Sourozenecká rivalita je přirozeným jevem. Prvorozený se nutně dostává do pozadí, když se narodí mladší sourozenec. Druhorozené dítě vzhlíží ke staršímu, snaží se ho napodobit, usiluje o jeho ocenění, ale často se pouští do situací, na které nestačí a starší sourozenci si umějí tuto skutečnost náležitě vychutnat. Navíc děti vnímají omezení, která plynou z toho, že mají sourozence.

Sourozenci spolu válčí o pozornost rodičů či prarodičů. Je přirozené, že v situaci, kdy mají různé potřeby nebo přání, vyplynou napovrch staré křivdy a spor propukne s nebývalou energií.

Nenechat se vmanipulovat do role soudce

"Díky kontaktu se sourozencem si dítě trénuje komunikaci na vrstevnické úrovni. Metodou pokusu a omylu ověřuje, které chování se mu vyplácí. Rodič může dětem pomoci rozvíjet jejich dovednost vyjadřovat své potřeby, vyjednávat a hledat dohodu či kompromis. Podstatnou podmínkou ale je, aby se nenechal vmanipulovat do role soudce, mentora nebo rozhodčího," radí psycholožka Eva Kneblová ze společnosti Mansio.cz.

"Představme si například obyčejné přetahování o hračku. Mladší dítko po chvilce marného boje se starším začne křičet a plakat. Rodič přichází, aby vše urovnal: „Tak mu to auto dej, vždyť už jsi na auta velkej…“ Starší autíčko naštvaně odevzdá a mladší mezi řádky přečte informaci: „Když něco potřebuju, stačí, když začnu brečet“. Rodič sice v pár minutách zajistil klid, ale zároveň přihodil polínko do plamínku sourozeneckého boje. Tím, že situaci vyřešil za děti, nepodpořil jejich dovednost vyjadřovat své potřeby a hledat řešení," dodává psycholožka.

Zůstat nestranným bývá v některých situacích obtížné. Mnohému se dá předejít, když budete přistupovat k sourozeneckému konfliktu s tím, že se pokusíte objasnit situaci, a ne ji co nejrychleji vyřešit. Je tedy dobré dát dětem prostor, aby vyslovily svůj pohled, na základě čehož mají šanci si v budoucnu s problémem poradit samy.

"Pochopitelně zachovat klid ve chvíli, kdy jsme unavení nebo sami máme za sebou nějakou konfliktní situaci, je výkon téměř nadlidský. Podíváme-li se ale na sourozenecký spor s odstupem, můžeme jej vnímat jako velmi praktické komunikační cvičení. Budeme muset bojovat s představou, že jsme jako rodiče zodpovědní za správné řešení všech domácích sporů a že boj mezi dětmi je důkazem naší rodičovské neschopnosti," upozorňuje psycholožka.

Jaké mají rodiče možnosti
Pojmenování a popis toho, co se odehrává, může děti zastavit a nabídnout jim jiný směr: „Koukám, že se nemůžete dohodnout. Oba si chcete hned teď hrát s tímhle autíčkem.“
Vyjádřeme přesvědčení, že se děti dokážou dohodnout. „Však nejste žádní malí špunti, věřím, že určitě něco vymyslíte.“
Vyplatí se pojmenovat svůj úkol v průběhu řešení. „Budu tu s vámi proto, abych vám pomohla diskutovat o této situaci v klidu.“
Věrni svému původnímu předsevzetí, že řešení konfliktu necháme na dětech, můžeme ratolesti povzbudit k vymýšlení návrhů, které povedou k řešení přijatelnému pro všechny zúčastněné. „Pojďme společně vymyslet co nejvíc možností, třeba i bláznivých, jak by se tato situace dala řešit.“ Pokud se tento „brainstorming“ zasekne na mrtvém bodě, můžeme rovněž přispět, formulujme ale svůj nápad jen jako jedno z mnoha řešení.
Není-li atmosféra příliš vypjatá, odlehčíme: „Co kdybychom autíčko rozebrali na součástky, třeba se pak o ně líp podělíte…“.
K podpoření fantazie a uvolnění dusna může pomoci i kouzelná hůlka: „Možná by se vám líbilo, kdybychom byli kouzelníci a mohli si vyčarovat ještě jedno úplně stejné auto.“
Mají-li děti tendence shazovat návrhy toho druhého, přibrzdíme je ve vášni a vysvětlíme, že každý nápad může být užitečný třeba jen v tom, že nám ukáže jiný směr, jak o problému přemýšlet.

Důležitou podmínkou pro tento postup je ochota rodičů skutečně přijmout řešení, se kterým děti přijdou, i když by z pozice rodiče dali přednost řešení jinému.

Pokud se dětem podaří situaci vyřešit, zaslouží si ocenění. "Dejte si s formulací ocenění práci a nabídněme dětem konkrétní příklady, jak svým chováním nebo sdělením přispěly k vyřešení situace," radí Eva Kneblová.

V kurzech zaměřených na komunikaci a řešení konfliktu bývá cílem rozvoj komunikačních dovedností a osvojení si postupu, který vede k řešení problému a spokojenosti všech zúčastněných.

I nevyřešený spor je užitečná zkušenost

"Chceme-li se stát „průvodcem v řešení konfliktu“ pro své děti, začněme s tím, že se budeme více soustředit na průběh sporu než na téma a možné řešení. Děti řeší konflikty impulzivně, intuitivně, bojovně. Úkolem rodiče je nabídnout možnosti, jak dosáhnout svého i jinak než bitkou a řevem. Ne všechny spory dokážeme vyřešit. Ale i z nedotaženého sporu si dítě odnáší zkušenost, která bude pro jeho další soužití s druhými užitečná," dodává psycholožka.

V rodinách, ve kterých rodiče a děti dokážou společně téma sourozeneckého soupeření zpracovat, vyrůstají děti, které jsou lépe vybaveny pro začlenění do společnosti. V dospělosti dokážou lépe komunikovat ožehavé obsahy, zvládat konfliktní situace, vyjednávat a řešit problémy. Projevují vyšší ochotu ke kompromisu, dokážou odložit splnění své potřeby, mají vyšší odolnost na zvládání zátěže či nesouhlasu druhých.

Více informací naleznete na www.facebook.com/spoluajinak