Většina dospělých totiž předpokládá, že tříleté dítě dokáže udržet moč. Lékaři mluví o enuréze až u dětí, kterým je víc než pět. Její hlavní příčinou není podle nich strach, ale pomalejší dozrávání mechanismů, které regulují tvorbu a vylučování moči.

Tábor? Marný sen!

Hodně maminek a tatínků to neví. Vidí v enuréze společenský problém, ale ne nemoc. Také lidé v nejbližším okolí postiženého dítěte často zlehčují jeho potíže a odmítají se jimi vážně zabývat. Jaký problém? Dostane plenkové kalhotky a hotovo!

Pokud se ale pomočuje až do školního věku, nemá jednoduchý život. I banality jsou pro něj problém. Třeba přespat u kamaráda nebo jet na několikadenní školní výlet. O škole v přírodě, případně o letním táboře, může jen snít.

Snadné to nemají ani jeho rodiče. Obvykle se ho marně snaží umístit třeba zrovna na tábor. Organizátoři je odmítnou. Péče o enuretika od nich vyžaduje víc práce. Musí častěji převlékat lůžkoviny, prát je a víc hlídat hygienu dítěte i místa, kde spí.

Častá oběť posměchu

Zdůraznili jsme: příčiny enurézy nejsou psychického rázu. To ale neznamená, že postižené děti netrápí psychické problémy a pocity méněcennosti. Zejména tehdy, když nemají oporu ve svých rodičích, kteří nad jejich potížemi mávají rukou s tím, že nejde o nic dramatického.

Pokud lékař nemá šanci, aby takovému dítěti pomohl ve správnou chvíli, jeho trápení se prohlubuje. Děcko bývá nejisté a často se straní ostatních. Okolí to brzy odhalí. Začne se dítěti posmívat a šikanovat ho.

„Rodiče, kteří za lékařem nepřijdou včas, aby se s ním poradili, jak problémy dítěte řešit, se začnou za svého potomka stydět,“ vysvětluje MUDr. Danuše Hlásenská z Hodonína. „A nejen to, snaží se problém skrývat.“ Proto se jich lékařka ptá na enurézu při každém preventivním vyšetření. Taktně, ale vytrvale. Snaží se jim to usnadnit, aby se jí mohli svěřit a zbytečně se netrápili. Rodiče připustí potíže většinou až tehdy, když se jich zeptá přímo.

Mnozí z nich řeší pomočování dítěte tak, že se pokoušejí získat odklad školní docházky. Poukazují na to, že není dostatečně vyspělé, často zlobí nebo se naopak chová velmi nesměle a zakřiknutě. Mnohdy tomu tak je. Ale jde jen o přidružené problémy, které nejsou tak závažné jako nepřiznané pomočování.

„Lékař by měl vycítit pravé důvody rodičů a zkusit, jestli by se s nimi nedalo ožehavé téma otevřít,“ zdůrazňuje doktorka Hlásenská. „Pokud pediatrovi nevěří a nedokážou se mu svěřit, měli by vyhledat jiného dětského lékaře. Případně se obrátit přímo na nefrologa, tedy odborníka na nemoci ledvin.“

Našel sám sebe

Šikanovaný šestnáctiletý učeň přišel do ordinace doktorky Hlásenské s matkou. Před školou ho napadli starší spolužáci. Zranili ho v obličeji a ztloukli. Nebylo to poprvé. Učeň měl absurdní pocit viny. Navíc se stavěl do role oběti, která si takové zacházení zaslouží. Po delší debatě se ukázalo proč. Přiznal, že se v noci pomočuje.

Vyšetření, na které ho poslala lékařka, neprokázalo žádnou fyziologickou příčinu. Šlo o čítankový příklad zmíněné noční enurézy. Mladík dostal Minirin sprej a užíval léky, které zlepšují funkce mozku. Pomohly mu. Dnes je bez obtíží. Nepomočuje se.

To zvýšilo jeho sebevědomí. Začal mít větší zájem o učení a zlepšily se jeho studijní výsledky. Výrazně se změnilo také jeho chování a ustalo šikanování ve škole. Na poslední návštěvu k doktorce Hlásenské s ním dokonce přišla jeho přítelkyně.

Užitečné kontakty Pokud se o nočním pomočování chcete dozvědět víc, navštivte internetové stránky www.nocvsuchu.cz . Tady najdete kontakt na organizaci Žlutý květ. Pořádá pro enuretiky dobrodružné, tematicky zaměřené tábory. Ale také víkendové výlety a návštěvy divadel, muzeí nebo zoo. Podrobnosti najdete i na www.zlutykvet.cz