Článek
Pokud rodiče sami nelyžují, pak lásku k lyžím děti získají mnohem hůře než děti lyžující společně s rodiči. Jde totiž nejen o sport, ale především společný zážitek. „Proto pokud chcete, aby vaše děti měly k lyžování hlubší vztah, učte se lyžovat s nimi,” doporučuje Ing. Jan Verlem.
Je to totiž jen malá oběť, která ale může přerůst ve velmi krásnou záležitost.
Kdy začít s lyžováním
Nezačínejte dříve než ve třech až čtyřech letech, v době, kdy jsou děti po fyzické i mentální stránce připravené na dost neobvyklý způsob pohybu, a navíc ve velmi nepřirozené výzbroji. Zároveň nezačínejte dříve, než dítě chce – je dobré jej na lyžování připravit třeba i vozením v krosně na zádech (čelem ke směru jízdy!) apod. To si samozřejmě můžou dovolit jen zkušení lyžaři.
Než dětem dáte nohy do lyžáků, vyzkoušejte lyže pro nejmenší bez nutnosti lyžáků. Lyže tzv. First step a Second step jsou vhodné pro první krůčky i základní výuku na sněhu pro nejmenší. Nikdy na dítě nespěchejte a netrapte ho déle, než samo víceméně v pohodě zvládá a chce.
„Když se rozhodnete pro lyžování v lyžácích, pak nechte děti, ať se s nimi seznámí již doma na koberci. Ať si je tzv. oťapkají – vyzkoušejí si v nich chůzi dopředu, otáčet se, prostě si navyknout na nezvyklou botu a dlouhé lyže. Samozřejmě je nutné dítě upozornit, že na koberci to neklouže, a tedy že na sněhu to bude jiné. Dbejte na to, aby to byla legrace. Zpravidla stačí, když si to dítě zkouší 2–-3krát v délce cca 5 min,” vysvětluje Dana Samková ze společnosti Sporten.
První kroky na sněhu
Při výběru prvních lyží nehleďte na značku jako spíš na to, aby byly o 10 až 20 centimetrů kratší, než měří dítě. Aby mu byly zhruba po bradu. Není od věci vsadit i na lyže z bazaru.
U lyžáků je to ale jiné. Nevýhoda bazarových lyžáků je ta, že jsou vyšlapané a dítěti dost často špatně sedí. Lyžáky by předně dítěti neměly překážet při pokusu o náklek. Tedy holeň by měla sevřít s chodidlem ostrý úhel a neměla by tak překážet dítěti při chůzi ani v zaujetí optimálního postoje při jízdě na lyžích.
Při výběru lyžáků je tedy důležité vyjmout vnitřní botu ze skeletu lyžáku, dítěti vnitřek nazout a požádat ho, aby zatlačilo silou chodidlo do paty. Potom rodič pohmatem zjistí pozici palce v botě. Když se dítě obuje do kompletního lyžáku, tak po zatažení přezek se při výrazném nakleknutí nesmí zvedat pata chodidla. Zároveň při výsedu s lýtky opřenými o manžety bot se nesmí tlačit palce ve špičce skeletu. Vždy je nutné zkoušet obě boty najednou.
Jak by měly vypadat první nácviky?
Dítě obuté do lyžáků a na lyžích (bez holí) jen na rovince vyzkouší:
- ťapkat dopředu, je třeba je připravit na to, že to klouže dopředu/dozadu, a naučit je klouzat se
- otáčet se na místě, chodit (klouzat) do vzdálenosti tři až pět metrů a do různých směrů
- totéž na velmi mírném sklonu rovinky
Zpravidla nácviky stačí 1–3x v délce cca 10 min.
První sjíždění
Nutný je opravdu velmi mírný svah s bezpečným dojezdem a s vyloučením rychle jedoucích lyžařů. Výborné možnosti najdete v každém rozsáhlém středisku, kde je bezpočet upravených modrých a zelených sjezdovek.
Existuje celá řada metod výuky, které mají různé názvy. V podstatě jde ale především o hru a o co nejpřirozenější způsoby pohybu dětí po svahu. Nejsou nutné a ani žádoucí nějaké přesné metodické postupy. Celý nácvik dítě ale musí bavit, tzn. že není ani tak důležitá volba metodiky jako zajištění dobré atmosféry a motivace. Toho se nejlépe dosáhne, když se málo „nacvičuje” a hodně jezdí.
Mezi výukou dětí a dospělých není třeba dělat nějaké velké rozdíly. Rozdíly mohou být pouze ve schopnostech fyzických (silové a obratnostní rozdíly) a mentálních (udržení pozornosti, schopnost pochopit teoretický výklad, atp.).
Pomůcky na lyžování
Na trhu je k dostání celá řada pomůcek, které pomáhají s výukou malých lyžařů. Velmi nápaditě vypadá tzv. SkiTrenér, který pomáhá dítěti s držením špiček lyží, a tedy s činností, jež jinak spadá na trenéry nebo rodiče.
„SkiTrenér nutí při jízdě a následném roztažení nohou (paty od sebe) pokrčit kolena, což malého lyžaře přivede do pozice pluhu a způsobí přirozený brzdicí efekt postavením lyží na hrany,” vysvětluje na svých stránkách výrobce pomůcky Petr Špaček.
„Přenesení váhy těla na jednu stranu a pokrčení kolena, což se děje zcela přirozeně a automaticky, postačí k tomu, aby lyže samy zatočily. Středový kloub umožňuje zcela volný pohyb lyží v jakémkoliv směru i terénu, ale přitom nemá žádný negativní vliv na funkci bezpečnostního vázání,” dodává Špaček.
Další možností jsou nejrůznější gumy a popruhy, se kterými odborníci nesouhlasí. Mnozí rodiče jsou ale jiného názoru, což je vidět i na svazích, kde jsou tyto pomůcky hojně k vidění.
Nácvik