Drogy patří mezi největší strašáky většiny rodičů. Paradoxem bývá, že rodiče místo toho, aby své děti před nimi chránili, tak je k nim ještě více přibližují. Je to především dáno výchovou a schopností porozumět, což zvláště v období dospívání, ne všichni dobře zvládají.

"Při výchově dítěte je nejdůležitější najít si na něj čas, naslouchat jeho názorům, podporovat jeho sebeúctu a sebevědomí. Chválit potomka, neznevažovat jeho názory. Nemá pak takovou potřebu podvolovat se špatnému chování v partě," vysvětluje lékař Marian Koranda z Dětského a dorostového detoxikačního centra pražské Nemocnice Pod Petřínem.

Ze všeho nejvíce škodí neustálé zákazy. Ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlépe. A právě první experimenty s drogou mohou souviset s tzv. justy, kdy dítě ochutná drogu jen kvůli tomu, že rodiče tolik "plaší".

Rodiče na to přijdou často pozdě

Odhalit včas experimentování s drogami není jednoduché a většina rodičů na to přijde, až když je jejich dítě těžce závislé.

Prvotní známkou že dítě bere drogy, může být to, že se začne chovat zcela nestandardně, začne po rodičích vyžadovat víc a víc peněz, výrazně se zhorší ve škole. Velmi často se i přestane věnovat svým zálibám a to i takovým, bez kterých do té doby nemohlo žít.

Postupem času se i stupňuje agresivita a emoční labilita dítěte. Je nejen velmi náladové, ale často trpí úzkostmi, poruchou pozornosti a poruchou spánku - buď vůbec nespí a nebo naopak spí téměř pořád.

„Signálem pro vás mohou být i zarudlé oči, malé nebo rozšířené zornice, apatická řeč, pach z dechu, z kůže či oblečení, popáleniny na prstech, rtech, nadměrně suché rty, zarudnutí nosu, krvácení z nosu, známky opilosti, kolapsové stavy, zhoršení akné, vpichy a motorický neklid či jindy nemotornost, neobvyklá únava, záchvaty či náhlý úbytek hmotnosti,“ vypočítává Koranda.

Podle něj je také nesmírně důležitý signál vyhýbání se očnímu kontaktu. Ten dokáže odhalit mnohem víc, než ten fakt, že se doma začínají ztrácet peníze či hodnotné věci.

FOTO: fotobanka Profimedia

Shromažďování důkazů 

Bohužel děti se ke svým závislostem samovolně nepřiznávají. Jako rodič budete potřebovat spoustu důkazů, na jejichž základě to dítě zvládne přiznat.

Samozřejmě největším důkazem je nalezení samotné drogy, ale takový důkaz se shání velmi špatně.

"Do obrazu vás ale mohou lehce uvést i předměty, jako jsou například láhve od alkoholu, rozpouštědel, krabičky od léků, nález tzv. nádobíčka (stříkačky a jehly, tamponky, filtry, kyselina, zapalovač…), dýmky, psaníčka, semena, cigaretové papírky apod.

Varovat by vás mělo i časté používání žvýkaček či bonbonů proti zápachu z úst, velmi časté je používání kapek do očí či nosu, změny v chování, ve stravovacích návycích (nechutenství, žravost, náhlé zvýšení spotřeby mléka…), zanedbávání hygieny; lhaní, spavost, předrážděnost, tajemnost, laxnost, bezstarostnost, ztráta zábran; vyhýbání se očnímu kontaktu a zastávání se drog, pseudofilozofování nebo intenzívní zaobírání se drogovými otázkami apod," upozorňuje lékař.

Než dítěti předložíte své důkazy, ujistěte se, že jsou racionální. „Konfrontovat nevinné dítě může být velice škodlivé a zhorší vaši vzájemnou komunikaci,“ dodává Koranda.

Jednat bez výčitek

Pokud se ujistíte ve svých domněnkách a budete mít celou řadu důkazů, pak je na čase jednat. Přichází na řadu vůbec to nejtěžší a to je rozhovor s dítětem. Od něj se totiž bude odvíjet úplně vše, co bude následovat.

Především zachovejte klid a nekřičte. Snažte se s dítětem hovořit klidně, rozvážně, vysvětlete mu, proč se domníváte, že bere drogy. Počkejte na jeho reakci, ale zůstaňte pevní  – obvyklou reakcí téměř každého dítěte je totiž odmítání podezření. A to se spoustou emocí.

„Nesmíte ale ihned své plačící dítě utěšovat, trvejte na tom, že jste si jisti svými důkazy,“ radí MUDr. Koranda. Snažte se udržovat chápavý tón řeči, dejte najevo své pochopení, tím se výrazně zvýší šance na získání doznání.

Rozhodně nepátrejte po důvodech. Vyvoláte tím jen obrannou reakci. Nevyčítejte a neobviňujte, spíše se zaměřte na budoucnost, ta je důležitější.

Nic nezakazujte, ale jen upozorňujte, proč je výhodnější nebrat drogy a žít život ve zdraví. Odborníci pak také nedoporučují dítě strašit vším tím, co je může čekat, když drogy budou brát i nadále apod. To prý mívá spíše opačný efekt.

Chybovat je lidské

Když už se dítě k užívání drog přizná, považujte to za malé vítězství, které však velmi snadno můžete ztratit svými dalšími neuváženými kroky.

Dítě musí mít pocit, že chybovat je lidské a že vy jim vše odpouštíte. Máte ho rádi i tak a že jedna chyba u vás nepřeválcuje vše to dobré, co mezi vámi bylo. Že je i nadále součástí rodiny a že pokud se ono samo rozhodne s drogami přestat, že mu budete kdykoliv k dispozici.

"Stanovte společně s dítětem jasná pravidla chování všech členů rodiny v domácnosti. Dítě nesmí mít pocit, že jsou mu pravidla násilně vnucena, musí vnímat kompromisní řešení. Neváhejte pravidla formulovat v písemné podobě," radí lékař.

Po vzájemné dohodě s dítětem je na čase vyhledat odborníka. Podle Korandy by se v první řadě měli rodiče obrátit na svého dětského lékaře, který by jim měl podat další informace a kontakty. Obrátit se mohou i na sociálního kurátora na příslušném městském úřadě nebo na výchovného poradce. Někdy pomůže i návštěva v pedagogicko-psychologické poradně či návštěva přímo v Dětském a dorostovém detoxikačním centru v Praze.

Hlavně nestrkejte hlavu do písku. Každá situace je řešitelná. Klíčem k úspěšnému řešení situace je pak především váš klid a životní nadhled s pořádnou dávkou pozitivního myšlení.