Přestože by se rodiče měli o školní výsledky svých potomků zajímat průběžně celý rok, a vysvědčení by je tedy nemělo nijak překvapit, někteří školáci se kvůli křiku, ponižování a různým trestům, bojí vrátit domů. Mohou totiž ve vypjatých okamžicích slyšet věty, že se nemají vracet domů, když dostanou špatné známky. Přitom by si dospělí měli uvědomit, že nikdy nelze dopředu přesně odhadnout, jaká zdánlivá maličkost může u dítěte vést ke zkratkovitému jednání.

Občanské sdružení Ztracené dítě má mj. také zkušenosti s dětmi, které se kvůli vysvědčení vyhýbají návratu k matce a otci. Novinkám sdružení poskytlo několik případů, z nichž naštěstí ne všechny byly o strachu a úmyslném opuštění domova. Je dobré vědět, že ne vždy se musí jednat o útěk, někdy děti prostě jen „vypnou“ a zapomenou na okolní svět.

Když dítě zapomene na čas

Na linku Ztracené dítě (je k dispozici nonstop a číslo je: 116 000, Linka první psychické pomoci je 116 123) volal před rokem poslední školní den jeden otec, který měl strach o svého syna – žáka páté třídy – po vysvědčení totiž nepřišel domů. Otec se svým synem mluvil dopoledne, vysvědčení bylo vcelku dobré a domluvili se, že po programu se spolužáky přijde syn ve čtyři odpoledne domů a společně pak půjdou na rodinnou večeři.

Jenže po chlapci ani vidu ani slechu, telefon vypnutý, kamarádi nedostupní. Rodiče už byli vynervovaní, a tak nejprve zavolali právě na zmíněnou linku, kde jim poradili, aby znovu zkusili obvolat příbuzné a známé, a pokud se nic nedozvědí, zavolají zpět a budou kontaktovat Policii ČR.

Nakonec otec volal s tím, že je chlapec na světě a v pořádku. Byl u jednoho z kamarádů, hráli hry na počítači. Vzhledem k ostrému slunku si zatáhli závěsy a v tomto „doupěti“ naprosto zapomněli na čas. Do reality je uvedli až rodiče kamaráda, kteří se vrátili z práce.

Ztracená čtrnáctiletá dívka

Druhý případ byl naštěstí také se šťastným koncem, ale dívka, která v něm hrála „hlavní roli“ měla starosti nejen kvůli vysvědčení. Minulý rok den před závěrečným vysvědčením volala večer matka, že se její čtrnáctiletá dcera nevrátila z třídní oslavy domů. Matka volala i jedné ze spolužaček, ta jí však řekla, že dcera na oslavu vůbec nedorazila.

Volající netušila, co se mohlo stát. Dcera podle ní neměla přítele a nikdy s ní nebyly problémy. Linka Ztracené dítě doporučila kontaktovat ihned Policii ČR, protože situace vypadala velmi vážně – buď dívka úmyslně lhala, aby mohla být někde jinde (protože si myslela, že matka by jí to nepovolila), nebo mohla být zraněná či jí mohl někdo ublížit.

O pár minut později matka volala znovu, že ji právě kontaktovala matka jejího manžela, že je vnučka u ní. Prý k ní utekla, protože se bála reakce otce na zítřejší vysvědčení – určitě nebude tak dobré, jak si představuje. Kromě toho se cítí osamělá, protože se všichni věnují její o deset let mladší sestře. To bylo pro matku překvapením, protože si myslela, že si rozumějí, i když manžel někdy byl dost sarkastický. Tuto situaci vzala matka jako zdvižený prst s tím, že svůj čas mezi dcery budou muset s manželem dělit rovnoměrněji.

Domácí násilí donutilo chlapce k útěku

Třetí příběh už byl mnohem dramatičtější. Tentokrát v něm totiž šlo o domácí násilí. Kolem letního slunovratu volala žena s tím, že její desetiletý syn utekl z domova. Nemohla se mu dovolat, protože svůj mobil nechal doma. V telefonu byl slyšet mužský hlas, který křičel, že je to určitě její vina. Kdyby ho tak nerozmazlovala, tak si něco takového nedovolí.

Po určité době vyšlo najevo, že v domě už jsou policisté, kteří syna po zhruba tříhodinové pátrací akci našli a přivedli domů. Volající měla strach z toho, co se bude dít dál. Svěřila se s obavami, že syn půjde do ústavu, manžel se s ní rozvede, protože je neschopná vychovávat dítě, a syn připadne jemu.

Z telefonátu vyšlo najevo, že žena byla obětí domácího násilí, jehož svědkem býval někdy i syn. Při jednom konfliktu se chlapec svou matku snažil bránit a manžel uhodil i jeho. Taky na něj řval, ať si ho nepřeje a že dostane ještě víc, když nebude mít na vysvědčení samé jedničky. A to už bylo zřejmě na malého chlapce moc.

Věděl, že samé jedničky mít nebude, bál se a chtěl od toho všeho pryč. Výsledkem byl jeho impulzivní útěk, kdy si nevzal nic k jídlu, žádné peníze, žádné oblečení, utekl tak, jak zrovna byl. Policisté ho našli dehydrovaného v lese, kam šel, protože se bál, že na ulici ho poznají a pošlou domů.

Díky chlapcovu útěku si jeho matka uvědomila, že manželovo chování není normální. Je smutné, že jí v tom musel otevřít oči až synův útěk, který se svou situaci pokusil vyřešit tak, jak v tu chvíli nejlépe dovedl.