Mezi nejčastější žadatele patří muži, kteří si dlouhodobě nejsou jisti tím, zda dítě, které vychovávají, je skutečně jejich. „Tito otcové jsou velmi často motivováni, až hnáni k provedení testu otcovství svým nejbližším okolím. Velmi často jsou těmi, kdo celý proces DNA testování iniciativně vyřizují, babičky dítěte, milenky, případně nové partnerky, nezřídka i kamarádi,“ říká RNDr. Marek Minárik, Ph. D., ředitel společnosti Genomac.

To, na co okolí nejčastěji poukazuje, je rozdílná podoba dítěte a muže. „U případů, kde má muž dlouhodobě podezření, že dítě není jeho, vychází potvrzení jeho podezření ve třech až sedmi procentech případů. Tito otcové však většinou nebývají překvapeni výsledky.

Mužů, kteří jsou šokováni, tedy těch, kteří plně věří ve své otcovství a netuší, že vychovávají cizího potomka, a kteří testy nechají udělat jen z nějakého nátlaku nebo hecu, jsou pouhá dvě až tři procenta,“ dodává Marek Minárik.

Běžné provedení testů otcovství je tzv. anonymní, to znamená, že vzorky nejsou uvedeny pod jmény, ale jsou evidovány pod číslem. Při provedení anonymního testu otcovství není ani nutná návštěva laboratoře, ale stačí vzorky zaslat poštou.

 

Ve vyhodnocení je pouze uvedeno, že osoba, od které byl odebrán vzorek číslo jedna, je či není biologickým otcem osoby, od které byl odebrán vzorek číslo dvě.

 

„U těchto testů není možné jmenovitě uvést testované osoby. Ve vyhodnocení je pouze uvedeno, že osoba, od které byl odebrán vzorek číslo jedna, je či není biologickým otcem osoby, od které byl odebrán vzorek číslo dvě. Jmenovitě můžeme účastníky uvést pouze, pokud ověříme jejich totožnost při osobní návštěvě. Tak je tomu například vždy u soudně nařízených testů.

Výsledky tzv. anonymních testů jsou tedy určeny pouze pro potřeby zadavatele – tzn. nemohou být použity v soudním sporu či při jiném úředním jednání,“ vysvětluje Marek Minárik.

U soudně nařízeného testování DNA se k odběrům dostaví oba rodiče a provádí se důkladná identifikace, zpravidla doprovázená pořízením fotografie a otisku prstu, aby se předešlo možnosti záměny kterékoli z testovaných osob například nastrčením cizího dítěte nebo jiného muže místo dotyčného otce.

Matky souhlas dát nemusejí

Ve zhruba sedmdesáti procentech všech případů jsou žadateli o testy otcové a ve velké většině případů si test provedou „potichu“, bez vědomí matky dítěte. „Pro jakýkoli test DNA musíte mít souhlas testované osoby. U nezletilých musíte mít souhlas zákonného zástupce, tedy alespoň jednoho z rodičů uvedeného v rodném listě dítěte. Pokud si test zadá jeden z rodičů, podepisuje informovaný souhlas a ten druhý nemusí být o testu vůbec informován a nemusí znát ani jeho výsledek,“ dodává vedoucí výzkumu a služeb RNDr. Lucie Benešová, Ph. D.

Ženy většinou s tímto stavem nesouhlasí a proti je i velká část genetiků, kteří argumentují tím, že testování bez vědomí matky je neetické a vede k rozpadům fungujících rodin, na které doplácejí hlavně děti.

DNA

DNA

FOTO: fotobanka Profimedia

Život je však o něco složitější. Většina žen má pro DNA testy otcovství malé pochopení. A i samotný návrh provedení testu vlastního dítěte vnímají jako osočení z nevěry, pro některé je dokonce i důvodem k rozchodu.

„Z dennodenní praxe naší i dalších laboratoří provádějících tzv. anonymní DNA testy paternity vyplývá, že pro fungování rodiny je v naprosté většině případů lepší, když má otec možnost nechat si dítě otestovat v tichosti bez vědomí matky, protože v případech testů zadávaných otci z fungujících rodin je biologické otcovství potvrzeno u více než 90 procent,“ říká dr. Benešová.

„Kromě toho nezřídka možnosti „tichého“ testu paternity využívají i matky, které si potřebují pro jistotu potvrdit, zda jejich dítě náhodou nepochází od jiného muže, s jehož souhlasem se test provádí zcela „za zády“ matrikového otce dítěte. Jsem přesvědčen o tom, že tzv. anonymní testy většinou rodinu buď zachrání, nebo v případě, že je již manželství na rozpad, pouze rozchod urychlí,“ upřesňuje Marek Minárik.

Delší čas pro tatínky

Velkou část testovaných dětí nyní tvoří děti do stáří pěti a půl měsíce. Šest měsíců od narození dítěte je totiž lhůta, kterou dává momentálně platné znění zákona o rodině pochybovačným otcům, zapsaným v rodném listě dítěte, na podání podnětu na popření otcovství. Pokud je nyní podnět podán po stanovené šestiměsíční lhůtě, soudy se jím odmítají zabývat. To vše se však změní. V polovině tohoto měsíce totiž dal Ústavní soud za pravdu jednomu z otců, který se domáhal zrušení oné šestiměsíční lhůty. V soudním nálezu se doslova píše, že tato lhůta je nepřiměřeně krátká a tím poškozuje práva otců. „S tím lze pouze souhlasit,“ komentuje rozhodnutí dr. Minárik.

Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Praxe totiž bývá bohužel i taková, že pokud matrikový otec současnou lhůtu nevědomky promeškal, matka po jejím uplynutí odešla i s dítětem často za biologickým otcem dítěte a muž uvedený v rodném listě pak platil výživné na dítě, které nezplodil a ke kterému ani neměl žádný přístup. Zákonodárci teď mají více než rok, aby do zákona zapracovali lhůtu delší. Pokud se tak do 31. ledna 2011 nestane, bude od 1. ledna 2012 možné podat podnět k popření otcovství bez jakéhokoli časového omezení.

Stejně tak to funguje i v sousedním Německu, kde není zákonem stanovena žádná lhůta, naopak na Slovensku je lhůta na popření otcovství uznána do tří let věku dítěte.

„Tato varianta je lepší, nějaký termín, po který je možné otcovství popřít, by měl být stanoven. Stejnou omezenou lhůtu by měla mít i matka pro označení biologického otce. Tím by se zabránilo situacím, kdy se po smrti významných celebrit či finančních magnátů vyrojí spousta potenciálních „potomků“, kteří si dělají dědické nároky, přestože na ně daný muž neměl nejmenší vliv a o svém otcovství často ani nevěděl,“ říká Marek Minárik.

Vlastní sourozenec jako důkaz

Pro část žen může být překážkou v testování dospělých osob podmínka písemného souhlasu, a to tehdy, kdy žena nemá úplně čisté svědomí a potřebuje si „beze svědků“ ověřit, zda je jejich partner skutečně otcem společného dítěte. Pokud spolu vychovávají více dětí a matka si není jista pouze u jednoho z nich, může odpověď poskytnout tzv. sourozenecký test, který odhalí, zda sourozenci mají společné oba rodiče nebo zda mají společnou matku a různé biologické otce.

„Sourozenecký test nemá tu téměř absolutní spolehlivost jako klasický test otcovství, nicméně výsledkem jsou podíly pravděpodobnosti obou možných situací, takže pokud vyjde například pětiprocentní pravděpodobnost, že děti mají společnou pouze matku, ku 95 procentní pravděpodobnosti, že mají společné oba rodiče, je v rodině očividně vše v pořádku,“ uzavírá Marek Minárik z laboratoří Genomac.