavému výsledku. Starší lidé pečující o svá vnoučata měli ve výhledu dvaceti let o třetinu nižší riziko úmrtí než senioři, kteří se na péči o vnoučata nepodíleli. Polovina sledovaných seniorů pečujících o vnoučata stále žila i po deseti letech od počátku průzkumu, stejně tak jedinci bez vnoučat, ale pečující o někoho jiného.

Vliv na zdraví 

„Poskytování potřebné péče může dávat dotyčným smysl života, lidé se cítí užiteční nejen pro ostatní, ale i pro společnost,” uvedl nezávisle ke studii Bruno Arpino, docent na Pompeu Fabra University ve Španělsku.

Zároveň poznamenal, že přímá péče o někoho není jediná činnost, která může zlepšit kvalitu a délku života. Podobné je to například u práce nebo dobrovolnické činnosti.

„Je ale velmi důležité, aby si každý jedinec sám stanovil, jak rozsáhlá taková příležitostná pomoc je. Dokud se nebude cítit kvůli poskytované pomoci ve stresu, může vždy dělat něco dobrého pro ostatní, ale i pro sebe,” uzavřela Hilbrandová.