Článek
„Věděli jsme, že novorozenci mají velmi špatný zrak, a proto nám nešlo do hlavy, že dokážou napodobovat mimiku rodičů, když v podstatě nemají téměř vidět,” vysvětluje důvod výzkumu svého týmu emeritní profesor Svein Magnussen z Ústavu psychologie na univerzitě v Oslu a dodává:
„Uvědomili jsme si, že předchozí zjištění vědců vycházela ze statických obrazů, zatímco v reálném životě se podněty pohybují. Svůj výzkum jsme tedy zaměřili tímto směrem.”
Vědci vyrobili videozáznamy tváří, které měnily hned několik emocionálních výrazů, a z nich odfiltrovali informace, o kterých je známo, že je novorozenci vzhledem k nedostatečně vyvinutému mozku nevnímají. Následně byly tyto nahrávky přehrány dospělým dobrovolníkům s předpokladem, že pokud ani dospělí nebudou schopni určit výraz obličeje, nebude toho schopen ani novorozenec.
„Pokud použijeme matematiku, pak můžeme rozložit obraz na sinusoidy a pro každou z těchto funkcí snížit kontrast konkrétní frekvence. Vše pak můžeme na základě dalších matematických zjištění porovnat s rozmazanými obrázky, které vnímá dítě,” vysvětluje způsob svého zjišťování vědec Olov von Hofsten.
Po několikaletém výzkumu vědci došli k závěru, že novorozenci jsou schopni nejlépe identifikovat výrazy obličeje ve vzdálenosti 30 centimetrů. „Z pohledu evoluce je to pochopitelné. Přesně v této vzdálenosti matka nejčastěji své dítě kojí či se s ním mazlí,” dodává Olov von Hofsten.
Aby svá zjištění vědci přiblížili i ostatním lidem, vyvíjejí mobilní aplikaci, která umožní rodičům pohlédnout na to, jak jejich dítě vnímá své okolí.