Článek
Jestliže se dítě nepohybuje v kolektivu, hrozí mu izolace, tedy to, že bude mít problémy s komunikací se svými vrstevníky a z toho plynoucí problémy se zapojením do kolektivu.
S tím nesouhlasí dětský psycholog Václav Mertin: „Podle zkušeností je počet sociálních kontaktů dětí z domácího vzdělávání ve srovnání s dětmi s ‚normální‘ školní docházkou srovnatelný, ba i vyšší, pokud děti navštěvují velký počet kroužků. Díky volnému času, kterého mají ve srovnání se ‚školními‘ dětmi nesrovnatelně více, mají totiž spoustu zájmových aktivit. Socializace znamená naučit se komunikovat a vycházet s jinými. Nemusí to být nutně prostřednictvím kontaktů se spolužáky.“
Dětská psycholožka Eva Kneblová však varuje: „Stát nedostatečně kontroluje, zda si rodina nebere dítě do domácího vzdělávání jen proto, že má tendenci ho izolovat od společnosti. Důvodů k této izolaci může mít rodina více. Například se domnívá, že společnost je špatná. Mohlo by jít o rodiče, kteří jsou v sektě, nebo o rodiče, kteří se chytají různých životních stylů, třeba izolovaného života na rodinné farmě. Lze říct, že v současnosti jsou k těmto trendům lidé náchylní.“
Rodiče si domácí vzdělávání chválí
A jaké jsou zkušenosti rodičů? „Doma vzděláváme od narození Filipa, ten ale teď nastoupil do primy církevního gymnázia, Alžbětu, ta je ve čtvrté třídě, a Davida, ten je ve třetí,“ řekla Právu Halena Zvonařová z Plzně s tím, že když Filip přešel na gymnázium, nijak se nepotvrdilo, že by se nedokázal zapojit do kolektivu.
„Nehoní nás pevný časový rozvrh hodin a školního zvonění, jsme svobodnější, ale musíme být i zodpovědní a denně přemáhat svou lenost,“ popisuje výuku ve své rodině.
Hlavní výhody vidí v tom, že děti mají nesrovnatelně více volna na hraní a záliby, protože vlastní učení zabere několikrát méně času než ve škole. „Nemáme téměř žádné prostoje, a navíc i při vlastní výuce jsme spolu jako rodina. Máme více času na budování dobrých vztahů i na řešení výchovných potíží nebo vzájemných sporů,“ vysvětluje Zvonařová.
Podle ní je kontrola ze strany státu dostatečná. „Zodpovědnost za zdárnou individuální výuku nese ředitel školy podobně jako za výuku ostatních učitelů v klasických třídách. Pokud se objeví nějaké problémy nebo podezření, má možnost zasáhnout,“ tvrdí.