Rozlišujeme tedy čas, který s dítětem trávíme pasivně (jsme společně doma nebo třeba i na hřišti, ale neděláme věci spolu, nejsme v kontaktu, zaměstnáváme se každý svými záležitostmi) a čas, který dítěti skutečně aktivně věnujeme – povídáme si, hrajeme společně hry apod. "Je to čas, kdy se vzájemně vnímáme, jsme dobře naladěni, věnujeme si pozornost, nasloucháme si, mluvíme spolu. V žádném případě to nejsou chvíle, kdy s dítětem přes rameno během vyřizování pracovních restů u počítače řešíme, co bylo ve škole," vysvětluje psycholožka Mgr. Eva Kneblová ze společnosti Mansio.cz.

I velký propagátor a popularizátor dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček vždy tvrdil, že nejlepší odměnou pro dítě je čas strávený s rodičem. Aktivním zájmem, společnou zábavou a sdílením dává rodič potomkovi najevo, že je pro něj důležitý, že ho má rád.

Jak naplánovat čas

Praktickým pomocníkem může být pravidelný denní režim, ve kterém je pevně vyhrazený čas na společnou zábavu. Dítě například ví, že jeho chvilka s rodičem přijde vždy večer po koupání a naučí se toto pravidlo respektovat.

"To, jak „kvalitně“ strávený bude společný čas, hodně souvisí s tím, jak rodič tento „čas na společnou zábavu“ vnímá. Může to být chvíle, na kterou se on i dítě každý den těší, nebo chvíle, kterou vnímá jako povinnost. Blíží-li se postoj rodiče ke druhé variantě, sebelepší plánování nepřinese podporu vztahu. Mějme na paměti, že děti vycítí, s jakým nastavením se jim věnujeme," upozorňuje psycholožka Mgr. Magdalena Valášková.

Tam, kde nepomůže plán, může pomoci vstřícnější komunikace. "Domáhá-li se dítě opakovaně pozornosti rodiče a rodič je stále dokola odbývá větou: „Počkej, až dokončím tuhle práci“, čas na práci proložený opakovaným vyrušování se třeba i zdvojnásobí. Dítě i rodič jsou nevrlí a čas na společnou zábavu promrhaný," dodává Valášková.

Mnohem efektivněji funguje respektující věta: „Vím, že se těšíš, až si spolu zahrajeme hru. Když mě teď necháš dvacet minut v klidu pracovat, hned jak to dokončím, jdu hrát. Zatím můžeš uklidit věci ze stolu a nachystat figurky.“

Případně jazyk volby: „Můžu si s tebou teď chviličku pohrát, ale pak budu muset pracovat nebo teď rychle dokončím práci a pak budeme mít zbytek večera jen pro sebe.“

Důležitost události nemusí souviset s délkou trvání

Naučte se vychutnávat i krátký kontakt s dítětem. Vyzkoušejte si, jak intenzivně působí, když je rodič iniciátorem společné chvilky. I krátká chvíle rozhovoru, pohlazení, pocuchání vlasů, zašeptané ocenění nebo slůvka lásky mají na dítě velký vliv.

"Ideální možností pro to, jak zvládat potřebné činnosti a zažít něco s dětmi, je společná práce. Kdo někdy zažil sbírání brambor nebo pečení vánočního cukroví za účasti předškolních dětí, jistě chápe, o čem tu hovoříme," radí Eva Kneblová.

Práce na společném díle, důvěra dospělých, kteří dítě zapojí, pocit vlastní užitečnosti, případně nenahraditelnosti („bez tebe bychom ty brambory sbírali mnohem déle“) je pro dítě jedinečnou zkušeností. Takové situace podporují jeho sebevědomí a schopnost vyrovnat se se zátěží.

"Jestliže přemýšlíme, zda věci uděláme sami nebo společně, neměli bychom zvažovat jen rychlost provedené práce a čas potřebný na zvládnutí následků (například úklid kuchyně). Práce s dětmi je obvykle delší, méně efektivní a nese s sebou další úkoly. Určitě by bylo rychlejší věci udělat bez dětí. Ale je třeba si uvědomit, že práce s dětmi je investice do rozvoje jejich osobnosti," uzavírá téma Magdaléna Valášková.

Více informací naleznete na www.facebook.com/spoluajinak .