Při pohledu na superštíhlou maminku Aničky, která má jenom o dvě kila víc než její dcera, člověka napadne, po kom to ta holka má. „Dispozice k tloustnutí má po tátovi a já nejsem schopna uhlídat, jak se stravuje celé odpoledne, když jsem v práci. Jakmile neví co by, začne jíst,“ vysvětluje maminka Aničky Alena.

Culíkatá Anička s baculatými tvářemi sice zbožňuje mléko s vanilkovým cukrem, kakao a chipsy, ale vedle toho holduje házené a stolnímu tenisu. Jenže málo platné, energetický příjem je u ní přesto vyšší než výdej.

Proti nápadu maminky jít nějaké to kilo shodit pod vedením odborníků neprotestovala. Už ji unavuje donekonečna předstírat, že neslyší uštěpačné poznámky svých spolužáků. „Jsou na mě hnusní, když paní učitelka odejde ze třídy, a málokdy se mě někdo zastane.“

Každý pátý je tlouštík

„První krize se dostavují při nástupu do školy, kdy dítě, které si předtím hrálo a chodilo ve školce na procházky, najednou sedí čtyři pět hodin v lavici. O prázdninách zase školáci tráví volno u počítače, protože rodiče nemají tolik času, aby s nimi sportovali.

Zvlášť pro holky pak bývá kritická puberta, kdy se vlivem hormonálních změn začínají zakulacovat, ale i rozjedení kluci ve vývinu někdy nevědí, kdy přestat. Podle posledních průzkumů z roku 2006 je u nás každé dítě ve věku sedm až dvanáct let obézní nebo má nadváhu,“ říká Jana Divoká, lektorka dětských kurzů sdružení Stop obezitě (STOB).

Jaroslav Nádvorník, ředitel ZŠ Propojení v Sedlčanech, u svých žáků nezaregistroval větší sklon k obezitě jako spíš horší fyzickou kondici. „Máme stále více dětí s menším množstvím svalové hmoty,“ tvrdí s tím, že za to můžou také mírnější kritéria v hodinách tělesné výchovy.

„Trend sokolů s olympijskými hesly rychleji, výš a silněji se v očích moderní pedagogiky jeví jako přežitek, ale tělocvik musí být o docilování nějakých mezí. Pokud jsou doporučené hodnoty třeba při běhu na 60 metrů a při skoku do výšky, měli by se neustále kantoři snažit, aby je děti překonávaly.“

Fyzická aktivita nestačí

Jenže, jak ukazuje praxe STOB, ani pohyb není zárukou úspěchu. Z jedenácti dětí, které se zapsaly do právě probíhajícího kurzu v Praze, dobré tři čtvrtiny sportují, ale jejich problémy s váhou to nevyřešilo.

Lektorka Jana divoká dětem i rodičům vysvětluje, že štíhlá postava není zadarmo.:.Lektorka Jana divoká dětem i rodičům vysvětluje, že štíhlá postava není zadarmo.foto: Právo/Petr Hloušek

Někdy však může být pohybová aktivita aspoň dobrý stimulant pro rozhodnutí se sebou něco udělat. „Chci trochu shodit, abych se dostal výš ve sportu, v tenise a fotbale,“ zdůvodňuje Vojta Svoboda ze sedmičky, proč dorazil mezi ostatní na Pobřeží baculatých, jak se v rámci hry, kterou budou až do prosince v kurzu hrát, říká startovací pozici. Cílem je Kontinent štíhlounů, kam se syna rozhodli cvičením a změnou stravovacích návyků doprovodit oba rodiče, což je pro něho velká motivace.

Babičky narušují morálku

Právě souhra rodiny je pro hubnutí, které však u dětí nesmí být nijak drastické, velkým plusem. „Chodí k nám děti, které jídlem řeší některé emocionální otřesy, jako jsou rozvody a vůbec vztahy mezi rodiči.

Jedna holčička s maminkou byly hodně motivované, ale matčin partner jim pořád snižoval sebevědomí. Odhodlání změnit životní styl dětem často narušují i babičky, které vnoučatům podstrojují, a jsou tak pro nás velkým oříškem. Dokonce jim píšeme dopisy, aby si uvědomily, že jim tím hodně ubližují,“ říká Jana Divoká.

Rodiče mají jít příkladem

Do svědomí si musejí při hromadném sezení sáhnout především rodiče, z nichž mnozí přiznávají základní chybu - jdou svým ratolestem špatným příkladem.

„Po těhotenství jsem se nadbytečných kil nedokázala zbavit. Nemám žádnou pevnou vůli a bez toho, aniž by někdo nade mnou stál s bičem, nejsem schopna dodržovat pravidla životosprávy. Jíme všechno, sladkosti a málo zeleniny,“ přiznává maminka Monika.

Její osmiletá dcera Jana výrazně přibrala poslední rok ve školce, kde jí dopřávali dvojnásobné porce. „Zjistili jsme to až za rok a pak se to s ní vezlo, protože měla velkou chuť k jídlu,“ vysvětluje maminka.

Jídlem zahánějí stres

Klasická představa obézního dítěte, které vysedává u počítače nebo u televize, kde se láduje brambůrky, a místo schodů zásadně používá výtah, často není ta pravá.

Obalit tukem se totiž můžou i sportovci, na které rodiče příliš tlačí, aby podávali skvělé výkony. To, že kvůli samým tréninkům nemají čas na zábavu, je psychicky deptá, a pro uklidnění si ve volných chvilkách začnou dopřávat kalorie navíc. „Takových případů nám v kurzech stále přibývá,“ konstatuje Jana Divoká.

Dětem, které se chtějí zbavit nadbytečných kilogramů, hodně pomáhá, když se s nimi do hubnutí pustí i rodiče.:.Dětem, které se chtějí zbavit nadbytečných kilogramů, hodně pomáhá, když se s nimi do hubnutí pustí i rodiče.foto: Právo/Petr Hloušek

Lékař zároveň zdůrazňuje, že dětská nadváha nemusí nutně souviset s přejídáním. V mizivém procentu se už v nízkém věku vyskytují problémy se štítnou žlázou, což k tloustnutí výrazně přispívá.

Navíc některé genetické poruchy, například Prader Willi syndrom, s sebou přinášejí právě nezřízenou touhu po jídle. Ztloustnout můžou i často nemocné děti po medicíně v přeslazených sirupech nebo astmatici, jejichž léky probouzejí chuť k jídlu.

Trapně se cítí hlavně holky

Tloušťka sice nejvíc vadí puberťákům - vždyť dnešní doba propaguje diametrálně odlišné ideály krásy.

„Pokud má dítě svoji tloušťku vyjedenou, tak je ve větší psychické pohodě, protože si může vybrat - buď zhubne, a nebudou se mu smát, anebo bude dál v klidu odrážet útoky na svoji postavu a odpovídat něco v tom smyslu, že každý má nějakou chybu. Je-li to však záležitost genetická, tak se mezi ostatními víc stydí. Pocity trapnosti se týkají hlavně holek,“ popisuje ředitel Jaroslav Nádvorník.

Ani klukům však není lhostejné, jak vypadají, zvlášť těm na prahu puberty. Jeden ze dvou třináctiletých spolužáků, kteří dorazili na kurz společně, zhubl přes prázdniny v ozdravovně osm kilo.

Lekce obsahují cvičení i praktické návody

Cena deseti lekcí jednou týdně se pohybuje kolem dvou tisíc. V první části dvouapůlhodinovky se cvičí aerobic, posiluje se a hraje třeba vybíjená, potom se řeší jídelníček a úspěchy či neúspěchy při dodržování nového režimu.

„Rodič by měl jít v první řadě příkladem a neměl by domů nosit potraviny, které nechce, aby dítě jedlo. Nic bych ale nezakazovala, protože to je cesta do pekel - dítě by začalo jíst tajně.

Ze zkušenosti vím, že stačí stáhnout sladké nápoje a zapojit dítě na dvě hodiny týdně do pohybu. Fakticky by sice hubnout nemělo, spíš by si mělo udržovat stejnou váhu a do toho růst,“ upozorňuje lektorka. „Časem se to pak srovná samo.“