Letní dětské tábory jsou podle pozorovatelů skutečným českým a slovenským fenoménem. Různých dětských akcí se loni zúčastnilo 174 tisíc dětí, jak vyplývá ze statistik hygienické služby. O tábory je ale v Česku v porovnání se zahraničím enormní zájem a některé typy táborů jsou zaplněny už v prosinci.

„Ty lepší a zajímavější tábory jsou plné a uzavřené,“ sdělil Právu Jaroslav Syrový, který provozuje web Táboření.cz s aktuální nabídkou.

Podle něj mezi takové tábory, o které je největší zájem a které jsou brzy zaplněny, patří jezdecké a hudební tábory. Koně prý lákají především dívky ve věku od deseti do třinácti let, jenže koní bývá málo v porovnání s poptávkou, a tak mají tábory omezené kapacity.

U hudebních táborů je pak podle Syrového nabídka hodně úzká. Naproti tomu jsou ale tábory, které počet dětí nikterak nelimituje. Například u tanečních táborů mohou provozovatelé nabírat takřka libovolný počet dětí. „Tomu, kdo je učí tancovat, je jedno, jestli před ním stojí 15 nebo 25 dětí,“ vysvětlil Syrový.

Jak vybrat správně

Brouzdáním na internetu lze narazit na opravdu širokou a pestrou škálu, různé servery se přímo specializují na inzerci táborů, stejně jako web Syrového. Vybírat lze podle zaměření, lokality, ceny nebo třeba jen podle fotografií.

Při výběru tábora doporučují znalci zejména si zajistit co nejvíc referencí. Jan Burda, provozující web České tábory s databází čítající téměř tisícovku táborů, doporučuje, aby se rodiče snažili zkontaktovat hlavního vedoucího nebo provozovatele a jeho se pak ptali na vše, co je zajímá a co se bude na táboře dít.

Nejlepší je samozřejmě zvolit tábor na doporučení známých, ale to se nemusí každému poštěstit. Někteří pořadatelé poskytují informační schůzky před konáním tábora, ale to pro jiné provozovatele může být problém. Vedoucí často mívají vlastní zaměstnání a nemohou se s každým rodičem zvlášť sejít. Kromě toho mohou bydlet v jiném místě, než se tábor provozuje.

Dostatek informací by měl být k dispozici na internetu, ale i z telefonního hovoru lze mnohé zjistit. O důvěryhodnosti vedoucího svědčí už jen jeho ochota ke sdělování podrobností. Další otázkou jsou hygienické podmínky. Podle zákona musí být tábor s více než 30 dětmi nahlášen na příslušné hygienické stanici, což lze snadno ověřit.
Jednou ze zásad je také ptát se po stravě a zdravotnickém zázemí. Především by se měli lidé ptát, jaký má tábor náplň a jak přispěje k rozvoji dítěte.

„Provozovatel vám vždycky řekne, že je všechno perfektní,“ řekl Právu Syrový a nabídl ještě jedno řešení. Podle něj má spousta táborů facebookovou stránku a přes jejich fanoušky lze kontaktovat přímo děti, které na táboře byly. „Nevím, jak moc je to etické doporučovat, ale vyberete si několik lidí a napíšete jim: jak vám tam chutnalo jídlo, jací byli vedoucí, líbilo se vám tam, jeli byste tam znovu...“ uvedl Syrový.

Velká konkurence: moře nebo počítače

V poslední době byl zaznamenán pokles počtu dětí, které se na tábory hlásí, což se často dává do souvislosti s tím, že děti tráví stále více času u počítačů a i rodiče spíše láká dovolená u moře. Podle Syrového od roku 2007 klesá počet dětí, které se hlásí na různé letní akce, každým rokem v průměru o čtyři tisíce.

Vysvětluje si to slabým ročníkem. Podle něj statistiky porodnosti nasvědčují tomu, že před deseti lety se rodilo méně dětí. V příštích letech by se však měla situace o něco zlepšit, protože se očekává zase silný ročník.

Přesto někteří i zkušení provozovatelé táborů od činnosti ustupují a s tábory končí, a to právě kvůli požadavkům doby. „Znám pána, který se celý život věnuje táborům a dnes říkal, že chce skončit, protože rodiče se chtějí soudit třeba i proto, že dítě spadne z kola a on odmítá uhradit opravu. Co před lety bylo ještě akceptovatelné, dnes je už na hranici,“ uvedl Syrový.

Technologicky vyspělá doba zřejmě ale táboření nepřeválcuje. Podle Burdy se v poslední době dostává do módy „návrat k přírodě“, což ale je zřejmě dáno také tím, že pobyty v přírodě jsou obecně levnější.

Proklepněte si vedoucí i pořadatele
Provozovatel serveru táboření.cz Jaroslav Syrový

O které tábory je největší zájem?

Skutečné hitovky jsou plné už v prosinci. Mám zkušenost od kolegů, kteří na jednom takovém táboře spolupracují, že jakmile se vypsaly termíny, bylo to naplněné během tří týdnů.

Takže co je k dispozici?

Obecně, tábory jsou rozděleny do dvou kategorií: kde se těch míst nedostává, tam nemá smysl čekat. Když máte tři koně, nemůžete mít 50 dětí, protože se na ty koně pak mohou maximálně koukat. Proto je třeba se o to zajímat hodně brzo. Pak jsou tábory vyloženě masovky. Tam bude místo kdykoli.

Nač si dát pozor?

Některé články říkají, jeďte na tábor a dbejte na to, jestli vedoucí mají školení. Hodně táborů se ohání, že jejich vedoucí mají školení, které je schválené ministerstvem, nebo že zdravotník má průkaz Červeného kříže: „Podívejte, my to máme, konkurence to nemá.“

To je snad v pořádku, že je tábor vybavený důvěryhodnými lidmi, ne?

Mám zkušenost, že školení dostane úplně každý. Znám se s několika lidmi, ke kterým bych své děti nikdy nepustil, a oni mají přitom školení. Protože každý, kdo složí tři stovky a je ochotný tři týdny chodit k Červenému kříži a učit se tam nějaké papíry, je má. To školení je na úrovni řidičáku – každý má dnes řidičák a jsou mezi řidiči úplní psychopati.

Když má někdo školení, z mého pohledu to nic neznamená. Znám spoustu lidí, kteří nikdy žádné školení nedělali, ale děti je milují, oni mají rádi děti, umí je bavit. Cítím, že to je pedagog srdcem, ale nemá na to papír.

Proč by rodiče měli děti na tábory posílat?

Děti se na táboře mohou naučit něco, co se doma od rodičů nenaučí. Ony jsou hozeny do nějakého dění a mají všechny možnosti, aby něco dokázaly. Třeba v případě hudebního tábora má dítě možnost zkusit si, jaké to je být muzikantem, postaví se do kapely. V případě jezdeckého tábora si může vyzkoušet samo řídit koně, což s rodiči samy hned tak nezažijí.

Co vzkážete rodičům, kteří se bojí děti pustit z dohledu?

Je tam zajímavá věc. Ti vedoucí jsou z velké části mladí lidé, ale nejsou tak úzkostliví. A to je super. Jsem přesvědčen, že spousta rodičů by děti samotné do lesa nepustila. Ale na táboře to je zaběhnutá praxe. Děti se mohou postavit samy za sebe a pro spoustu z nich je to první kontakt s normálním životem. Většinou to za ně řeší rodiče. Takže pro ně je to první zkušenost s životem. Mohou zkusit, jestli na to mají a jestli jim to půjde.