Článek
Patrně nejznámějšími snímky lidských embryí jsou fotografie Švéda Lennarta Nilssona, které v roce 1965 otiskl časopis Life.
I když několik let před tím časopis zveřejnil jinou sérii fotografií lidských plodů a lékařská věda stále hledala techniky, jak zachytit vyvíjející se život, barevné snímky, na nichž si embryo cucá palec, protírá oči nebo jsou zachyceny detaily dlaní a plosek nohou, vyvolaly řadu silných emocí.
Lidské embryo staré sedm týdnů. Nejpatrnější je na embryu hlavová část. Na ní jsou již naznačeny budoucí smyslové orgány, nejvýraznější je oční koule, zatím ještě bez víčka.
Přestože autor nejprve tvrdil, že jde o snímky živých plodů, později se ukázalo, že jsou na fotkách embrya mrtvá. Optimistickou atmosféru snímkům dodalo nasvícení a pozadí, s nimiž Nilsson při práci experimentoval.
Kamery i ultrazvuk
Technika od té doby velmi pokročila a zachycení nitroděložního vývoje od oplození až po narození se stalo samozřejmostí. Při metodách IVF je možné pomocí kamer umístěných do inkubátoru zachytit první dělení oplozeného vajíčka a díky ultrazvuku je možné sledovat celý nitroděložní vývoj.
Pro lékařské účely je vhodnější ultrazvuk, umožňující 2D zobrazení. Této techniky se využívá při diagnostice a miniinvazivních výkonech v oblasti fetální medicíny. Metoda 3D umožňuje prostorové zachycení plodu. Z hlediska medicíny neznamená zásadní posun v zobrazovacích technikách, je spíš pro efekt a doplnění prostorové informace. Především však umožňuje rodičům dítěte či obecně laikům snáze ozřejmit, jak plod v děloze vypadá, protože prostorové zobrazení je pro ně snáze pochopitelné. [celá zpráva]
Přesto, že člověk sám sebe označuje za pána tvorstva, má s ostatními obratlovci společného více než dost. Obecně lze říci, že se embryonální vývoj člověka od jiných druhů příliš neliší.
Psí embryo staré asi dvacet dní. Na snímku je vidět oční koule – základ budoucích očí a patrné jsou i základy prstů na končetinách.
Na snímku plodu starého asi 50–52 dní (délka březosti je 63 dní) je vidět hlava s ještě srostlými víčky, k jejich rozevření dojde až o několik dní později. Znatelné jsou i nozdry, v jejichž okolí jsou ve čtyřech řadách základy hmatových chlupů.
Hned po oplození vajíčka dochází u všech druhů k mnohočetnému dělení buněk – k rýhování. V tomto období se u embryí vytváří předozadní osa, vymezující hlavový a ocasní konec. „Tím je dán plán linie, podle níž se vyvíjí trup, jednotlivé orgány i umístění končetin, mezi které se řadí ruce, nohy, křídla i ploutve. V této fázi vývoje jsou si embrya obratlovců velmi podobná.
V rané fázi březosti se objevují i vlastní končetinové pupeny. Zpočátku vývoje jsou na koncích talířovitě rozšířené a objevují se na nich základy prstů, které se u jednotlivých druhů mění v závis losti na způsobu života a pohybu dotyčného obratlovce,“ popisuje profesor František Tichý, přednosta Ústavu histologie a embryologie z Fakulty veterinárního lékařství v Brně.
Delfíní embryo staré 45–55 dní (malá fotka). V této fázi dochází k vývoji očních víček, která se pomalu uzavírají, hrudní končetiny jsou přeměněny na ploutve a pánevní končetiny již zanikly.
Plod je starý asi 100–110 dní (březost trvá 270–290 dní). Délka těla je asi 220–250 cm. Na snímku je vidět, že dochází k pomalému uvolňování srostlých víček.
U embryí, bez rozdílu druhu, je vidět velmi brzy po oplození základ míchy v podobě nervové trubice, která se na konci rozšiřuje do mozkových váčků, ze kterých se později vyvine mozek. „Shodně jsou u embryí patrné i žábry, jež jsou pozůstatkem po prvních obratlovcích žijících ve vodě,“ dodává profesor František Tichý.
U lidí patří žaberní oblouky, ale stejně tak i ocasní výběžek mezi přechodné útvary a jsou patrné pouze v embryonálním období, tedy do konce osmého týdne.
„Žaberní oblouky a žaberní rýhy dávají základ pro vznik obličejové části hlavy, který se formuje začátkem pátého týdne nitroděložního vývoje a jsou základem například pro zevní ucho, spodní čelist nebo hrtan. Základy očí v podobě očních váčků vznikají ve čtvrtém týdnu. V sedmém týdnu vznikají i oční víčka, která kolem dvanáctého týdne přechodně srůstají a následně se otevírají až od pátého měsíce stáří plodu,“ upřesňuje docent Pavel Calda ze Všeobecné fakultní nemocnice.
Kuřecí embryo staré 43 hodin. V počátku vývoje je embryo rozprostřené do plochy a z jeho části je pro laické oko patrná pouze hlava, od které se postupně začne zvedat nad žloutek, z něhož je vyživováno.
Kuřecí embryo staré asi osm dní. Embryo vstupuje do druhé třetiny vývoje (inkubace trvá 21 dní). Všechny části těla jsou již vytvořeny. Na končetinách jsou patrné hlavní úseky a začínají se na nich odlišovat i konečné části – prsty.
Vytvoření oční koule, umístěné nejprve po stranách hlavového výběžku, v první fázi vývoje bez víček, která se následné vytvoří a oko uzavřou, je také společné všem obratlovcům.
Rozdíly ve vzhledu a vývoji orgánů, které jsou u jednotlivých druhů obratlovců odlišné, přicházejí zhruba po první pětině ontogeneze. „U člověka dostává plod konečný vzhled po padesátém šestém dni od oplození. V této době měří 27–31 milimetrů. Nejnápadnější částí těla plodu je stále hlava, na které jsou již správně umístěné oči i zevní boltce. Rozpoznat lze i horní a dolní končetiny a patrné je začínající oddělování jednotlivých prstů,“ dodává docent Pavel Calda.
U ostatních obratlovců je doba konečné podoby odlišná a odvíjí se od délky březosti druhu.
