Snad každá budoucí matka má nějakou vlastní představu o tom, jaké to bude, až se její dítě narodí. Jak se o něj bude starat, hrát si s ním, vychovávat ho. Realita je ale od představ většinou více či méně vzdálená.

Mnohé matky zaskočí řada problémů, s kterými se musí následně potýkat - ať už je to bolavé bříško, které miminko trápí, přes bezesné noci, kdy nemůže potomek usnout, až po různé dětské nemoci, s kterými se dříve či později budou muset oba rodiče vypořádat.

Už po porodu navíc začínají mít mnohé ženy problémy - hlavně kvůli hormonům, které jim mohou způsobit komplikace spojené s poporodními depresemi a stavy. Když se k tomu přidá nedostatek spánku, obavy, že se žena o své dítě nedokáže řádně postarat či strach z budoucnosti, může nastat nebezpečná situace, kdy dříve nadšená a sebevědomá žena začne přemýšlet o tom, že si něco udělá.

Očekávaný potomek

Do uvedené situace se dostala i manželka profesionálního vojáka Emma Cadywouldová. S manželem Stevem se na příchod jejich prvního potomka velmi těšili. Ve chvíli, kdy se malý Harrison narodil, vypadalo všechno skvěle.

Bohužel u Emmy se brzy po porodu začala projevovat podle lékařů nejvážnější forma poporodní deprese, s kterou novopečená matka bojovala dlouhých šest měsíců. Celou situaci zhoršoval i fakt, že se malý Harrison až nadměrně často během noci budil.

I přes veškerou podporu rodiny a manžela Emmu několik týdnů po porodu začaly přepadat pocity viny a stále častěji pomýšlela na sebevraždu, s čímž se svěřila i lékaři. Ten jí proto předepsal léky, které ale bohužel měly vedlejší účinky, a to nejvíce v podobě vypadávání vlasů.

Jak to viděl manžel

Manžel Steven se snažil své ženě pomoci, jak jen to šlo, ale i on přiznal, že to bylo nad jejich síly. Všemu ještě navíc prý uškodil fakt, že ani ne den po narození jejich syna je propustili z porodnice.

„Byl to strašný šok, to všechno. Navíc u Harrisona trvalo strašně dlouho, než se všechno dostalo do nějakých normálních kolejí. Jídlo, koupání, všechno bylo velmi náročné i kvůli tomu, že skoro nespal. V noci se budil desetkrát i vícekrát. S nedostatkem spánku, kterým jsme oba trpěli, se to nedalo vydržet a zvládnout,” popsal pro Daily Mail bolestné zkušenosti Steve.

V péči o syna se střídali oba. „Když nastala první velká krize, manželka tu syna nechala a odjela k rodičům,” svěřil se Steve, který tak musel převzít veškerou péči o syna.

Klid a poté sebevražda 

Po nějaké době se vše trošku upravilo a vypadalo to, že se Emmě daří lépe. „Vím, že procházela těžkým obdobím, když brala léky. Vypadávaly jí vlasy. Působilo to na mě, že jí ale ty léky pomáhají. Navíc mi nikdy neřekla ani nenaznačila, že je něco špatně. Nikdy se mi nesvěřila s tím, jak se cítí, nebo že myslí na sebevraždu,” dodal.

Jednoho dne ráno po snídani Emma ustrojila svého syna a odvezla ho do jeslí. S manželem se rozloučila jako obvykle a vypadala vyrovnaně. Později toho dne ukončila svůj život, když záměrně vjela s vozem pod přijíždějící vlak.

Podle mnohých lékařů se jednalo o jeden z nejhorších případů, kdy poporodní deprese vedla až k tak tragickému konci. Jak ale jedním dechem dodávají, nejedná se rozhodně o případ ojedinělý.

Po celém světě jsou evidovány mnohé situace, které končí podobně tragicky. Poporodní deprese je podle odborníků velmi nebezpečný protivník, často je také tento stav označován jako „tichý zabiják”.

Rozhodně by tak neměl být podceňován jak samotnými matkami, tak ani jejich nejbližším okolím. Naopak všímavost ze strany rodiny a rychlá pomoc odborníka mohou zabránit podobným tragickým koncům.