Do adopčního programu manžele doporučila sociální pracovnice opavského magistrátu, Krajský úřad Moravskoslezského kraje ale její doporučení zamítl, stejně jako pak i ministerstvo práce a sociálních věcí.

Stalo se tak na základě zprávy posudkové lékařky, která manželům vytkla, že jsou slepí a navíc obézní.

„Do posudku napsala také to, že mám problémy se sluchem, ale to vůbec není pravda. Naživo nás vůbec neviděla. Když jsem jí volal, tak mi řekla, že nevidomým se prostě děti nedávají,“ svěřil se Právu Oleg Peterek.

Pracoval i na šachtě

Peterkovi se přitom snaží ze všech sil zapadnout do „normálního“ světa. Miloslava Peterková i přes svůj handicap absolvovala řadu kurzů zaměřených na péči o druhé a absolvovala Dívčí katolickou školu s oborem charitativní služby.

Peterek zase se svou bývalou přítelkyní vychovával děti a jezdil jako vedoucí na dětské tábory. To bylo předtím, než přišel o zrak.

„Než jsem oslepl, normálně jsem pracoval, dělal jsem i na šachtě. I teď pracuji, mám vlastní masérský salón v opavském bazénu. Myslím, že jsem si takové jednání od úřadů nezasloužil,“ přemítal Peterek.

Protože u nich existuje nebezpečí, že pokud by se rozhodli mít vlastní dítě, mohlo by být postižené, rozhodli se pro umělé oplodnění od cizích dárců, ovšem ani jedno embryo se neuchytilo. Nakonec si řekli, že zkusí adopci.

„Oba manželé jsou schopni plně se starat o ostatní a tím pádem i o dítě. Je z nich cítit životní spokojenost, klid a jistota, vykazují běžnou míru zodpovědnosti a rozhodovacích schopností a jsou spolehliví a soběstační,“ napsala Peterkovým do posudku psycholožka Silvie Quisová.

Správní žaloby ke Krajskému soudu v Ostravě se ujalo občanské sdružení Pro bono aliance spolu s advokátní kanceláří Holubová.

Zažalovali ministerstvo

„Žalobu jsme podali na ministerstvo práce a sociálních věcí proto, aby se manželé Peterkovi domohli svého práva na rodinný život zakotveného v Listině základních práv a svobod. Správní orgány si vyžádaly zdravotní posouzení, ale to nebylo v pořádku. V té zprávě jsou nemoci, které buď nikdy neměli, nebo jsou už dávno vyléčené. Máme za to, že se tím jen maskuje fakt, že je do programu adopce nezařadili jen kvůli slepotě,“ řekl advokát Petr Veselý. Úřady podle něj musí přestat diskriminovat na základě zdravotního handicapu, který ale nijak nevylučuje péči o dítě.

„Nikdy jsem neslyšel o tom, že by slepí lidé nějak ubližovali svým dětem, že by je vyhodili do popelnice nebo odložili, jak se to přitom děje a slýcháme to z médií. Nevidomé páry běžně děti vychovávají. Adopce je pro nás poslední šance. Víme i o dalších párech, které čekají jen na to, jestli uspějeme, aby se mohly také o adopci ucházet,“ dodal Peterek.

Podle mluvčí Krajského soudu v Ostravě Lucie Böhmové zatím soudce v případu jednání nenařídil. „Musí se udělat procesní kolečko, tedy vyžádat příslušné spisy a dokumenty a obeslat účastníky jednání,“ vysvětlila.