Článek
Karlovi rodiče jsou oba nadšení a úspěšní sportovci. Otec hrál fotbal za divizní mužstva a matka sbírala ocenění za vystoupení v baletních představeních. Když se dozvěděli, že budou mít syna, byl jeho sportovní osud už předem naplněn. „Ještě než se Kája narodil, všichni už mluvili o tom, jaký bude špičkový fotbalista a kam až to dotáhne“, říká matka Alena a dodává: „Po narození se nám doma sešly hned tři fotbalové minidresy (včetně jednoho se jménem) a dětské fotbalové dupačky.”
„I manžel si hrozně přál mít z Káji fotbalistu, to jsem na něm viděla. Ještě než začal chodit, už jsme měli na zahradě branku,“ vzpomíná matka a vybavuje si i konkrétní momenty domácí fotbalové výchovy „Jednou k nám přišli manželovi spoluhráči a chválili syna, jak perfektně umí ve čtyřech letech nahrávat šajtlí.”
Po zahájení profesionálních tréninků v klubu se ovšem začaly dostavovat první signály nechuti ke sportu. „Před tréninkem se synovi obvykle začínala značně horšit nálada až do stavu hysterie těsně před odjezdem. Přičítali jsme to nevhodnému kolektivu, a zkusili jsme proto ještě dvakrát změnit klub.” Postupem času se začalo ukazovat, že fotbal ani jiný sport nedokáže v malém Karlovi vyvolat jakýkoliv zájem. Sám se sportovním aktivitám vyhýbal, jak to jen šlo (přestože talent mu evidentně nechyběl), a jakékoli příkazy nebo nucení k pohybu končily brekem.
„Když se časem ukázalo, že sport Kájovi nic neříká, pochopili jsme s manželem, že nemá smysl lámat to přes koleno,” vzpomíná dnes Alena. „Horší to ale bylo s okolím, všichni se pořád ptali, proč Kája nehraje, a s nenápadnou výčitkou se přitom koukali na nás, jako kdyby to byla naše vina.“ Tlak okolí nebyl příjemný a ustal až časem, když příbuzní pochopili, že zájmy dítěte jsou úplně jiné.
Dnes se ukazuje, že Karel bude místo kariéry profesionálního fotbalisty spíše zoologem. Ve svém dětském pokoji si vybudoval zoo, ve které chová 14 různých živočichů včetně axolotla, pakobylek nebo chameleonů.
Tlak rodičů a okolí může být pro dětský sportovní rozvoj nebezpečný i prospěšný
Pokud chtějí rodiče mít z dítěte profesionálního sportovce, nezbývá často než vzít věci v útlém věku dítěte do vlastních rukou a věnovat se vybranému sportu naplno. To platí především tam, kde je konkurence největší (fotbal, hokej nebo tenis).
„Pokud se podíváte na počátky kariéry úspěšných tenistů, zjistíte, že ve většině případů byli jejich rodiče buď aktivními sportovci vysoké úrovně, nebo velmi zapálení výkonnostní či rekreační sportovci,“ říká Jan Taussig, bývalý trenér juniorské tenisové reprezentace, a dodává: „Kromě toho ale také šli cílevědomě za úspěchem svých dětí, investovali do nich svůj čas a finance a neváhali od nich vyžadovat stejnou míru snahy a odpovědnosti.”
To Novinkám již jednou potvrdila i Markéta Šauerová z Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra, podle níž za mnohými úspěchy sportovců opravdu stojí důslednost rodičů ve výchově dětí, která vede dítě k dodržování časů tréninků a k dodržování všech povinností. Díky tomu se z nich totiž stanou návyky. Stejně důležitá je ale rovněž důslednost ve vyjadřování podpory dítěte slovy „to dokážeš”, to je v podstatně nejdůležitější způsob podpory v průběhu těžké sportovní kariéry.
Karlova rodina si sportovní nadšení vynahradila u druhorozené dcery Andrey, která je dnes zapálená a úspěšná gymnastka. „U dcery jsem na to po předchozích zkušenostech už šla trochu jinak. Žádné dopředu dané plány. Chtěla jsem nejdřív zjistit, na jaké sporty má největší předpoklady, a teprve poté je vyzkoušet,“ vypráví paní Alena.
Proto ji nejprve přihlásila na testování fyzických předpokladů SportAnalytik, které formou osmi jednoduchých testů odhalí, na jaké sporty mají děti největší talent. „U Andrejky se ukázalo, že je ve srovnání s vrstevníky nadprůměrná v rovnováze, ohebnosti a dynamice. Mezi doporučené sporty tedy vyšla gymnastika, která byla navíc relativně blízko mému oblíbenému baletu, takže jsme ji vyzkoušeli a od té doby Andrejku moc baví,“ dodává paní Alena.
Jak by tedy rodiče měli správně postupovat při sportovním rozvoji svých dětí?
Základní pravidla jsou: Netlačit, ale povzbuzovat. Oceňovat spíše snahu než výsledky. Inspirovat vlastním sportovním příkladem. Rozvíjet rodinný sportovní duch při sportech, jako je bruslení, lyžování nebo cyklistika. Nevyhýbat se sportovnímu prostředí. Propojovat děti se sportovně orientovanými vrstevníky. A hlavně by si rodiče měli být vědomi toho, že nejdůležitější roli hrají v procesu seznamování dítěte se sportem právě oni.
Dalším krokem je zjistit předpoklady dítěte pro samotný sport. Ideální je svěřit dítě do rukou odborníků. Jednou z možností jsou programy jako SportAnalytik anebo Kid Test Tidesgram, během nichž děti projdou zábavnými testy fyzických a osobnostních předpokladů a na základě jejich výsledků jsou jim doporučeny konkrétní sporty.
Nebo je dobré si alespoň poslechnout názor nezaujatého a přitom zkušeného trenéra, který je schopen u dítěte alespoň zčásti jeho schopnosti pro konkrétní sport rozpoznat.