Kromě vlastních nenaplněných přání rodičů hrají při vytváření představy o možném budoucím povolání dítěte roli právě i genderové stereotypy. Například pokud si chlapec hraje s panenkami, vnímají to obvykle rodiče jako nežádoucí a snaží se chlapce zaujmout jinými aktivitami, které chápou jako chlapecké (například hra se zbraněmi či sport).

Zájmy tedy nejsou pouze výsledkem individuálního přání, ale výrazně se do nich promítají také představy okolí. V důsledku toho mají děti z různých sociálních skupin, různých etnik či různých pohlaví rozdílné zájmy. Otázkou zůstává, zda-li roli hrají rozdílné vrozené schopnosti, které děti k daným zálibám směřují či nakolik se na jejich zájmu podílí právě výchova.

Vliv společenských rolí

"Od ranného věku jsou nám předhazovány společenské role „muž“ a „žena“, které pak celý život hrajeme. Tento proces socializace, neboli zapojování se do společnosti a utváření společenské role vzniká již v kojeneckém období, kdy nás začínají rodiče oblékat buď do růžové či modré, aby odlišili naše pohlaví," vysvětluje psycholožka Katarina Filasová.

Rodiče vědomě oblékají své děti do růžové nebo modré barvy, aby dali svému okolí jasně najevo, zda mají chlapečka nebo holčičku. Okolí na to reaguje náležitým chováním, které je vhodné pro každé pohlaví.

Výzkumy ukázaly, že už s tříměsíčním dítětem si dospělí hrají jinak, pokud si myslí, že se jedná o holčičku (použijí pro hru většinou panenku), než když jsou v domnění, že jde o chlapce (kdy většinou zvolí míč či plastový kroužek).

Společnost se k nám tedy chová ne podle toho, jací doopravdy jsme a co nás baví či zajímá, ale jednoduše podle toho, zda jsme muž či žena.

"V určitých momentech může být tento vliv omezující. Například na první pohled triviální věc, jako je výběr hraček, se může v budoucnu projevit na tom, jaké si vybereme povolání a dokonce, jak budeme spokojeni ve vztazích. Pokud totiž budeme dítěti bránit v jeho touhách po objevování, pak může mít celoživotně značné problémy se seberealizací," dodává Filasová.

Odlišnosti mezi mužem a ženou

Muži a ženy mají mnoho vrozených biologických odlišností, což současné výzkumy dokonce potvrzují. Pro příklad oční sítnice žen je daleko více v kontaktu s mozkovými centry, které se zjednodušeně zabývají otázkou „co to je“ a asociují se s barvami jako červená, oranžová, zelená a béžová. Kdežto sítnice mužů naopak komunikují s centry, které spíše zajímá „kde to je a kam to směřuje“ a barvy, které s nimi souvisejí jako jsou modrá,stříbrná, šedá a černá.

Je tedy logické, že na chlapeckých obrázcích se mnohem častěni vyskytuje téma pohybu (letící vesmírná raketa, v černo-šedo-modrých barvách), kdežto dívky se častěji zaměří na určitý objekt a ten vyvedou do detailu (nakreslí princeznu se spoustou drobných barevných kytiček v pastelových barvách).

Tento rozdíl je zaznamenatelný již od útlého věku. Pokud dáte novorozencům na výběr, zda se budou dívat na smějící se lidský obličej, nebo mobilní telefon, který svítí a bliká (obojí bez zvuků), lze říct, že chlapci si vyberou mobil kdežto dívky obličej.

Podle vědců by rodiče měli dětem bez rozdílu pohlaví umožnit rozvoj všech stránek. Tudíž by neměli klást takové nároky na hračky typické pro určité pohlaví, ale dát dítěti na výběr. Pokud tedy holčička upřednostní traktor před kočárkem, je to naprosto v pořádku a rodiče by jí v tom neměli bránit a to platí i opačně.