Článek
Ne všichni učitelé svým žákům domácí úkoly zadávají. Razí totiž teorii, že děti na prvním stupni základních škol se mají učit výhradně ve škole a odpoledne pak mají volný čas věnovat odpočinku, zájmovým kroužkům a svým vlastním zálibám. Jiní kantoři zase zacházejí do extrémů a svým žákům dávají jeden, dva někdy i více domácích úkolů denně.
„Na prvním stupni měla naše dcera paní učitelku, která nejenže dávala dětem domácí úkoly každý den, ale nectila ani prázdniny, výjimkou nebyly ani ty dvouměsíční letní,“ řekla Novinkám matka dvanáctileté Kláry. „Při jedněch podzimních prázdninách se manžel naštval a spočítal, kolik dcera dostala příkladů z matematiky za domácí úkol. Bylo jich 784,“ dodala s tím, že pak už dítě nemělo čas vůbec na nic a bylo ze školy a přípravy do ní stresované.
Naštěstí toto je jen výjimečný případ, který se normálně nevyskytuje. Běžně děti na prvním stupni dostávají tak jeden úkol jednou za dva dny a víkendy zpravidla mívají volné. S touto přípravou do školy dětem zpravidla pomáhají rodiče. Nejčastěji se střídají.
Společná aktivita pomáhá lépe poznat dítě
Podle průzkumu výrobce sirupů Jupí se ukázalo, že 97 % mladších dětí se do školy připravuje za dohledu a pomoci minimálně jednoho dalšího člena rodiny. Pouze 3 % dětí v mladším školním věku dělají domácí úkoly a učí se zcela samostatně. V těchto případech rodiče nejčastěji uváděli jako důvod, že jejich děti žádný dozor ani pomoc nepotřebují.
„I pro rodiče může být takováto společná aktivita s dítětem možností více poznat své dítě a uvědomovat si jeho silnější i slabší stránky, se kterými může dále při výchově pracovat,“ řekla k tomu psycholožka Jana Klinderová Píchová.
Když povinnost pomáhat dítěti se školou připadne na jednoho rodiče, je to ve většině případů matka.
Rodiče se na přípravě dětí do školy podílejí oba dva nebo se střídají ve 45 % rodin. V dalších 49 % rodin se však angažuje jen jeden z rodičů, v drtivé většině případů je to matka, která se s dětmi učí a dohlíží na jejich domácí úkoly. Otcové jsou hlavní osobou přes domácí přípravu svých dětí na vyučování jen v 5 % rodin.
„Děti s absencí či minimem otcovské aktivity mohou mít tendenci k horší adaptabilitě na vnější svět. Mohou hůře odhadovat a předvídat chování svého okolí a mají vyšší předpoklad obtížnějšího respektování pravidel a hierarchie,“ uvedla psycholožka.
Jen ve výjimečných případech s domácí přípravou do školy dětem pomáhají jejich starší sourozenci či prarodiče.
