Jak jste přišel na nápad založit skupinu The Tap Tap?

Zhruba před třinácti lety jsem nastoupil jako vychovatel na internáty škol pražského Jedličkova ústavu. V té době jsem hodně aktivně cvičil a hrál na saxofon. Byl jsem okouzlen tím, že když se skutečně soustředíte, cvičíte a pracujete, tak jdou věci hodně dopředu. Měl jsem dojem, že bych se mohl pokusit tenhle zázrak nabídnout i dětem – studentům na internátě škol pražského Jedličkova ústavu. A dneska už také vím, že mě dost zlobila pasivita většiny z nich.

Jak jste je donutil k tomu, aby nebyli pasivní? Jak jste je vybíral?

Ze začátku vše vznikalo jako volnočasová aktivita, jako hudební kroužek. Chtěli jsme vyzkoušet, jestli by samotný rytmus nefungoval lépe, než nějaké harmonické cítění. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že je pro lidi jednodušší vyťukat např. rytmus písničky „Skákal pes“, než tu písničku zazpívat. Z toho jsme vycházeli. Od Jedličkova ústavu jsme dostali i nějaké prostředky na nákup drobných perkusí a orfových nástrojů. Ukázalo se, že to děti docela baví. Začali jsme vystupovat nejdříve v Jedličkárně, potom na nějakých spřízněných akcích – většinou benefičních a charitativních. Některé z dětí se hudbě chtěly věnovat trošku víc, takže jsme pro ně sháněli lektory a nástroje jsme kupovali už přímo pro ně.

Šimon Ornest

Šimon Ornest

FOTO: archiv Šimona Ornesta

Kolikačlenný je soubor? Obměňuje se?

Dlouhá léta se v kapele děti střídaly tak jak přicházely a opouštěly internát. V současné době říkáme, že je to kapela studentů a absolventů škol pražského Jedličkova ústavu a určitě minimálně polovina z nich tvoří takové pevné jádro Tap tapu a někteří z nich už i pracují jako pomocní lektoři a učí začátečníky a mladší žáky.

Kolik členů kapela The Tap Tap má?

V současné době je to 15 hráčů z Jedličkova ústavu a 4 profesionálové, kteří hrajou na příčnou flétnu, altsaxofon, klávesy a tubu a kteří nás harmonicky doprovázejí. Takže na pódiu nás bývá kolem dvaceti.

Profesionálové jsou stálí?

Jak to situace dovolí. Na každý nástroj máme několik lidí, kteří se v rámci možností střídají.

Jak vybíráte repertoár?

Máme několik vlastních písniček. A od určité doby, spoluprací s osobnostmi české kulturní scény, nám začal vznikat repertoár převzatých písniček, které si vybíráme s dětmi na zkouškách. Když se rozhodneme oslovit nějakého zpěváka, nebo umělce, tak si procházíme jeho repertoár a vybíráme si to, co baví nás. A když to dobře dopadne a on je ochotný s námi spolupracovat a věnovat nám svou písničku, tak ji hrajeme.

Stalo se někdy, že by někdo nechtěl?

Zatím se nám to nestalo. Ale my také neoslovujeme každého.

Kdo je autorem vašich vlastních skladeb?

Většinou vznikají na zkouškách společným úsilím a sdružováním nápadů a jsou to převážně rytmické věci. Jako třeba písnička 4CHRRR, ke které máme krásný klip s Janem Krausem a Jiřím Ornestem (mým otcem).

Kde vystupujete?

Na české scéně se pravidelně účastníme akcí jako je Rock for People, Mezi ploty, hráli jsme i na Českých hradech. V poslední době už nás festivaly samy oslovují, nebo s nimi máme dohodnutou spolupráci a ozýváme se my jim. Pořádáme každoročně naší benefiční akci Párty na kolečkách v Divadle Archa. Děláme také festival Vysoko Výše Vyšehrad, a teď se nám čerstvě podařilo vystoupení v Rudolfinu. A v zahraničí se nám ve spolupráci s pražským magistrátem povedlo zorganizovat vystoupení v Českém centru v Bruselu. To byla mimořádně povedená akce, která se myslím všem líbila a my jsme si v praxi ověřili, že jsme zajímaví i pro lidi v zahraničí. Nikdo nepřišel a neřekl: „Je to docela dobrý, ale tady za rohem je taky taková jedna parta“.

Chystáme ještě výlet do Lucemburska, kde máme domluvený koncert v lucemburské filharmonii v rámci jedné větší akce a rádi bychom se v budoucnu předvedli ve všech českých centrech.

Nahráváte cd, jaké písničky na něm budou?

Cédéčko bude pokřtěno 27. března na Párty na kolečkách a uslyšíte na něm skoro všechny interprety se kterými jsme spolupracovali a jejich písničky. Musím říci, že většina z nich se ve studiu úplně nadstandardně odvázala a bude to velká legrace. Uslyšíte tam samozřejmě i naše vlastní věci. Bude to celkem šestnáct kousků a bude to rozhodně největší událost kulturní a společenské sezóny. I když bychom samozřejmě neradi komukoli oprávněně křivdili (smích).

The Tap Tap

The Tap Tap

FOTO: archiv The Tap Tap

Kde sháníte sponzory?

Dlouho jsme zvažovali, jestli točit cédéčko. A pak nás oslovil ředitel Ochranného svazu autorského (OSA) Roman Strejček s tím, že by OSA měla zájem ve speciální edici takové CD sponzorovat.

Setkáváte se dvacet let po revoluci s jiným pohledem lidí na kapelu, která je tvořena lidmi s postižením?

Určitá forma rozpaků z toho, co člověk běžně nezažívá a nezná, samozřejmě stále funguje. Myslím si, že mnohdy je i trošičku podporovaná tím způsobem, jakým se o benefičních či charitativních akcích informuje. To znamená vzbuzováním lítosti v lidech. Ono je skutečně statisticky dokázané, že když je vám někoho líto, tak saháte hlouběji do peněženky. Ale ačkoli to má finanční efekt, prohlubuje to vzájemné rozpaky a nijak to vnímání lidí s nějakým zdravotním či tělesným postižením veřejností nezlepšuje.


Také se setkávám s tím, že když se snažíme jednat se sponzory, tak všichni okamžitě mají pohotovou odpověď na to, co už všechno dělají a proč už vlastně nemohou, z důvodů omezené kapacity, podporovat nic dalšího. Ale většinou z každého, kdo se nakonec přijde podívat na koncert Tap Tapu a začne vnímat výsledky naší práce, která je bez jakéhokoli sentimentu zaměřená na zlepšení kvality života lidí se speciálními potřebami, rozpaky spadnou. A to je dobrý krok k tomu, jak vnímání veřejnosti v budoucnu velmi pozitivně ovlivnit a trošičku změnit tu společenskou rezignaci, která tady pořád vládne.

Prý jste docela přísný šéf...

Léta si v praxi ověřuji, že člověk získává pocit hrdosti na výsledky své práce až v momentě, kdy musel překonat nějaké překážky. A to si myslím je odpověď na vaši otázku.

Děti říkají, že jsem obživlý metronom. Dirigování jsem nikde nestudoval, takže bych o sobě těžko řekl, že jsem dirigent, ale ta metoda je docela účinná a pokud na ni muzikanti přistoupí, tak se podle toho dá celkem hrát.

Žijete jen Tap Tapem?

V současné době jsem hodně pohlcen prací. Ale zároveň také v květnu budu otcem, takže si myslím, že se to brzy změní a budu muset najít nějaké vhodné propojení rodičovských a pracovních aktivit.