Šikana může mít hodně podob. Je to vlastně jakékoli chování, které má za cíl opakovaně ubližovat, ohrožovat a zastrašovat jiného člověka, nebo skupinu lidí. Pod šikanu spadá bití, ničení věcí, slovní napadání, pomluvy, vyhrožování a ponižování. Většina případů šikany se odehrává ve škole, na cestě do ní, nebo z ní, případně v okolí bydliště. S tímto tématem se setkávají i pracovníci Linky bezpečí. Šikana ve škole je nejčastější „Školní téma“, které děti v souvislosti s blížícím se koncem prázdnin na krizové lince pro děti, řeší. Podle statistik se s určitou formou šikany na škole setká přes 40 % dětí.

Kyberšikana

S postupem doby a technickým vývojem se na scéně objevila tzv. kyberšikana. Jedná se o rafinovanější verzi šikany, která je pro rodiče i učitele mimo jejich rozpoznávací schopnosti. Přitom v době svobodného internetu jsou možnosti kyberšikany téměř bezmezné.

Proto vznikl ve Velké Británii program, který chce tuto formu šikany potlačit. Nyní se projekt BeatBullying (v překladu doslova „ztlučte šikanu“) rozjíždí i u nás. Vychází z toho, že do boje proti šikaně musí být zapojeny především samotné děti. Na webu www.beatbullying.org, jehož obsah je nyní v češtině, lze díky britskému projektu najít pomoc. Obětem šikany budou pomáhat jejich vrstevníci ve věku od 11 do 17 let.

Kyberšikana už dohnala někoik dětí k sebevraždě.

Kyberšikana už dohnala několik dětí k sebevraždě.

FOTO: Profimedia.cz

Mezi nejčastější projevy kyberšikany patří posílání urážlivých a zastrašujících zpráv nebo pomluv (prostřednictvím e-mailu, SMS, na chatu, ICQ, Skypu), pořizování intimních zvukových záznamů, videí či fotografií, jejich upravování a následné zveřejňování s cílem poškodit vybranou osobu (předem připravený fyzický útok, natáčení učitele apod.).

Může jít také o vytváření urážlivých internetových stránek s cílem poškodit konkrétní osobu, zneužívání cizího účtu - tzv. krádež identity, nebo obtěžování a pronásledování voláním, psaním zpráv, či prozváněním.

Kvůli kyberšikaně se na Linku bezpečí obrací ve většině případů dívky (60 %). Ředitelka Sdružení Linka bezpečí Ivana Šatrová k tomu dodává: „V roce 2007 jsme zaznamenali pouze dva hovory, v roce 2013 souviselo s kyberšikanou již 130 volání. Tento přetrvávající se jev nás přiměl aktivněji se zapojit do tématu bezpečného internetu. Připravujeme rozsáhlý dlouhodobý projekt ve spolupráci s E-bezpečí při Univerzitě Palackého v Olomouci a portálem Seznam.cz, který se bude intenzivně věnovat tvorbě nových účinných nástrojů a hledání nových řešení pro přímou ochranu dětí na internetu a šíření osvěty mezi dětmi, rodiči a pedagogy“.

Co dělat, když je naše dítě obětí šikany?

Pokud rodiče zjistí, že se něco děje, většinou se dítě začne chovat jinak, než obvykle, musí situaci začít řešit. Mezi varovné signály, že se něco děje, patří například situace, kdy je dítě smutné a nesděluje zážitky ze školy. Večer špatně usíná a má hrozné sny. Většinou u něj dojde ke zhoršení školního prospěchu. Při odchodu do školy si dítě stěžuje na zdravotní problémy. Domů přichází s poškozenými školními věcmi, v poničeném oblečení, či dokonce se zraněním, které nedokáže vysvětlit.

Pro rodiče nabízí Sdružení Linka bezpečí také službu Rodičovské linky. Na tu často volají zoufalí rodiče, kteří nevědí jak postupovat v případě, že se jejich dítě stalo obětí šikany. Rodičům chybí především informovanost o tom, že vyšetřování šikany má své jasné strategické postupy, které by vedení školy mělo dodržovat,“ řekla vedoucí Rodičovské linky Kateřina Schmidová.

Podle webu minimalizacesikany.cz by rodiče v případě, že mají podezření na šikanu, měli nejprve zjistit, co se děje a s dítětem promluvit. Není to vždy jednoduché, ale většinou se nějaká klidnější chvíle najde. Dítě musí vědět, že jej celou dobu rodič pozorně poslouchá a chce mu pomoci.

Je dobré zjistit co nejvíce podrobností. Rodič musí dítě ujistit o své podpoře a rozptýlit jeho obavy, aby opustilo pocit, že řešení šikany může jeho situaci jen zhoršit. Je také velmi důležité dítěti vysvětlit, že nikdo nemá právo mu ubližovat, že za šikanu ono samo nemůže a že pokud se problém nebude řešit, může se stupňovat.

Škola musí spolupracovat

Druhá fáze, jak řešit šikanu, je udržet emoce na uzdě a neobracet se na agresora či jeho rodiče, ale obrátit se na školu. Na třídního učitele, výchovného poradce, ředitele.

Státem ratifikovaná Úmluva o právech dítěte zaručuje všem dětem v pedagogických zařízeních bezpečný pobyt bez poškozování zdraví a ohrožení života. Šikanování je v mnoha případech trestnou činností. Pokud má rodič podezření na trestný čin (vydírání, vyhrožování, krádež atd.), měl by se obrátit na Policii ČR.

Šikanované děti mohou trpět hlubokou depresí.

Šikanované děti mohou trpět hlubokou depresí.

FOTO: Profimedia.cz

Jak může také vypadat šikana, popisují dva zážitky z linky Ztracené dítě. V prvním případě se na linku obrátila matka syna, který navštěvoval osmou třídu. Měla dojem, že synovo chování ve vztahu ke škole se změnilo - chodí do ní ještě méně rád než obvykle, už vůbec se o ní nechce bavit, a nerad vidí, když mu matka přijde naproti, když se vrací ze školního výletu nebo jiné akce. Matka měla dojem, že se syn stal obětí šikany, a to ze strany spolužačky, která je nejlepší kamarádkou dívky, se kterou se hoch rozešel. Samotná ex-přítelkyně se chovala normálně, ale její kamarádka o něm údajně šířila pomluvy (např. že je homosexuální impotent), a to zejména po sociálních sítích. Toto všechno se matka dozvěděla od matky jiného spolužáka.

Volající matka si díky rozhovoru s odborníkem z linky Ztracené dítě uvědomila, že její syn je pravděpodobně obětí kyberšikany. Nicméně musela zjistit více informací - od syna i dalších spolužáků. A i když se šikana odehrává na internetu, měla by se jí zabývat i škola, protože jde o spolužáky z jedné třídy. Volající z hovoru odcházela vyzbrojena postupem, jaké informace je nutno vědět a kam se s nimi obrátit, a samozřejmě podpořena v tom, že pokud navržený postup selže, může kdykoliv zavolat znovu.

V dalším příběhu byla volající třídní učitelka, která se potřebovala poradit o chování své žákyně páté třídy. Nebyla si jista, zda se jedná o šikanu, nebo jen o tzv. vybočující chování či projev psychické poruchy. Zmiňovaná dívka si do školy přinesla nůž a nabízela dětem, že je pořeže. Sama sebe lehce řezala do předloktí na znamení, že to jde a je to zábava.

Vyučující společně s konzultantem došla v hovoru k tomu, že toto není šikana - bylo to jednorázové chování vůči celé třídě a nebylo zřejmé, kdo má silnější pozici. Volající byla ujištěna v tom, že podporu si zaslouží celá třída, která by též měla dostat jasný signál, že takové chování (nabízení i vlastní pořezání) není v pořádku a škola je nebude tolerovat.

Třídní učitelka byla podpořena v nápadu věnovat této kauze i příští třídnickou hodinu, aby měla dost času mluvit s celou třídou a předešla tak vytváření mýtů.

Na co upozornit začínajícího školáka
1.
Při nástupu do školy informujte své dítě o možném nebezpečí a jednotlivých projevech šikany, např. formou pohádky či příběhu.
2.
Zdůrazněte, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit.
3.
Věnujte se svému dítěti, naslouchejte mu, všímejte si detailů vyprávění o dění ve škole i mimo ni.
4.
Seznamte dítě s širším okruhem osob, na které se může v případě potřeby obrátit.
5.
Zdůrazněte, že nikdo nemá právo ubližovat druhým. Vhodné je použít nějaké ukázky z pohádky, např. nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.
6.
Upozorněte dítě na kriminální pozadí těchto skutků mezi dospělými a možnost stíhání případných aktérů.
7.
Informujte dítě o tom, že vhodnou obranou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému a projevy šikany oznámit.
8.
Při pravidelných návštěvách rodičovských schůzek se informujte nejen o prospěchu vašeho dítěte, ale i o zařazení dítěte v kolektivu, popř. se ptejte na jeho chování o vyučování i mimo něj.
9.
Promluvte o svých obavách s učitelem, ptejte se učitele na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat. Je to váš spojenec.
10.
Ptejte se učitelů, zda se problémem šikany zabývají, jak šikanu zjišťují, jak následně postupují a zda sledují projevy chování i mimo vyučování.
Zdroj: Policie ČR