Rodič nemusí ani nic říct a dítě vycítí, že se něco děje. Dítě si dá dvě a dvě dohromady a výsledkem je: „Bojí se máma, táta, asi bych se měl(a) bát taky.“ Ranní loučení by tak mělo probíhat v co největší pohodě. Rodiče by neměli nikam spěchat, ale ani loučení zbytečně prodlužovat. Rychlý útěk, ani hodinové scény mezi dveřmi jednoduše ničemu neprospějí.

Důležité je mluvit klidným, srozumitelným a zároveň rozhodným hlasem. Pomoci může krátký loučící rituál. Vhodný je i nějaký talisman - oblíbený plyšák či dečka. Aby se děcko mělo v případě smutku k čemu přitulit.

„Zároveň by dítě mělo dostávat pozitivní, ale především pravdivé informace. Ve školce bude spousta dětí, s některými se budeš kamarádit s jinými možná ne. Paní učitelka je prima, ale bude tam pro všechny děti. Vzpomínáš si, jak se ti v té školce líbilo to auto, i s ním si budeš moc hrát i s ostatními dětmi apod.,” vysvětluje psycholožka Eva Kneblová z Mansio.cz.

Rodiče by si měli uvědomit, že školka není jen řešením jejich času, ale že je to důležitý krok ve vývoji dítěte. Během odloučení si dítě rozvíjí mnoho různých dovedností a je to pro něj tedy velmi pozitivní zkušenost. Dítě se učí přizpůsobit se nové situaci, spolupracovat s ostatními dětmi a učiteli.

Učí se rozvíjet své dovednosti v různých činnostech a také se snaží pochopit denní režim školky. Získá nové kamarády, zájmy i povinnosti, které jej rozvíjejí. Také dochází postupně k poznání, že školní činnost končí v určitém čase, a že se opět vrátí ke svým rodičům do svého rodinného prostředí.

Pokud dítě neustále pláče

Velmi důležité je obrnit se trpělivostí. Podle dětské psycholožky se problémy s adaptací mohou při normálním vývoji vyskytovat až dva měsíce. Dítěti se samozřejmě může stýskat po rodičích, zejména po mamince. Může odmítat jídlo a pití, nebo třeba rušit odpolední klid. Důvodem ale mohou být i problémy s komunikací ve školce.

„Pokud dítě není schopné vyslovit a správně formulovat své přání, narazí na nepochopení. V jeho důsledku se stáhne do sebe a začne se stranit kolektivu i paní učitelky. Další častou reakcí je agrese. Dítě například uhodí kamaráda, nebo do něj kopne jen proto, že neví, jak ho vyzvat ke společné hře,“ vysvětluje psycholožka Simona Hoskovcová.

Rodiče by tedy měli zapracovat na těchto dovednostech. Zapomínat by ani neměli na plnění slibů, které ráno dítěti dávají. „Pokud řeknete, že přijdete po obědě, pak to musíte splnit. Důvěra dítěte ve vaši spolehlivost usnadní jeho odloučení," doporučuje Hoskovcová.

Špatné je dítěti slibovat odměny za pobyt ve školce. Psycholožka Hoskovcová pro to má několik důvodů: dítě může vnímat, že školka je něco nepříjemného, za co musí být odměněno. Může také prožívat dvojitý stres z toho, že bude plakat a tím pádem nedostane slíbenou odměnu.

Problémy může také způsobovat nevyspání dítěte. Je velmi důležité, aby dítě chodilo velmi brzy spát, tak aby spalo min. 10 hodin. Čím více bude vyspalé, tím bude ve větší pohodě. Při špatném spánku bývá pro dítě ranní buzení velmi stresující, od čehož se odvíjí i jeho další naladění.

Pokud se pláč objevuje i třetí měsíc docházky, je dobré nejprve zkusit nalézt nějaké řešení přímo s učitelkou či vedením školky, a pokud ani to nebude fungovat, pak vyhledat pomoc dětského psychologa.