Vedoucí lékař Centra reprodukční medicíny GEST Jan Šulc Novinkám řekl, že "ačkoli se o neplodnosti už mluví poměrně dost, stále je to málo". Negativní roli podle něj hraje i mediální a společenský tlak. "Nikdo si totiž neuvědomuje, že my - lidé se rozmnožujeme docela špatně. Do půl roku se to povede asi jen polovině párů, které jsou úplně v pořádku," řekl Šulc.

Proč je vlastně diagnóza neplodnosti pro páry tak deprimující? „V první řadě je to samozřejmě už biologicky zakotvená potřeba mít potomka. A její nenaplnění přináší obrovské množství psychických problémů. Počínaje prožitky neschopnosti splnit něco tak základního a samozřejmého přes smutek z faktu, že přicházím o velikou životní radost, přes pochybnosti o smyslu vlastní existence, která nemá pokračování v dítěti.

Početí dítěte je pořád částí společnosti vnímáno jako nějaká schopnost. A neplodnost se tak dostává do škatulky neschopností. Nebývá vnímána jako nemoc v pravém slova smyslu. Nikdo neodsoudí alergika, že nemůže projít rozkvetlou loukou. Ale když pár nemá děti, setkává se s odsouzením okolí relativně často,“ říká Markéta Rokytová, dlouholetá psycholožka GEST. Toto centrum nabízí pro své klienty psychologickou poradnu zdarma.

Až na výjimky patří mezi pacienty ženy, i když to podle Rokytové rozhodně neznamená, že by muže problém netrápil. Pacientky ovšem více než jejich protějšky touží sdílet svůj osud. Většina z nich bojuje s určitou sociální izolovaností. Často jsou obklopené kamarádkami, které jsou těhotné nebo mají malé děti. S nimi pak těžko probírají svůj problém.

Zásah do sebevědomí, partnerství

Podobné pocity také zažívají ženy poté, když nevyjde první pokus oplodnění ze zkumavky. Najednou přichází šok. A to přesto, že lékaři dvojicím sdělují, že šance otěhotnět díky metodě IVF (in vitro fertilisation) je při každém pokusu cca 35%. „Tuto informaci však pacientky často vytěsní, neslyší, nepřijmou. Bývají přesvědčeny, že už si jdou pro miminko. Negativní gravitest přináší velkou krizi a zklamání,“ popisuje Rokytová.

Téměř pokaždé řeší pacientky pochybnosti o vlastním ženství. Opakuje se pocit selhání v oblasti, které zvládne „každá normální“ ženská. A nezdar se pochopitelně promítá i do partnerského vztahu.

Některé páry těžká situace ještě posílí. Ovšem u mnoha dochází ke konfliktům, zvlášť pokud léčba trvá dlouho a nepřináší výsledky. Samozřejmě často trpí i sexualita, která se vlivem léčby dostává „pod tlak termínů ovulace, spermiogramů a embryotransferů.“

Tlak okolí

Mnoho žen bývá pod velkým tlakem okolí. Opakovaný neúspěch při početí je zklamáním pro budoucí prarodiče, kteří se těší na vnoučata. Pár bývá často obviňován z kariérizmu a sobectví. S tím souvisí otázka, jak a jestli vůbec mluvit s okolím o umělém oplodnění. „Pokud okolí o léčbě neví, musí žít pár život ve lži, permanentně si vymýšlet nové a nové důvody absencí v práci, důvody, proč ještě děti nemají. Pokud o problému jsou schopni mluvit, stávají se tématem hovorů u kafe, terčem soucitných pohledů typu zase nic, okolí jim vidí do ložnice,“ říká psycholožka.

Otázka je, jak tedy k okolí přistupovat. „Je dobré si zvážit, co komu je daný pár ochoten říct. Určitě bude víc vědět třeba rodina, míň kolegyně a skoro nic nějaký vzdálenější člověk. Je možné se na to předem alespoň trochu připravit tím, že si to partneři opravdu společně promyslí. Někdy pomáhá připravit si předem jakousi univerzální odpověď, která příliš zvědavým lidem jednoznačně a ve vší slušnosti řekne jen minimum informací a naznačí, že diskuse na toto téma dál nepokračuje. Tím, že jde opravdu o intimní téma, je určení hranic legitimním krokem k pocitu bezpečí,“ vysvětluje Rokytová.

Obecně bohužel stále platí, že Češi jsou k neplodným párům poměrně netolerantní.

Jak z toho ven?

Univerzální odpověď jak nejlépe zvládnout léčbu neplodnosti bohužel neexistuje. Každý člověk má totiž jiné mechanismy zvládání krizových situací. Co funguje u jednoho, nemusí platit u druhého. Podle psycholožky je především potřeba obrnit se velkou trpělivostí. A klidně vyhledat odbornou pomoc psychologa, tedy někoho, kdo může dvojici náročnou situaci alespoň trochu ulehčit.

O tom, že psychika ve snaze o početí dítěte hraje velkou roli, svědčí mnoho příkladů. Například páry, kterým se spontánně narodilo miminko teprve poté, co dítě adoptovaly. Dokonce lékaři zažili, že pomohl i pes. Někdy je ovšem těžké určit, co ve finále zabralo. Psycholog totiž pracuje obvykle v součinnosti s lékaři.

Navzdory neustálému pokroku v reprodukční medicíně bohužel stále zůstávají některé páry, které se vlastního miminka přes veškerou snahu nedočkají. I na tuto eventualitu musí psycholog pacienty připravit. V Česku jde odhadem zhruba o 10- 15 % procent neplodných dvojic. Pozitivní zprávou je, že se toto číslo během let snižuje.