Pro stanovení výživného jsou nejpodstatnější dvě věci:

  1. výše příjmu povinného rodiče, tedy toho kdo má dítěti výživné hradit 
  2. oprávněné potřeby a náklady na stravu, ošacení či vzdělání dítěte

Obě tyto otázky je nutné řešit současně. Protože pokud je povinným rodičem pomocný dělník s příjmem deset tisíc korun čistého, nemůže mu být vyměřeno výživné například pět tisíc korun, a to i v případě, kdyby potřeby dítěte byly výrazně vyšší.

Naopak v případě, kdy povinným rodičem bude manažer s příjmem padesát tisíc korun měsíčně, pak soud vyměří výživné například i v částce deset tisíc korun, a to i v případě, kdy jsou potřeby dítěte výrazně nižší.

Rodiče své příjmy někdy skrývají

Zejména rodiče, kteří jsou podnikateli, se snaží své příjmy uměle snižovat nebo zatajovat, a to i v řízení před soudem. Často se odkazují na nulové či záporné daňové přiznání, které má dokumentovat fakt, že tento člověk nemá žádný nebo jen minimální příjem.

Ani tato skutečnost však nic nemění na tom, že jejich děti musí žít a musí jim být uhrazena strava či ošacení a není možné, a v zásadě ani morální, aby žádné výživné vyměřeno nebylo.

Soud tak v takovémto případě musí zkoumat další skutečnosti, tedy například finanční toky podnikání rodiče, jeho další majetkové poměry a další skutečnosti. Je případně nutné, aby rodič, který o výživné žádá, provedení těchto důkazů navrhnul sám a nebyl pouze pasivní.

Nikdo lépe neupozorní na ten fakt, že se povinný rodič odkazuje na své nulové daňové přiznání, přičemž sám jezdí v drahém automobilu, vlastní vilu a hodnotné zařízení. V takovém případě je zřejmé, že tento rodič své příjmy skrývá nebo je jednoduše vůbec nepřiznává.

Příjem partnera povinného. Započítat či nikoliv

V dané souvislosti se často řeší otázka, zda do příjmu povinného rodiče započítat i příjem nového partnera či manžela, který s ním žije v domácnosti. Mnoho rodičů si totiž myslí, že rozhodující je pouze jejich vlastní příjem a nelze do věci zatahovat například družku či druha, který nemá s věcí nic společného a ani se nejedná o jeho děti.

"Na tuto otázku můžeme odpovědět, že příjem druha či manžela, který žije ve společné domácnosti s povinným rodičem, je pro výpočet či určení výživného důležitý. Určitě je pravda, že tento člověk nemá s věcí nic společného, nicméně žije s povinným rodičem a společně hradí náklady na bydlení, stravu a další výdaje. To znamená, že tyto výdaje si nemůže povinný rodič uplatnit v plném rozsahu," upozorňuje Mgr. Miroslav Zeman z ProfiPravnik.cz.

"Příjem druhého z partnerů dokazuje fakt, že tito přispívají povinnému na jeho výdaje spojené s bydlením, stravou, kulturou apod. a tyto výdaje tak ze svého příjmu nemusí hradit povinný sám. Logicky má tak povinný rodič více volných prostředků pro úhradu výživného," dodává advokát.

V praxi se však tato povinnost obchází ve chvíli, kdy povinný rodič soudu sdělí, že se s přítelem v průběhu řízení rozešel a ten se odstěhoval, a tak mu k dispozici zbývají už pouze své vlastní příjmy na úhradu veškerých výdajů. Tuto skutečnost pak může soud jen těžko vyvrátit.

Tabulky na výpočet výživného ano, ale....

Tabulky na výpočet výživného jsou již obecně známé. Připomeňme, že tyto tabulky zavedlo ministerstvo spravedlnosti pod vedením ministryně Kovářové jako doporučující materiál pro rodiče či pro soudy při jejich rozhodování. Jaká je praxe po pěti letech?

Tabulka předložená ministerstvem spravedlnosti
Věk dítěteDíl z platu připadající na výživné
0–5 let 9–13 procent
6–9 let 11–15 procent
10–14 let 14–18 procent
15–17 let 17–21 procent
18 a více let 20–24 procent
Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR

"Tabulky se v současné době v zásadě nevyužívají. Někteří rodiče s nimi argumentují jako důkazem, nicméně pro soudy stejně tento dokument nijak závazný není a z většiny se jím ani neřídí. Myšlenka tabulek je určitě správná. Smyslem bylo dát rodičům nástroj k výpočtu výživného, aby se tak raději předem dohodli a nezatěžovali zbytečně soudy. Nicméně se jedná o pomůcku značně zjednodušenou, kterou ne vždy lze použít,” popisuje advokát.

„Tabulky totiž vychází z celkového čistého příjmu povinného rodiče a na základě věku dítěte stanovují procentní výměru výše výživného, jako podílu na čistém příjmu. S rostoucím věkem dítěte pak procentní výměra roste. Tabulky však už neřeší případ, kdy se řeší výživné například na dvě či tři děti. Tam už v podstatě tabulky použít nelze. Pokud totiž tabulky stanoví 20 procent výživného na čistém příjmu povinného, u tří dětí by už musel povinný rodič hradit 60 procent svého příjmu, což je nereálné," vysvětluje Miroslav Zeman.

Průměrné výživné na jedno dítě činí 1600 Kč

Průměrné výživné na jedno dítě činí v České republice 1600 korun. Uvedená částka představuje reálný obraz příjmů občanů a jejich sociální situace. Platí, že podle statistik nedosahuje více než 60 procent občanů průměrné mzdy. Nejčastější mzda tak činí cca 15 000 korun hrubého.

Pro určení výživného přitom často není důležitá pouze čistá mzda, ale také oprávněné náklady, které musí povinný rodič vynaložit na své bydlení či pracovní uplatnění - například náklady na dojíždění do práce. Teprve po odečtení těchto položek se dostaneme na disponibilní příjem rodiče, ze kterého může výživné hradit.

"Velkou roli na výši průměrného výživného také hraje fakt, že většina povinných rodičů nemá pouze jednu vyživovací povinnost, ale dvě nebo více vyživovacích povinností. Je tak zřejmé, že z jednoho příjmu povinného rodiče neprofituje pouze jedno dítě, které by tak mohlo dosáhnout na vyšší výživné, ale například děti tři, které se musí o část tohoto příjmu v podstatě podělit," uzavírá Zeman.