Snad každá žena bez přemýšlení řekne, že má stejně ráda všechny své děti. S menším nadšením ale také nejedna přizná, že chování a přístup, které neměly u prvního dítěte šanci, se s příchodem těch dalších najednou nezdály až tak nepředstavitelné.

O čem je řeč? Například o přehnané starostlivosti, ale třeba i přístupu k hygieně. Zatímco první dítě nemohlo pomalu ani lézt po zemi, aby se náhodou někde neušpinilo, u druhého potomka už je to běžná záležitost. Matka jen hlídá, aby dítko nestrkalo příliš zašpiněné ruce do pusy.

Podobné chování, kdy se s příchodem druhého a dalšího dítěte rozestupují mantinely, přes které nebylo s prvním potomkem možné vůbec přejít, se dají najít i v jiných ohledech péče o dítě. A jak již bylo řečeno, s menším množstvím lásky ze strany matky to má pramálo společného.

Přehled situací, ve kterých jsou rozdíly nejmarkantnější, jak se s nimi svěřily samy matky, přinesl server Women’s Health magazine.

Oblékání

Nezáleží na tom, kolik dětí žena má. Pokud jsou finance, nejspíš ani jedno nebude chodit oblékané jako trhan. Zatímco první muselo být většinou jako ze žurnálu a malý flíček na tričku stačil k tomu, aby ho matka ihned převlékala, s druhým už takové pravidlo není až tak často realizováno.

„Moje první dítě muselo vypadat vždy perfektně, všechno ladilo. S příchodem druhého už jsem tak neřešila, zda k sobě jdou kalhoty a mikina. Oblékla jsem mu kombinézu, a bylo to,“ potvrzuje 45letá Heather S.

Rodič má vždy pravdu?

Rodiče chtějí být svému dítku dobrým vzorem, a tak když něco řeknou, platí to. Když nastaví, že se něco dělat bude nebo naopak nebude, většinou si s prvním dítětem půjdou za svým a neustoupí. S každým dalším potomkem ale i tyto hranice nějak povolují.

„Vždy jsem si stála za svým. Když mi čtyřletá dcera řekla, že půjde ven jen v tričku s krátkým rukávem, i když tam skoro mrzlo, neustoupila jsem do té doby, než si vzala na sebe něco teplejšího. Čekala jsem a neustoupila. S příchodem druhého dítěte ale na podobné boje jednoduše není čas. Jak to řeším? Nechce se převléct, budiž. Jednou šla v zimě ven opět jen v tričku a po chvíli jí byla zima. Tak jsem jen připomněla, že by příště měla poslouchat maminku, a bylo to,“ svěřila se osmatřicetiletá Caitlin R.

Plánování 

Další vlastní zkušeností mnohých matek je zjištění, že zatímco s jedním dítětem se dalo ještě leccos naplánovat, s příchodem druhého už to představuje téměř nesplnitelný cíl.

„Největší rozdíl je v plánování nebo spíše v neplánování po narození syna. S dcerou jsem si byla jistá, že bude pravidelně spát, téměř nikdy se neodchýlila od zažitého času. S narozením syna se ale vše otočilo vzhůru nohama. Jelikož má větší sestru, podrobuje veškeré aktivity jí, takže ho jen dostat v pravidelné době do postele představuje nekonečný problém,“ svěřila se dvaatřicetiletá Stephi W.

Jak zabavit děti při cestování 

Malým dětem nepatří do ruky mobily, tablety a podobné vymoženosti. S tím souhlasí mnozí rodiče – a také se dušují, že svému dítku takovou věc nikdy nepořídí.

Jenže pak stačí pár cest autem doprovázených neustálým křikem, vyptáváním či brečením a i jedináček dokáže neoblomné rodiče přesvědčit. „S manželem jsme si přísahali, že nikdy dítěti nepořídíme do auta tablet nebo malý DVD přehrávač – nikdy. Jenže pak se narodila dcera a my jsme brzy zjistili, že není zrovna spolupracující cestovatel. Takže jsme brzy pořídili do auta přehrávač – nejlepší věc, která kdy byla vynalezena k uklidnění dítěte při jízdě,” napsala na serveru pětatřicetiletá Amanda R.

Přizpůsobit se okamžiku 

Čím více dětí, tím méně času na to, zvládat vše potřebné. Zatímco s jedním to ještě jde, vícero potomků vyžaduje velmi rozsáhlé přizpůsobení ze strany rodičů.

„S více dětmi jsme jednoduše museli najít čas, jak se přizpůsobit všem jejich potřebám. Pevné plánovaní u všeho není možné, určité věci se řeší tak, jak přijdou,“ dodala 32letá Sarah L.

Pravidla 

S příchodem druhého potomka se ale mění mnohem více zažitých pravidel, jak již bylo napsáno. Ať už jde o přehnaná hygienická pravidla, zdravé stravování, striktní lpění na látkových plenách, nebo řadu dalších věcí.

„Vždy jsem se řídila určitými pravidly, věřila jsem, že je vše černé nebo bílé, a jinak tomu nebylo ani v těhotenství. Četla jsem celou řadu odborných knih, které radí, jak co dělat a nedělat. Chtěla jsem kojit, jak nejdéle to bude možné, protože tak je to přece správné. Používala jsem jedině látkové pleny, přehrávala dítěti vážnou hudbu, protože prý přispívá k lepšímu vývoji. O čtyři roky později se čtyřmi dětmi jsem nadávala sama sobě, že určitě musí být nějaký jednodušší způsob, jak to zvládat.

Mám čtyři děti a každé je jiné. Jedno se rádo večer mazlí, druhé je spíše samotář, další vyžaduje neustálou pozornost a poslední má specifické názory na styl oblékání. Musela jsem si rychle uvědomit, že ne všechno je černobílé a že nejde dostát všemu. Zásadní je dopřát dětem bezpečné prostředí, kde se mohou vyvíjet a růst, a plno lásky. A jaké pleny nosily, je nakonec úplně jedno,“ shrnula na závěr čtyřiatřicetiletá Tanya C.