Příběh go se sice točí hlavně kolem východoasijských zemí, ale fanoušky má po celém světě. I v Česku. Začátkem května sváděli mohutné bitvy na 40. pražském turnaji, hraném už počtvrté, o pohár korejského velvyslance.

Český šampión pojede do Koreje

Ambasador Gabriel Oh pohár na závěr předal Ondřeji Šiltovi (24) ze Zlína, který ho vyhrál už potřetí. Znovu tak získal právo zúčastnit se každoročního podzimního turnaje o pohár jihokorejského premiéra. Je to vysoce prestižní klání srovnávané s mistrovstvím světa.

Loni se Šilt, nositel 6. danu, na světovém šampionátu v Číně umístil na vynikajícím pátém místě. Stal se tak nejlepším evropským hráčem: za Jihokorejcem, Číňanem, Severokorejcem (do ČLR směl přijet) a hráčem z čínského Hongkongu.

Jihokorejský velvyslanec Gabriel Oh předává pohár vítězi turnaje v go Ondřeji Šiltovi.

Jihokorejský velvyslanec Gabriel Oh předává pohár vítězi turnaje v go Ondřeji Šiltovi.

FOTO: Pavel Urban, Právo

„Jde vždy o amatérské soutěže. Absolutní světovou jedničkou v profigo je ale v posledních dvou desetiletích také Jihokorejec, momentálně 27letý Li Se-tol,“ zdůraznil v Praze pro Právo profesor Hahn Sang-dae, poradce sportovního svazu KABAC (Korean Amateur Baduk Association). Pomáhal turnaj o pohár korejského velvyslance zakládat (pořádá se v desítce evropských zemí) a v Praze byl už pošesté.

Čím je vlastně tato stolní hra tak fascinující, že se jí aktivně na zeměkouli věnuje na 60 miliónů lidí?

Především je to hra pro každého. Naučit se ji – říkají její stoupenci – se dokáže většina dětí už v mateřské škole. Ve východní Asii existují dokonce speciální školy, kde děti zhruba od šesti let mají go jako hlavní předmět (8–10 hodin denně). Jediným cílem je stát se profesionálem v go v 15 letech. Profíci v go stojí vysoko na společenském žebříčku (nesrovnatelně výše než šachoví velmistři na Západě). Šilt jako někdejší mistr Evropy v žácích měl tu jedinečnou příležitost navštěvovat japonskou školu go od svých 12 do 16 let.

V této hře zdaleka nerozhoduje jen logické myšlení. Stejně podstatnou roli má intuice a vnímání harmonie. Hra ostatně vznikla před čtyřmi až pěti tisíci lety v Číně, která harmonii řadí k hodnotám nejvyšším. Teprve až někdy v 7. století se dostala přes Koreu do Japonska.

Jedna z nejmladších bojovnic v plném soustředění.

Jedna z nejmladších bojovnic v plném soustředění.

FOTO: Pavel Urban, Právo

Čínsky se jmenuje weiqi (obkličovací boj), korejsky baduk, japonsky go. Tři názvy pro jednu a tutéž hru. Protože ale do Evropy a Ameriky pronikla ve velké míře až po 2. světové válce přes japonské byznysmeny, tak ji svět zná pod jménem go. Byť se to plete s anglickým slovesem go (jít), navíc vyslovovaným „gou“. V češtině ale vyslovujeme japonsky go!

Hru go hrají dva hráči. Jeden má bílé, druhý černé kameny. Začíná se od prázdné desky, která vypadá jako čtvercová síť o velikosti 19x19 průsečíků (případně 13x13 nebo 9x9). Hráči střídavě pokládají kameny na průsečíky. První hraje černý, pokračuje bílý. Kameny se přitom neposunují, ale pokládají na volné průsečíky kamkoli. Některé jsou pochopitelně výhodnější, jiné méně.

Počítač zatím utřel nudli

Hráč má dva cíle: obklíčit co nejvyšší počet soupeřových kamenů a obsadit co největší území. Kámen obklíčí, pokud se mu podaří obsadit všechny průsečíky, které přímo sousedí s kamenem soupeře a jsou s ním spojené čárou (tzv. svobody). Obklíčené kameny (tzv. zajatci) se vyberou z desky.

Za každý zajatý kámen hráč získává jeden bod. Za každý volný průsečík, který má hráč ve svém území, získává rovněž jeden bod. Na konci partie se získané body spočítají. Hráč, který má na konci partie více bodů, vyhrává. Go má pravidla jednoduchá, ale tak obrovské množství kombinací, že zůstává jedinou strategickou hrou, ve které je člověk stále mnohem silnější než počítač. To však hře nepřidává na složitosti. Jen to rozšiřuje možnosti tvůrčího myšlení, hledání vlastních cest.

FOTO: Archiv, Právo

Go lze hrát doma s rodinou nebo s přáteli jen tak pro zábavu, ale také na profesionálním turnaji o statisíce dolarů. Kdo si chce procvičovat zjednodušené techniky, svádět lokální „bitvičky“, stačí mu i desky 13x13 nebo 9x9. Je mnohem snazší na nich udržet pozornost a partie trvá kratší dobu.

Zvítězí vždy ten, kdo má v boji více rozvahy a zachová si chladnou hlavu, ale současně také prokáže svoji rozhodnost.

FOTO: Archiv, Právo

„To je blízké východoasijskému způsobu myšlení, které se projevuje například i v ekonomice. Jeden z významných japonských manažerů, bývalý výkonný ředitel Japan Air Lines Jasujuki Miura, dokonce napsal knihu o tom, jak lze principy hry go a její strategii úspěšně použít v mezinárodním obchodování, řešení ekonomických problémů a expanzi na zahraniční trhy,“ podotkl pro Právo Aleš Cieplý, mezinárodní rozhodčí a mluvčí České asociace go. Ta je přidruženým členem ČSTV a členem Mezinárodní federace go.

U nás se go začalo hrát v 60. letech 20. století, od 70. let se každoročně pořádá mistrovství republiky a třikrát jsme měli tu čest uspořádat Evropský kongres go. Letos v březnu hostilo Brno 16. mistrovství Evropy v go juniorů.

Podobně jako u juda a karate apod. se v go udělují výkonnostní třídy: „žákovské“ kjú 20.–1. (1. je nejsilnější) a „mistrovské“ dan 1.–7. První dan je těsně nad 1. kjú, 7. dan má profesionální výkonnost (už 6. dan je něco jako velmistr v šachu).

Asie myslí globálně

„Go je krásná strategická hra, kde každý hráč projeví svůj charakter, musí ukázat, jestli preferuje jisté menší zisky, nebo jde směle za velkorysým plánem, i když při tom hodně riskuje. Jestli si urputně brání to, co má, nebo je schopen své vlastnictví obětovat a usilovat o kompenzaci jinde. Jestli je spíše obranář, nebo útočník, jakou míru rizika pokládá za přijatelnou. Říká se, že po jedné partii go toho víte o soupeři víc, než kdybyste s ním strávil týden na vandru,“ dodává předseda asociace Vladimír Daněk.

Českým obchodníkům vřele doporučuje, aby studovali go, a získali tak představu, co si jejich asijský protějšek myslí, když jsou s ním na schůzce.

„Naši hráči, pokud se nepohybují v go pár desítek let, mají stále sklon všechno počítat a hrát víc jako šachy. To je špatné. Je potřeba mít ve hře jakýsi nadhled a brát celoplošnou strategii v úvahu víc než lokální bitvy. Lidé v Asii mají globální strategii víc v krvi. Je to myslím vidět i na tom, jak teď působí Čína ve světě. My fungujeme fakticky na čtyřleté volební cykly, tam si dělají plány na čtvrt století či podobně. Strategie je vždycky dlouhodobá,“ konstatuje Daněk.

Dobrý tip i pro české politiky. Že by také začali studovat hru go a snažili se vyrovnat úspěšným východoasijským manažerům? Kontaktní adresa pro každého, kdo ať už junior, či senior, obchodník, nebo politik, chce ke hře go získat bližší informace, je: goweb.cz.