Poprvé se veřejnost dozvěděla o možnostech čipování dětí již v roce 2002, kdy britský profesor a kybernetik Kevin Warwick ohlásil pokus s implantováním mikročipu jedenáctileté dívce. Tento pokus se ale nakonec neuskutečnil pro vlnu veřejného odporu. Přestože od té doby uplynulo mnoho času, doposud žádná země světa na čipování dětí nepřistoupila.

Prozatím jsou ve Spojených státech čipováni vězni a velmi se zde uvažuje o speciálních mikročipech, jež by nahradily zdravotní kartu pacienta.

Nicméně rodiče zde mají i řadu jiných možností, jak své dítě mít více pod dohledem. Mohou jim například zakoupit GPS lokátory v podobě speciálních náramků. Pohyb dítěte a jeho umístění s přesností několika metrů, lze sledovat na webových stránkách nebo pomocí telefonu. Jakmile má rodič nebo dítě podezření, že dítěti hrozí nebezpečí, mohou zmáčknout tlačítko, které upozorní místní policii.

Náramek však lze z ruky sundat a rozhodně tedy neřeší daný problém, tak jak by mohl schovaný čip pod kůží.

Masivnímu čipování dětí ale brání především morální a právní pohled na věc. Jelikož díky tomuto způsobu ochrany by děti přišly o veškeré soukromí a v podstatě nikdo neví, do jaké míry by tyto věci mohly být zneužitelné. I čipování má tedy svůj rub a líc.

A proto se v Británii prozatím zaměřili na způsob sledování pedofilů a jinak dětem nebezpečných osob. Testuje se zde zákon, který by umožnil zjistit, zda v sousedství žije osoba odsouzená za sexuální obtěžování či útok na dítě.

Sledování může i ublížit

Jen v Británii by podle BBC 75 procent rodičů uvítalo, mít možnost zvýšit bezpečnost svého dítěte, tím že jej budou sledovat. Odborníci ale před tímto panickým chováním varují. Přehnaná starost a strach o unesení dítěte, může mít negativní vliv na psychiku a vývoj dítěte.

Děti jsou prostě živé bytosti, které ke svému zdravému vývoji potřebují patřičnou dávku svobody i pozitivního vnímání světa.  Budou-li žít v neustálém strachu, že se jim může něco stát, je velký předpoklad, že přijdou nejen o bezstarostné dětství, ale i možnost normálně se vyvíjet.

Ani psa s čipem nenajdete

Mnozí lidé používají argument, že když lze čipovat psa, tak proč nečipovat dítě. Lidé by si měli ale uvědomit, že psi jsou sice označeny RFID čipy, ale ani tyto čipy neslouží k vyhledávání psa, nýbrž pouze k jejich identifikaci. V praxi to znamená, že majitel psa ho díky čipu sám nenalezne. Jeho nalezení bude záviset na tom, jestli ho nálezce odvede k veterináři, který jej díky čipu dokáže identifikovat.

Podle odborníků prostě technologie nikdy plně nenahradí péči a ostražitost rodičů. A je otázkou, zda by bylo skutečně dobře, kdyby tomu bylo jinak.