Článek
Pro předškolní děti jsou v Praze taková zařízení hned tři, ale za hranicemi města už je situace mnohem tíživější.
Mateřská škola v Praze 4 v Horáčkově ulici se navíc snaží o skloubení života předškolních autistů s dětmi s lehčími logopedickými nebo zrakovými poruchami. Výsledky jsou povzbuzující.
„Máme s tím opravdu dobrou zkušenost. Děti se specializovanými potřebami jsou v kontaktu s těmi ostatními. Na hřišti, při divadelních představeních, všude, kde je to jen možné. Děti na to reagují velmi dobře a těm s handicapem pomáhají úplně přirozeně. Už od mala chápou, že těm druhým třeba něco nejde, nebo to ještě neumějí říct. A čím dřív se autistické děti dostávají do kolektivu a učí se, tím dělají větší pokroky,“ vypráví Barbora Walderová, zástupkyně ředitelky školky v Horáčkově.
Od běžné třídy mateřské školy se ty autistické velmi liší. Práce s autistickými dětmi je vždy individualizovaná, nikdy ne skupinová, jako tomu je u normálních dětí. Mají svůj svět a pedagog musí jakoukoli činnost přenést do prostoru dítěte.
Péče je náročná
„Připravujeme je na kolektiv a na práci, aby pak zvládly ve škole fungovat. Nejde tedy o poznatky, ale musí se umět obléct, poslechnout instrukci, naučit se zpracovat úkol nebo třeba odpovídat na otázku. Ony neumějí odkoukávat a napodobovat jako ostatní děti. Když se jich zeptáte: Jak se jmenuješ?, odpovídají: Jak se jmenuješ. Třeba půl hodiny dokola, než pochopí, že mají říct své jméno. Třídy jsou pro ně zvláštně uspořádané. Každá činnost má své místo a musí být odděleny. Třeba když autistické dítě jednou u daného stolečku jí, tak už mu tam pak nikdy nemůžete dát modelínu, aby si hrálo. To ji hned sní,“ vysvětluje Walderová.
Speciální pedagogika by měla nastoupit co nejdříve. Pomůže to dítěti a rodiče ho pak i lépe chápou
Péče o děti s takovouto poruchou je samozřejmě mnohem náročnější finančně i personálně. V mateřské školce v Horáčkově mají tři třídy pro děti s poruchami logopedickými a zrakovými a k tomu dvě pro předškoláky s poruchami autistického spektra. Do nich chodí dohromady 9 dětí, o které se starají čtyři speciální pedagogové a jeden asistent.
Na čekací listině školky, kterou chtěl původně magistrát zrušit, než se jí ujala městská část Prahy 4, jsou nyní čtyři děti. „Snažíme se je i během roku přesouvat, tedy integrovat mezi děti s lehčími formami poruch, ale i tak někteří rodiče čekají. Tady je situace ještě docela dobrá. Za hranicemi Prahy je to mnohem horší,“ dodává speciální pedagožka Walderová.
Rodiče čeká boj
Rodiče, kterým se narodí dítě trpící takovouto poruchou, čeká boj, jenž jim mnohdy neusnadní ani lékaři. Neexistuje totiž typický autista, nikdy není stejný a konkrétní poruchu může být těžké odhalit.
„Praktický lékař rodičům mnohdy řekne, ať ještě počkají, že je dítě malé. Jenomže to je chyba. Je důležité zjistit, jaká oblast je postižená, aby se mohlo rozvíjet v těch dalších. Speciální pedagogika by měla nastoupit co nejdříve. Pomůže to dítěti a rodiče ho pak i lépe chápou. Na druhou stranu za mnou přichází i spousta vynervovaných maminek s tím, že mají autistu, ale přitom jejich dítko trpí jen logopedickou poruchou,“ vysvětluje ředitelka školky Miroslava Měchurová.
