Pokud se jedná o drobné problémy, je učitel schopen poradit dítěti sám. Ono mnohdy stačí jen si popovídat. Na mnoha školách také existují školní psychologové, na které se mohou žáci obracet v případě jakýchkoli starostí. A ti už přesně vědí, s jakým problémem se mohou vypořádat sami a co už je nad rámec jejich kompetencí. Pak samozřejmě po zvážení volí další varianty.

Jsou však situace, kdy si ani zkušení pedagogové nemusí vědět rady. Když se jim například dítě svěří jen na základě slibu, že se to nedozví nikdo další. Jsou situace, kdy je jen velmi těžké, někdy přímo nemožné, takový slib neporušit. Přinášíme tři příběhy z linky Ztracené dítě (116 000), která mj. řeší i takové případy.

Je možné porušit slib?

Na Linku se dovolala třídní učitelka, kvůli problému své žákyně, se kterou má dobrý vztah. Dívka se na ni obrátila s žádostí o pomoc, vyžádala si však nejprve slib, že to učitelka nikomu neřekne. Pak jí sdělila, že byla znásilněna, ale víc ze sebe děvče nebylo schopno dostat.

Kantorka si nevěděla rady, protože nechtěla porušit slib daný dívce, na druhé straně se ale jednalo o tak závažné sdělení, že věděla, že něco podniknout musí. Díky rozhovoru s konzultantem si uvědomila, že spadla do pasti slibování něčeho, co nemůže splnit.

Nejmenší zlo je nyní říct dívce, že svůj slib nemůže dodržet, a oznámit dívčino sdělení Policii ČR. Když dívce dopředu řekne, že to oznámí, dá jí tak jednak najevo, že nechce jednat za jejími zády, jednak jí dá šanci eventuálně přiznat, že si příběh o znásilnění vymyslela. Krom toho bylo třídní učitelce doporučeno, aby se obrátila nikoliv na nejbližší policejní služebnu, ale přímo na středisko kriminální policie a vyšetřování (tzv. SKPV), kde jsou policisté speciálně školeni na jednání s oběťmi mravnostních a jiných závažných trestných činů i na jednání s dětmi a mladistvými.

Problémy s rodiči

Nemusí se však jednat jen o problémy dětí či s dětmi. Další případ se týkal učitelky, která se potřebovala poradit, jak jednat s rodičem jednoho ze svých žáků. Dítě je podle jejích slov chytré, nicméně má problémy s čtením a psaním (dyslexii a dysgrafii) a pozorností.

Opakovaně a po konzultacích s jinými učiteli žádá rodiče, aby se svým dítětem zašli do pedagogicko-psychologické poradny a nechali dítě vyšetřit. Teprve na základě vyjádření poradny mohou dítěti stanovit individuální studijní plán a zajistit mu vhodné podmínky pro jeho zdárnou výuku.

Oba rodiče však toto doporučení ignorují a jejich vysvětlením je neschopnost učitelky. Ta musí čelit atakům otce např. na chodbách školy ve všech možných i nemožných situacích (o přestávkách, kdy má dozor nebo se chystá na další hodinu, event. když s dětmi přechází do tělocvičny, do jídelny atd.).

Učitel nemusí být rodičům k dispozici kdykoliv

Společně s konzultantem dospěla k závěru, že v tuto chvíli je nejvíce obtěžující právě ten fakt, že by měla být kdykoliv k dispozici tomuto rodiči. To ovšem není obvyklé v žádných jiných srovnatelných profesích, od toho byly zavedeny konzultační hodiny. Učitelka má naštěstí podporu svých nadřízených i kolegyň, které se čas od času s takovými požadavky rodičů rovněž setkávají. Příště tedy dovolí sama sobě nevyhovět požadavkům rodiče na okamžitou konzultaci a odkáže jej na své konzultační hodiny.

O tom, jak dále postupovat v otázce vyšetření daného žáka, se bude jednat na poradě a učitelka uvidí, jak se rodiče vyrovnají s oficiálním doporučením školy k vyšetření. Nebude-li to fungovat, domluvila se s konzultantem po telefonu, že opět zavolá a poradí se o dalším postupu.

Ze zmíněných příběhů vyplývá, že jsou Linka a jí podobné instituce otevřeny telefonátům kohokoli. Dětí, rodičů a také, jak jsme uvedli, například učitelů. I ti, jak je vidět, mají někdy těžkou hlavu ze starostí svých žáků či z chování jejich rodičů a potřebují se svěřit či poradit.