Moc reálně to nevypadá, v porodnicích čas na několikahodinové sžívání není a asi by s tímto tvrzením nesouhlasila ani matka, která kvůli komplikovanému porodu neměla šanci své novorozené dítě hned spatřit, natož si je pochovat.

„Bohužel jsem svá dvojčata porodila předčasně v sedmém měsíci. Děti byly v pořádku, přesto musely být v inkubátoru. Já jsem skončila na JIP, protože jsem prodělala vnitřní krvácení. Své děti jsem měla šanci poprvé vidět až dva týdny po porodu. Přesto nemám pocit žádného ochuzení. Naopak od prvních okamžiků jsem měla k dětem láskyplný a pevný vztah, který přetrvává oboustranně dodnes, kdy je jim už šestnáct let,“ řekla Novinkám paní Alice.

Ve většině českých porodnic je miminko hned po porodu položeno na matčino břicho. Někde je v tomto splynutí nechají například až dvě hodiny. Pak však nastanou nezbytné rutinní postupy spojené s dočasným rozdělením matky a dítěte.

Bonding je společný všem savcům

O nutnosti co nejbližšího kontaktu mezi matkou a novorozencem se vedou diskuse léta. V sedmdesátých letech minulého století američtí pediatři Marschal Klaus a John Kennel popsali teorii vysvětlující význam prvního kontaktu matky s dítětem, který nazvali „bonding“. Podle nich existuje biologicky naprogramované období „opatrovatelské připravenosti“, které začíná ihned po porodu a trvá asi dalších 12 hodin, během nichž budují matky a novorozenci základy svých emočních vazeb.

U nás důležitost nepřetržitého poporodního kontaktu mezi matkou a dítětem popsal a velmi propagoval například profesor Zdeněk Matějček. I on odkazoval na studii amerických pediatrů.

Nejde o nic převratného. Tzv. bonding je jev, který je společný všem savcům. Bez něj by sotva přežila mláďata v přírodě odkázaná jen na sebe. Podobné je to i u člověka. Během prvních hodin po porodu se v krvi matky a dítěte vyskytuje vysoké množství endorfinu (tzv. hormonu štěstí) a díky jeho uklidňujícímu účinku matka i přes poporodní únavu obnovuje síly a těší se z prvního setkání se svým potomkem. Konečně má přece možnost podívat se, pohladit a pochovat si své dítě, které si devět měsíců jen představovala.

Podle některých výzkumů jsou matky, kterým byl umožněn okamžitý kontakt s dítětem, trochu jiné než ty, které o něj byly ochuzeny. Jsou prý tolerantnější, trpělivější, méně se stresují a především prý mají větší radost při kontaktu s dítětem.